Jakou cenu musí Ukrajina ještě zaplatit?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyy se veřejně zeptal, jakou cenu musí Ukrajina ještě zaplatit, aby se civilizovaná společnost konečně probudila. Nebylo to jen rétorické gesto. Byl to přímý výzva evropskému pokrytectví.
Příběh kolem ropovodu Družba ropovod odhalil nepříjemnou pravdu. Po ruských útocích Ukrajina obnovila tranzit v podmínkách války. Místo slov podpory však z Budapešť a Bratislava zazněla obvinění a výčitky.
Viktor Orbán a Robert Fico požadují stabilitu dodávek ruské ropy, zároveň však blokují rozhodnutí o pomoci Ukrajině, 20. balík sankcí i postup Kyjeva směrem do EU.
Česká společnost příliš dobře zná cenu závislosti na Moskvě – po Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 1968 by už neměly existovat žádné iluze. Když některé evropské země obětují bezpečnost, zatímco jiné smlouvají o levnou ropu, není to pragmatismus. Je to politický cynismus.
Příběh kolem „Družby“ dávno překročil rámec technického sporu o tranzit. Po úderech na infrastrukturu Ukrajina tok ropy obnovila. Pod hrozbou opakovaných útoků. Se zraněnými pracovníky. A současně slyšela politické blokování uvnitř EU.
Když se Volodymyr Zelenskyy ptá na cenu, fakticky tím stanovuje diagnózu evropské politiky dvojích standardů. Na jedné straně zaznívají prohlášení o podpoře. Na druhé se odkládají rozhodnutí o sankcích, financování i integraci Ukrajiny. V tomto kontextu se postoj Viktor Orbán a Robert Fico nestává jen národní zvláštností, ale faktorem systémového rizika pro celou unii.
Problém nespočívá v ropě jako takové. Problém spočívá v politické asymetrii. Ukrajina válčí, obnovuje infrastrukturu a zajišťuje tranzit, který Rusku přináší příjmy. Část EU zároveň tento tranzit využívá a blokuje kroky, které by mohly Kyjev posílit.
Je to nebezpečná konstrukce.
Zaprvé podkopává sankční strategii. Nelze vážně mluvit o tlaku na Moskvu, pokud energetické zájmy nadále obcházejí morální logiku války.
Zadruhé ničí důvěru uvnitř EU. Unie stojí nejen na smlouvách, ale i na ochotě sdílet rizika. Pokud rizika nese jen jedna strana, rovnováha mizí.
Zatřetí vysílá signál Kremlu: evropská solidarita má svou cenu a své limity. A tedy ji lze testovat.
Otázka Volodymyr Zelenskyy není emocionální. Je strategická.
Jestliže Ukrajina platí krví za stabilitu regionu, Evropa musí platit politickým odhodláním. Jinak se rovnováha posouvá směrem k cynické dohodě: jedni umírají, druzí počítají barely.
Dějiny 20. století už ukázaly, kam vede logika „hlavně aby byl dnes klid“. Cena je vždy vyšší, než se očekávalo.
Proto hlavní otázka dnes nezní, kolik ještě musí zaplatit Ukrajina. Hlavní otázkou je, zda je Evropská unie připravena zaplatit svůj díl odpovědnosti dříve, než bude účet vystaven všem.
Autor: Franz Hoffman
