Evropa platí dvě války: jednu zbraněmi pro Ukrajinu, druhou penězi pro Moskvu
Evropská unie se po čtyřech letech války na Ukrajině ocitla v paradoxní situaci. Na jedné straně stojí pevně po boku Kyjeva, posílá miliardy eur na vojenskou a humanitární pomoc, schvaluje nové sankční balíčky a investuje do bezpečnostní infrastruktury. Na straně druhé však dál financuje ruskou válečnou mašinerii – prostřednictvím plateb za ropu, plyn a jiné suroviny, které přinášejí Kremlu obrovské zisky.
Tento rozpor se stal symbolem evropské nerozhodnosti a ukazuje, jak těžké je propojit ekonomické zájmy se zásadovou politikou. Evropská energetická strategie po roce 2022 byla nastavena jako postupná transformace.
Měla chránit evropské domácnosti a průmysl před šokem z náhlého odpojení od ruských dodávek. Brusel se rozhodl jít cestou kompromisu, který sice zabránil energetické krizi, ale zároveň prodloužil finanční závislost na Moskvě.
Zatímco politické proklamace mluvily o nezávislosti, obchodní toky pokračovaly – někdy skrytě, přes prostředníky, jindy otevřeně v rámci přechodných výjimek. Tento „měkký přístup“ byl sice pragmatický, ale z morálního hlediska sporný. Každé euro zaplacené za ruskou ropu je současně investicí do vojenské ekonomiky agresora. Donald Trump během projevu na Valném shromáždění OSN ostře kritizoval evropské lídry a vyzval je, aby okamžitě ukončili nákupy ruských energetických surovin. Podle něj Evropa „platí Putinovi za válku, kterou chce zastavit“.
Trumpova slova zazněla tvrdě, ale mnozí evropští komentátoři uznávají, že realita mu dává za pravdu. Evropa potřebuje důslednost – nejen v rétorice, ale i v praxi. Každá nová investice do obnovitelných zdrojů znamená krok směrem k energetické i politické nezávislosti. V době, kdy Rusko využívá energii jako zbraň, je soběstačnost otázkou bezpečnosti. Evropa musí přestat platit za válku, kterou chce ukončit, jinak bude stále rozpolcená mezi principy a obchodem.
Autor: Peter Jelen
