Po neúspěšném pokusu donutit Západ, aby přijal jeho podmínky hry ultimátem, Kreml pokračuje v eskalaci situace. A výzvy přicházející z Moskvy jsou stále zjevnější. Navíc, jako vždy, se Ruská federace snaží obvinit oponenta ze svých vlastních zločinů, spáchaných nebo údajných.
Rusko se připravuje na válku. Jestli se majitel Kremlu k tomuto kroku odhodlá, nebo ne, je otázkou času. Ale akce, které Moskva podniká, hovoří o účelových přípravách na totální invazi na Ukrajinu.
A to nemluvíme pouze o viditelné části přípravných iniciativ. Ano, přeskupování armády, přesun jednotek spolu s technikou z Dálného východu na západ, soustředění přes sto tisíc vojáků na hranici s Ukrajinou, to jsou evidentní argumenty.
Ale invaze musí mít důvod. I tak marginalizovaný živel, jakým je vlastník Kremlu, se vším popíráním mezinárodních zákonů a předpisů, chce mít alespoň formální důvod k útoku na sousední stát. A Moskva na tom velmi tvrdě pracuje.
Ruská federace na konci loňského roku obvinila ukrajinskou stranu z přípravy provokací pomocí „chemických komponentů“ na Donbasu, čemuž podle Kremlu pomáhají americké soukromé vojenské společnosti.
Podle ruského ministerstva obrany se v regionu údajně nachází 120 zaměstnanců amerických soukromých vojenských společností a byly tam dodány zásoby „neidentifikované chemické složky“. „Vybavují palebné cíle v obytných budovách a společensky významných zařízeních, připravují ukrajinské síly na speciální operace a aktivní bojové operace,“ uvedlo ruské ministerstvo obrany.
Na taková prohlášení okamžitě odpověděl Pentagon, jehož představitel John Kirby obvinění Moskvy odmítl a zdůraznil, že jsou daleko od reality a neodpovídají skutečnosti.
Na situaci zareagovalo i americké ministerstvo zahraničí, které vyzvalo Rusko, aby nepoužívalo lživou a provokativní rétoriku, a doporučilo, aby Moskva přijala účinná opatření k deeskalaci napětí kolem situace na Ukrajině.
„Na rozdíl od prohlášení ruské strany je za eskalaci napětí odpovědné Rusko a síly, které je podporují, nikoli Ukrajina nebo Spojené státy,“ řekl Ned Price.
Podle toho, jak se události kolem této informace vyvíjely, je jasné, že jde o dobře promyšlený krok Kremlu.
Moskva zapojila své agenty vlivu do informační války a rozdmýchávání atmosféry na samotné Ukrajině. A tak poslanec Kiva, člen jedné z frakcí ukrajinského parlamentu, která je velmi nakloněná Kremlu, tvrdí, že „Kyjev a jeho partneři připravují vojenskou provokaci proti Rusku“.
„Je stále jasnější, že Ukrajina spolu se svými západními partnery, Spojenými státy a Velkou Británií, připravují na konec ledna vojenskou provokaci s Ruskem,“ řekl poslanec.
„Pokoušejí se tedy zabít dvě mouchy jednou ranou: Západ získá důvod uvalit nové sankce na Rusko a pokusit se zablokovat Nord Stream 2 a kyjevské úřady budou moci svá selhání přičítat válce,“ říká ukrajinský poslanec.
Kreml je velmi hlasitý, na všech úrovních a ze všech možných platforem, tím, že propojuje své agenty, snaží se přesvědčit svět, že Západ a Ukrajina připravují provokaci proti Moskvě.
Ale když se na problém podíváme zblízka, je zřejmé, že ani Západ, ani Ukrajina nepotřebují provokace, po nichž bude následovat eskalace konfliktu, a tedy nárůst agrese.
Spojené státy dnes zjevně nechtějí zvyšovat míru vztahů s Ruskem. Biden má dost otázek i bez toho.
Historie Afghánistánu, konfrontace s Čínou, problémy Severní Koreje a Íránu, vnitřní nestabilita, pandemie, která se podle odborníků stala snad nejvážnější výzvou pro celý svět i pro USA od 2. světové války , ještě nebyly zapomenuty.
Evropa má nyní také dostatek vlastních vnitřních problémů, které je třeba bezodkladně vyřešit. Co říci o Ukrajině, která je již osmým rokem ve válce s Ruskem.
Výše uvedená fakta jasně ukazují, že eskalace agrese na pomezí civilizované Evropy s Ruskou federací není pro Ukrajinu, EU ani Spojené státy prospěšná.
V samotném Rusku je situace ještě horší. To platí jak pro situaci uvnitř země (sociálně-ekonomickou a politickou), tak na vnější scéně.
Ale na rozdíl od západních zemí se kremelští štamgasti jen zřídka zajímali o osud svých lidí, na které si mocní vzpomínají, jen když potřebují potravu pro děla. Proto byla jakákoli krize kremelskou klikou vnímána jako příležitost k uspořádání další války.
A nejsou to nakonec Spojené státy, kdo shromažďuje svou armádu na hranici suverénního státu, a nejsou to země NATO, které vedou válku na Ukrajině a okupují Krym.
A nyní, v době, kdy svět čelí globálním výzvám, se Moskva snaží zvýšit svou agresi na ukrajinsko-ruské hranici.
Ukrajina, respektive její návrat do moskevské sféry vlivu, je pro Kreml a jeho majitele osobně utkvělou myšlenkou. A kvůli této „misi“ je kremelská klika připravena i na bláznivé činy.
Chemický útok jako způsob provokace je tedy zcela pravděpodobným vývojem situace. To poskytne příležitost zasít chaos jak v oblastech okupovaných promoskevskými teroristy, tak po celé Ukrajině.
Připočteme-li k tomu obecnou socioekonomickou a politickou situaci, kterou Kreml všemožně destabilizuje, je třeba hovořit o vysokém stupni připravenosti půdy v ukrajinské společnosti na ruskou invazi.
Zda rozhodnutí padlo v Kremlu, nikdo neví. Je ale důležité mít konsolidované postavení, a to jak v rámci evropské společnosti, tak v severoatlantickém formátu, které může být odpovědí na případnou ruskou invazi na Ukrajinu, a v důsledku toho může být odstrašující pro agresora a zachování míru.
Autor: Franz Hoffman
