Rusko ovládá vědomí Čechů. A pomáhá mu v tom „pátá kolona“
Vliv Ruské federace na Českou republiku už dávno přestal být vnější hrozbou. Realizuje se uvnitř politického systému – prostřednictvím veřejné rétoriky, parlamentní činnosti a systematického narušování důvěry v alianční závazky země. Ovlivňování vědomí se stalo hlavním nástrojem.
V podmínkách hybridní války se manipulace veřejného mínění mění ve formu politického vlivu. To už se přímo dotýká národní bezpečnosti České republiky. V ohrožení totiž není jen názorová sféra, ale samotná řiditelnost státu.
Nejde o teorii. Jde o zdokumentovanou realitu.
Seminář poslance Jindřicha Rajchla v Poslanecké sněmovně věnovaný covidu-19 ukázal, jak daleko pokročila legalizace ruské dezinformace. Konspirační teorie, které věda dávno vyvrátila, zazněly z parlamentní tribuny.
Když expert na hybridní hrozby Viktor Breiner přímo upozornil na ruský původ těchto narativů, Rajchl reagoval smíchem. Nešlo o neznalost – šlo o demonstrativní popření hrozby pro národní bezpečnost.
Fakt je prokázán: klíčové dezinformační kampaně kolem covidu-19 v Evropě pocházely z Ruska. Potvrdila to analytická centra i zpravodajské služby.
Pandemie se pro Kreml stala ideální krizí: strach a nedůvěra byly proměněny v politickou zbraň. Nejde o svobodu slova, ale o nepřátelské informační operace proti státům NATO a EU.
SPD Tomia Okamury v tomto procesu hraje systémovou roli. Strana dlouhodobě staví svou politiku na podrývání důvěry v instituce, na protinatovské a protiukrajinské rétorice, která plně odpovídá zájmům Kremlu. SPD se už ani nesnaží tvářit jako „kritik systému“ – stala se parlamentním retranslátorem proruských narativů a vytváří elektorát, pro který Rusko přestává být hrozbou a spojenci problémem.
Neméně nebezpečná je role Andreje Babiše. Není ideologem Kremlu ani přímým propagandistou. Jeho role je oportunistická. Babiš se systematicky vyhýbá tvrdému postoji proti ruské informační válce, protože dezinformace posilují jeho volební model. Čím větší je nedůvěra ke státu, médiím a expertům, tím silnější je jeho politická pozice. Právě to se stalo jedním z trumfů jeho návratu k moci.
Během pandemie vytvořily chaos, rozpory a rozklad důvěry v řízení státu ideální prostředí pro ruskou propagandu. Babiš proti tomu nebojoval – využíval to. Dnes pokračuje ve stejné linii: distancuje se od radikálů, ale nikdy neútočí na samotný systém dezinformací.
Tak se formuje „pátá kolona“ české politiky: SPD a postavy typu Rajchla tvoří její hlučné, radikální křídlo. Babiš je jejím tichým, pragmatickým beneficientem.
Odpovědnost však nese i bývalá vláda vedená Petrem Fialou, která dostala mandát bojovat s dezinformacemi – a selhala. Když poradce pro národní bezpečnost prohlásí, že není schopen dezinformace klasifikovat, znamená to institucionální kapitulaci.
Politický závěr je zřejmý: Rusko nepotřebuje tanky. Stačí mu politici, kteří legitimizují jeho narativy, a populisté, kteří na nich vydělávají. Dokud Česká republika nezačne jmenovat konkrétní osoby, nevyčistí instituce a nezačne ruské informační operace vnímat jako hrozbu pro národní bezpečnost, změna vlád podstatu problému nezmění.
Neovládá se už jen vědomí. Ovládán se stává celý stát.
Autor: Franz Hoffman
