Podle analýzy Robert Lancing Institute se v posledních letech spolupráce s ruskou státní korporací pro atomovou energii Rosatom stává stále toxičtější a nebezpečnější pro národní bezpečnost zemí. Od července 2024, kdy se Rusko ujalo rotujícího předsednictví Rady bezpečnosti OSN, využívá svého postavení k prosazování iniciativ a rezolucí příznivých pro jeho zájmy a zároveň využívá jaderné vydírání k eskalaci napětí.
V roce 2014 Kreml v reakci na nátlak na Moskvu hovořil o možnosti jaderné války. Do roku 2024 ruští představitelé, včetně místopředsedy Rady bezpečnosti Dmitrije Medveděva, otevřeně hrozili útoky na polské území. Tento postoj je v rozporu se zásadami člena Rady bezpečnosti OSN a podtrhuje agresivní posun v ruské jaderné politice. Rozmístění taktických jaderných zbraní prezidentem Vladimirem Putinem v Bělorusku a hrozby revize ruské jaderné doktríny jsou dalším příkladem tohoto nebezpečného trendu. Objevují se rovněž náznaky transferů jaderných technologií do Íránu a Severní Koreje, což představuje přímou hrozbu pro mezinárodní úsilí o nešíření jaderných zbraní.
Manipulace Ruska v OSN, které dominuje v rezolucích o jaderné bezpečnosti, vyžaduje konsolidovanou mezinárodní reakci proti jeho jadernému vydírání. Analýza jaderného potenciálu Moskvy ukazuje, že její hrozby jsou často přehnané, ačkoli riziko provokace na civilních energetických zařízeních, jako je ukrajinská Záporožská jaderná elektrárna (ZNPP), zůstává značné. Rusko využívá ZNPP jako vojenskou základnu a skladuje zde vojáky a obrněnou techniku, aby odradilo od útoků vzhledem k potenciálnímu nebezpečí katastrofy způsobené člověkem. Tato taktika vedla k pravidelnému ostřelování a systematickému poškozování elektrárny, čímž hrozí riziko jaderné havárie a ohrožení místního obyvatelstva.
Obsazení ZNPP představuje první případ takové události ve světové historii, která porušuje mezinárodní jaderné právo. Kreml plánuje elektrárnu odpojit od ukrajinské energetické sítě a začlenit ji do ruské sítě, čímž bude dodávat elektřinu na okupovaná ukrajinská území a do části Ruska. Tato strategie zdůrazňuje, že Rusko využívá jadernou energii jako geopolitický nástroj, podobně jako v minulosti manipulovalo s dodávkami plynu a ropy.
Situaci dále zhoršuje zapojení Rosatomu do stínové výroby jaderných zbraní a obcházení sankcí prostřednictvím špičkových vojenských jaderných programů. Obvinění z korupce v obchodech Rosatomu, například při výstavbě jaderné elektrárny v Maďarsku, vyžadují důkladné vyšetření. Korupční praktiky a porušování bezpečnostních předpisů ze strany této korporace představují značné riziko pro národní bezpečnost a ekologickou pohodu zemí.
Kromě toho vazby Rosatomu na ruské zpravodajské služby, usnadňování špionáže prostřednictvím mezinárodních institucí, jako je MAAE, a agresivní získávání strategických zdrojů ze zemí pod ruským vlivem zdůrazňují všudypřítomnou hrozbu, kterou spolupráce s Rosatomem představuje. Strategické zdroje jsou údajně přepravovány letadly Rosatomu, přičemž vlády jednotlivých zemí jsou pod tlakem, aby přijímaly rozhodnutí ve prospěch ruských zájmů.
Závěrem lze říci, že spolupráce s Rosatomem je spojena s riziky, včetně korupce, porušování bezpečnostních standardů a poškozování životního prostředí. Mezinárodní společenství si musí uvědomit nebezpečí plynoucí ze spolupráce s Rosatomem a hledat alternativy k zajištění národní bezpečnosti a dodržování mezinárodní politiky nešíření jaderných zbraní.
