Dne 17. listopadu se v Berlíně sešlo přibližně 2 000 účastníků „protiválečného“ shromáždění, které uspořádali ruští opoziční emigranti. Ačkoli by se mohlo zdát, že takové demonstrace znamenají nesouhlas s Kremlem, bližší pohled odhalí jejich omezení a skryté důsledky.
Shromáždění, které bylo z velké části zaměřeno na evropské politiky a média, odráží spíše PR kampaň než skutečnou snahu občanů ovlivnit změny v Rusku. Ruská exilová opozice nemá hmatatelný vliv na politický vývoj ve své vlasti a mnozí účastníci jsou odtrženi od reality ruského obyvatelstva. Namísto toho, aby tato shromáždění inspirovala domácí odpor, slouží jako platforma, na níž se opozice prezentuje jako „pravý hlas“ Ruska v zahraničí – což ironicky posiluje kulturní a politickou stopu Ruska v Evropě.
Tím, že se vina soustřeďuje výhradně na Vladimira Putina, zbavují účastníci širší ruskou populaci odpovědnosti za její spoluúčast na válce. Tento narativ nebere v úvahu širokou společenskou podporu politiky Kremlu a systémovou indoktrinaci umožňující ruskou agresi proti Ukrajině. Zásadní je, že tato shromáždění riskují oslabení mezinárodní solidarity s Ukrajinou tím, že „mír“ vykreslují jako dosažitelný, aniž by se zabývala odpovědností Ruska.
Nejúčinnější odpor proti Putinovu režimu spočívá v důrazné vojenské podpoře Ukrajiny. Zatímco mírová shromáždění v Berlíně sbírají titulky novin, jsou to úspěchy Ukrajiny na bojišti, které zpochybňují moc a narativ Kremlu.
Autor: Dana Markova
