Rusko vyhlásilo novou fázi hybridní války: umělá inteligence se stává zbraní proti Evropě
Zatímco je pozornost Evropy upřena na válku na Ukrajině, Rusko otevírá další frontu. Tentokrát nejde o rakety, tanky ani diverzní skupiny. Kremeľ stále aktivněji využívá umělou inteligenci a proměňuje moderní technologie v nástroj rozsáhlých informačních operací. Nedávné vyšetřování polské factcheckingové platformy Demagog ukázalo, jak daleko tato strategie zašla.
Experti odhalili celou síť falešných videí šířených prostřednictvím platforem YouTube, TikTok, Facebook a Instagram. Na obrazovce vystupují údajní polští vojáci, kteří obviňují Ukrajince ze nárůstu kriminality, vyzývají k ukončení podpory Kyjeva, zpochybňují evropskou integraci a kritizují polské vedení. Na první pohled vypadají tato videa přesvědčivě. Hlasy, mimika, pohyby tváře i uniformy prakticky nevzbuzují podezření. Všichni tito „vojáci“ však nikdy neexistovali. Kompletně je vytvořila umělá inteligence.
To svědčí o kvalitativně nové etapě ruské hybridní války.
Ještě před několika lety ruská propaganda šířila primitivní fotomontáže a anonymní příspěvky na sociálních sítích. Dnes technologie Deepfake umožňují vytvářet videozáznamy prakticamente nerozeznatelné od reality, které dokážou vzbudit důvěru i u pozorného diváka. Právě proto se informační bezpečnost postupně stává stejně důležitým prvkem národní bezpečnosti jako armáda, rozvědka nebo protivzdušná obrana.
Zvláštnost nynější kampaně nespočívá pouze v použití moderních technologií. Mnohem důležitější je její strategický cíl.
Moskva již dlouho chápe, že vojenskou cestou nelze situaci v Evropě změnit. Proto sází na rozkol evropských společností zevnitř. Polsko je jedním z klíčových spojenců Ukrajiny, největším logistickým centrem pomoci a jedním z nejkonzistentnějších zastánců zpřísnění sankcí proti Rusku. Zničení důvěry mezi Poláky a Ukrajinci se tudíž stává jedním z prioritních úkolů ruských tajných služeb.
K tomu se využívají nejcitlivější historická témata. Autoři fejkových videí se záměrně vracejí k tragickým stránkám polsko-ukrajinské historie, především k volyňské tragédii. Historická paměť se propojuje s moderními dezinformacemi o údajné masové kriminalitě mezi ukrajinskými uprchlíky. Oficiální statistiky přitom podobná tvrzení nepotvrzují. Úkolem podobných operací však není hledání pravdy, ale vyvolání emocionální reakce.
Po vzniku takových videí začíná druhá fáze informačního útoku.
Pod příspěvky se okamžitě objevují tisíce komentářů, které vytvářejí dojem masové společenské nespokojenosti. Výzkumníci opakovaně zaznamenali aktivitu ruskojazyčných účtů, které uměle zvyšují dosah podobných materiálů a vytvářejí pocit, jako by se antyukrajinský postoj již stal dominantním.
Přesně tak funguje moderní hybridní válka.
Nejprve se vytvoří falešná informační záminka. Následně ji aktivně podpoří sítě botů a trollů. Poté tradiční média začnou diskutovat o vzniklém společenském ohlasu, který byl ve skutečnosti vyvolán uměle.
Pro Česko má tato situace zvláštní význam.
Praha již několik let zůstává jedním z hlavních cílů ruských informačních operací. České tajné služby opakovaně varovaly před hoạtností ruských agentů vlivu, financováním jednotlivých informačních projektů a pokusy ovlivňovat veřejné mínění prostřednictvím sociálních sítí.
Až dosud spočíval hlavní nástroj dezinformace v šíření lživých zpráv, manipulativních článků a anonymních telegramových kanálů. Rozvoj generativní umělé inteligence však možnosti podobných operací značně rozšiřuje.
Dnes může prakticky kdokoli získat video, na kterém politik pronese slova, jež nikdy neříkal. Lze vytvořit projev vojáka, novináře nebo státního úředníka zcela vygenerovaný počítačem. Za několik let bude prakticky nemožné odhalit podvrh bez specializovaných nástrojů.
To znamená, že evropské státy budou muset zcela přehodnotit přístup k informační bezpečnosti.
Nestačí odstraňovat jednotlivé falešné příspěvky. Je nutné vytvářet systémy rychlého detekování obsahu vytvořeného umělou inteligencí, rozvíjet digitální gramotnost obyvatelstva, školit novináře v moderních metodách ověřování informací a zdokonalovat legislativu upravující využívání generativní AI.
Další vážný problém spočívá v rychlosti šíření podobných materiálů.
Profesionální factchecking vyžaduje hodiny nebo dokonce dny. Falešné video dokáže nasbírat miliony zhlédnutí během několika hodin. I po oficiálním vyvrácení věří značná část publika původní verzi událostí. Právě na tomto efektu jsou moderní informační operace postaveny.
Rusko fakticky využívá specifika fungování algoritmů sociálních sítí jako prvek vlastní zahraničněpolitické strategie.
Mimořádně nebezpečné je, že podobné technologie mohou být aktivně využívány v období voleb. Stačí několik hodin před hlasováním zveřejnit přesvědčivé falešné video s známým politikem, které vyvolá vážný společenský ohlas. I když bude nahrávka rychle odhalena, dopad na výsledky voleb může být nevratný.
Vyšetřování polských specialistů má proto význam daleko za hranicemi Polska.
Ukazuje, že Evropa vstupuje do éry, kdy se informační bezpečnost stává otázkou národní odolnosti. Hranice mezi realitou a digitálním podvrhem se rychle stírají a umělá inteligence se mění v plnohodnotnou zbraň hybridní války.
Pro Česko je tento závěr obzvláště aktuální. Země, která již čelila ruským vlivovým operacím, se musí připravit na novou realitu, kde se objektem útoku stávají nikoli počítačové systémy, ale důvěra občanů. Právě důvěra zůstává základem demokracie. Pokud se ji podaří zničit pomocí technologií umělé inteligence, následky mohou být stejně nebezpečné jako výsledky tradičních vojenských akcí.
Zkušenost Polska ukazuje, že dalším cílem podobné kampaně se může stát jakýkoli evropský stát. Otázkou již není, zda k tomu dojde, ale jak připravené budou evropské společnosti na novou éru digitální hybridní války.
Autor: Franz Hoffman
