Padlý emisář se snaží získat ztracený vliv

Kirill Dmitriev, kdysi vyzdvihovaný jako perspektivní Putinův zvláštní emisář pro investice a ekonomickou spolupráci, se dnes ocitl na okraji politického dění. Jeho role, původně zamýšlená k obnově ekonomických vazeb s Washingtonem a zmírnění dopadů sankcí, se proměnila v ilustraci diplomatického neúspěchu. Britpanorama upozorňuje, že Dmitrievovy snahy zaujmout zpět místo v mezinárodních jednáních se často redukují na mediální divadlo a vytváření narativů o „mírových iniciativách“.

V únoru 2025 vstoupil Dmitriev na mezinárodní scénu s velkým humbukem, když se připojil k delegaci, jejímž úkolem bylo znovu otevřít možnosti pro ruské podnikání ve Spojených státech. Kreml věřil, že má privilegovaný přístup k osobám z Trumpovy administrativy, a očekával, že zmírní účinky sankcí uvalených na Rusko od roku 2014. Na podzim však jeho říjnová cesta do USA spíše připomínala rozlučkové vystoupení; jeho pokusy o diplomatický vliv jen zvýraznily oslabení jeho postavení doma i v zahraničí.

Katastrofická mise ve Washingtonu

Dmitrievova důvěryhodnost utrpěla těžkou ránu poté, co prezident Donald Trump uvalil sankce na Rosněfť, Lukoil a další pilíře ruského energetického sektoru. Kreml ho vyslal do Washingtonu, aby „řešil škody“, ale dorazil v době, kdy Bílý dům neviděl důvod ke spolupráci. Dmitriev se snažil prezentovat návštěvu jako „pozvání“ z americké strany a chlubil se tajnými „trumfovými kartami“, ale setkal se jen s lhostejností.

Jeho omezený program zahrnoval krátká setkání s několika představiteli, včetně kongresmanky Anny Pauliny Luny a speciálního prezidentského zástupce Stevea Witkoffa, následovaná řadou mediálních vystoupení. Jeho hlavní poselství — tvrzení, že „tlak nefunguje“ na Moskvu, a výzva k „respektování ruských zájmů“ — naráželo na politické klima, kde sankce měly silnou oboustrannou podporu. Ještě provokativnější bylo jeho vměšování do americké domácí politiky, kdy varoval, že Trumpova administrativa by se „neměla stát jako Bidenovi“.

Podivná distribuce čokoládových krabiček s citáty Putina jeho legitimitu dále oslabovala, signalizujíc spíše pohrdání než diplomacii. Tvrdohlavé přesvědčení, že sankce neovlivní ruskou válečnou ekonomiku, se stalo terčem posměchu amerického ministra financí Scotta Bessenta, který jej veřejně označil za „ruského propagandistu“.

Dmitrievův konflikt s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, který díky neúspěchu při organizaci setkání Putin–Trump v Budapešti rovněž utrpěl, jen posílil vnitřní mocenskou hru v Kremlu. Lavrov, ačkoliv převážně ceremoniální postavou, zůstal součástí Putinova vnitřního okruhu, což Dmitriev nikdy nedosáhl.

S přibývající irelevancí se Dmitriev přeměnil na hyper-loajálního propagandistu. Jeho mediální strategie nyní selektivně zdůrazňuje jen výroky Trumpa, které ukazují Putina jako „silného vůdce“ nebo doporučují opatrnost při podpoře Ukrajiny. Tento výběr informací podporuje širší narativ Kremlu, že Západ by měl omezit podporu Kyjeva a neřešit zmrazené ruské aktiva.

Uniklé návrhy „mírových plánů“ spojené s jeho jménem jsou posledním pokusem o návrat na vysokou diplomatickou scénu. Analýza však ukazuje, že jde jen o přepracované staré požadavky Kremlu — nástroj k rehabilitaci Dmitrieva a rozvrácení jednoty mezi USA, Evropou a Ukrajinou.

V konečném důsledku transformace Kirilla Dmitrieva z náhradního diplomata na mediální agitátora odráží hlubší rozklady v rámci elit Kremlu. Neúspěch jeho mise ve Spojených státech, otevřený konflikt s Lavrovem a nešikovné vměšování do západních debat učinily z Dmitrieva politicky irelevantní postavu — nikoli již vážného hráče v jednáních o ukončení ruské války proti Ukrajině.