Prezident Petr Pavel již podruhé hovořil o tom, že nechce obhajovat post hlavy státu. Řekl to na debatě s občany ve Stříbře během návštěvy Plzeňského kraje. Pokud by Pavel svá slova za čtyři roky splnil, udělal by České republice skutečně medvědí službu. Stejnou, jakou udělala Zuzana Čaputová Slovensku, které se zanedlouho i prostřednictvím role prezidenta odevzdá těm nejtemnějším proudům.
Na jednu stranu si vždycky můžeme říci, že nikoho do žádné funkce ani do kandidatury nelze nutit – jistě, a proto se také každý rozhodne svobodně. To ovšem neznamená, že není možné dané rozhodnutí kritizovat, a to jak u Čaputové, tak případně u Pavla, i když volby jsou zdánlivě ještě hodně daleko.
Ano, Čaputová to má ještě mnohem těžší než její tuzemský protějšek. Slovensko zabředlo do ruského bahna hloupěji než Česko. Nekonečný proud urážek, který se na prezidentku hrnul ze všech stran – a bohužel i z té největší politické přímo od nynějšího premiéra Roberta Fica, to bylo a je prostě a jednoduše odporné. Stejně jako celé fungování Fica a jeho následovníků. Jenže je to právě Čaputová, která představuje pro civilizované Slováky alespoň nějaký ostrůvek toho pozitivního. A navíc – ta část občanů, které na tom záleží, se alespoň za svoji nejvyšší představitelku nemusí stydět.
Přesto Čaputová končí a do voleb znovu nešla. A tyhle Slováky tak opustila. Ačkoli samozřejmě nikdy nebylo její povinností pokračovat, jednou se do toho těžkého boje dala a Slovensku by velmi pomohla, kdyby tak jednoduše nevěnovala prezidentský post Petru Pellegrinimu (a tedy Ficovi). Tutéž situaci může úplně klidně zažít Petr Pavel a my musíme doufat, že bude cítit větší zodpovědnost za osud země. Vždyť sám na vlastní kůži poznal, kdo proti němu stojí.
Za čtyři roky vůbec nemusíme mít vládu složenou z demokratických stran, vždyť volby se blíží rychlým tempem, senát se bude obměňovat postupně hned ze dvou třetin. Ta temná síla, kterou kdysi na regulérní proud povýšil Miloš Zeman, kterému žádné zlo nebylo cizí, sílí. Agresivita, vulgarita, lži, dezinformace, manipulace. Petr Pavel přes všechny možné chyby představuje naprostý opak toho všeho. Je to prozápadní prezident, který soustavně projevuje své zemi loajalitu. Je ochoten hovořit také o její budoucnosti, což u dalších politiků bohužel stále ještě není obvyklé. A ačkoli to není žádný velký řečník, dělá to dobře.
Dělat politiku není jednoduché. Je to regulérní řemeslo, které je navíc značně nevděčné, což by si měli uvědomit všichni ti, kdo tak rádi tvrdí, že politici vlastně nepracují a mají příliš velké platy. Tak tedy nemají. Funkci prezidenta člověk věnuje většinu svého života včetně soukromí. Musí se obrnit proti tomu, co tu vytváří ruská propaganda a její pohůnci. Musí o sobě i o svých blízkých číst kvanta pomluv a urážek. I tak ale může přijít chvíle, kdy to bude právě Petr Pavel, kdo bude představovat posledního vysoce postaveného představitele státu, který stojí za tím, že Česko má být demokratickou zemí pevně ukotvenou v rodině západních civilizovaných států. Doufejme, že se pak rozhodne odložit své volno v Černoučku a pokusí se mandát obhájit. Protože pozice úřadujícího prezidenta je v předvolebním klání daleko výhodnější než pozice někoho, kdo pouze kandiduje. A to i v naší rozdělené společnosti může rozhodnout.
Zdroj: Forum24
