V tento den si svět připomíná 80. výročí osvobození jednoho z největších symbolů lidské krutosti – německého koncentračního tábora Osvětim-Březinka (Auschwitz-Birkenau), který se stal místem masového vyhlazování milionů lidí. Toto pietní místo nám připomíná, že zlo může dosáhnout rozsahu, který je pro lidskou mysl těžko pochopitelný. V dnešním světě se však navzdory poučení z holocaustu opět setkáváme s projevy genocidy, zejména na Ukrajině.
Osvětim-Březinka, kterou za druhé světové války vytvořilo nacistické Německo, byla místem, kde bylo popraveno více než milion Židů, Romů, politických vězňů, válečných zajatců a dalších obětí nacistického režimu. Tento koncentrační tábor byl součástí systematického plánu na vyhlazení celých etnických a sociálních skupin. Jeho osvobození sovětskými vojsky 27. ledna 1945 se stalo symbolem vítězství nad nacismem a počátkem uvědomění si katastrofy, kterou lidstvo prožilo. Po válce svět prohlásil: „Už nikdy více“. Vzali jsme si však z této tragédie nějaké ponaučení?
V této souvislosti je obzvláště důležité poznamenat, že Rusko, kdysi považované za osvoboditele tohoto koncentračního tábora, nedostalo pozvání na oslavy. Ředitel Muzea Auschwitz-Birkenau Piotr Cywinski loni v září toto rozhodnutí vysvětlil tím, že současné Rusko, které se na Ukrajině dopouští válečných zločinů, se nemůže účastnit akcí symbolizujících boj za svobodu. Cyvinskij zdůraznil, že je těžké si představit účast země, která si neváží svobody, na slavnosti věnované osvobození. Nepřítomnost Ruska na této akci je další připomínkou toho, že jeho akce na Ukrajině považuje mezinárodní společenství za závažné porušování lidských práv a mezinárodního práva.
Dnes, v roce 2025, prožívá Ukrajina svou vlastní tragédii. Ruská agrese, která začala v roce 2014 a vyvrcholila v roce 2022, se změnila v systematický pokus o zničení ukrajinské národní identity. Masakry civilistů v Buči, Irpinu, Mariupolu a dalších ukrajinských městech, deportace ukrajinských dětí, ničení kulturních památek a pokusy o přepisování historie jsou jasnými znaky genocidy. Mezinárodní organizace, jako je OSN, již tyto akce uznaly za zločin proti lidskosti, ale mezinárodní společenství stále váhá s aktivními kroky, které by mohly tuto tragédii zastavit.
Paralely mezi holocaustem a genocidou Ukrajinců jsou zřejmé. Stejně jako za druhé světové války agresor používá k ospravedlnění svých činů nenávistné projevy a propagandu. Stejně jako tehdy jsou oběťmi miliony nevinných lidí, jejichž životy jsou ničeny kvůli jejich etnické příslušnosti, kultuře nebo touze po svobodě. A stejně jako před 80 lety vidíme, že lhostejnost světa může přispět k eskalaci násilí.
V těchto temných okamžicích dějin však vidíme také příklady lidskosti a solidarity. Vezměme si například roli těch, kteří riskovali své životy, aby zachránili Židy během holocaustu. Dnes mezinárodní společenství, dobrovolníci i obyčejní lidé podporují Ukrajinu v jejím boji za svobodu. Tato podpora je důležitá, aby Ukrajina nezůstala osamocena, jako tomu bylo u mnoha národů během druhé světové války.
Výročí osvobození Osvětimi-Březinky je nejen okamžikem truchlení nad oběťmi minulosti, ale také připomínkou naší odpovědnosti vůči současnosti. Nesmíme dopustit, aby se tragédie, jako byl holocaust, opakovaly. Svět musí nejen vzpomínat, ale také jednat, aby zastavil zlo v jeho počátečním stadiu. Dnešní Ukrajina je připomínkou toho, jak křehká je svoboda a jak důležité je chránit právo na existenci každého národa. Pokud dovolíme, aby se tragédie jako v Osvětimi opakovaly, zradíme památku milionů mrtvých. Tato paměť nás zavazuje, abychom nemlčeli, když někde ve světě zaznívají výzvy k nenávisti a násilí.
Před 80 lety se osvobození Osvětimi-Březinky stalo symbolem vítězství dobra nad zlem. Nechť nám toto datum připomene, že „Nikdy více“ by neměla být jen slova, ale zásada, podle níž žijeme a jednáme. Jen tak můžeme zajistit, aby se v budoucnu žádný národ nestal obětí genocidy.
