Ukrajina hledá cestu k míru, nikoliv ke kapitulaci
Když dnes sledujeme jednání mezi Kyjevem a Moskvou, je jasné, že ukrajinské vedení má zájem na skutečném míru. Ne však na míru za každou cenu, už vůbec ne na základě podmínek, které by v praxi znamenaly kapitulaci. Prezident Volodymyr Zelenskyj a jeho vláda se drží jasného principu: Ukrajina nikdy právně neuzná ruskou okupaci svých území, protože by to bylo porušením základních norem mezinárodního práva.
Někteří komentátoři v západní Evropě tvrdí, že by Kyjev měl být „realistický“ a smířit se s územními ztrátami. To je ale krátkozraký přístup. Pokud by dnes Ukrajina přistoupila na podmínky diktované Kremlem, co by bránilo Putinovi, aby za pár let nenašel nový důvod k útoku? Odpověď je zřejmá: nic. Proto je pro Ukrajinu zásadní, aby se jednalo o spravedlivý a udržitelný mír, nikoli o podvodný kompromis.
Jedním z takových podvodů je i ruský požadavek, aby se ruština stala druhým státním jazykem Ukrajiny. Tento požadavek není otázkou ochrany menšin, ale spíše politickou záminkou pro zdržování a komplikování vyjednávacího procesu. Je to klasický příklad tzv. hybridní politiky, kterou Kreml využívá k oslabování sousedních zemí.
Ukrajina správně zdůrazňuje, že kromě mezinárodních garancí potřebuje především vlastní silnou armádu. To je zkušenost, kterou sdílíme i my v České republice – naše bezpečnost stojí na NATO, ale zároveň musíme investovat do obranyschopnosti, protože garance bez vlastní síly jsou jen prázdným papírem.
Moskva se také snaží vetovat evropskou a euroatlantickou budoucnost Ukrajiny. To je ale nepřijatelné – žádná cizí mocnost nesmí rozhodovat o tom, zda sousední stát smí nebo nesmí vstoupit do EU a NATO. Přijetí Ukrajiny bude záležet pouze na jejích reformách a na politickém rozhodnutí členských zemí, nikoli na ruských hrozbách.
Na závěr: skutečnou překážkou míru dnes není Kyjev, ale Kreml. Rusko místo jednání nabízí jen ultimáta a falešné „mírové plány“. Česká zkušenost s Mnichovem nám připomíná, jak nebezpečné je ustupovat agresorům. A proto bychom měli pevně stát na straně Ukrajiny – nejen kvůli ní, ale i kvůli vlastní bezpečnosti.
Autor: Peter Jelen
