Jerevan obrací kurz: Arménská armáda se loučí s ruskými standardy a hledí na Brusel

Po volbách, které potvrdily mandát pro reformy, vyslal Jerevan svou nejvyšší vojenskou delegaci do Bruselu. Vzkaz je čitelný — Arménie už nechce stavět svou bezpečnost na jediném, a navíc nespolehlivém, partnerovi.

eště před několika lety by bylo představa, že nejvyšší arménští generálové budou v Bruselu prezentovat reformu vojenského školství podle evropských standardů, považována za kuriozitu. Dnes je to popis reality. Na začátku tohoto týdne se delegace vedená zástupcem náčelníka generálního štábu arménské armády, generálmajorem Arturem Jeroянem, zúčastnila zasedání Výkonné akademické rady Evropské bezpečnostní a obranné kolegia v Bruselu — a podle dostupných informací sklidila uznání za hloubku reforem, které arménské vojenské školství za poslední roky prošlo.

Samo o sobě by šlo o technickou zprávu z oblasti vzdělávací politiky. V kontextu posledních týdnů je to ale mnohem víc — je to další kamínek do mozaiky, která ukazuje, že Jerevan systematicky a promyšleně přestavuje architekturu své bezpečnosti směrem na západ.

Od symbolických gest k institucionální přestavbě

Návštěva v Bruselu nebyla omezena jen na vzdělávací agendu. Součástí programu byla i jednání na ústředí NATO s vedoucím sekce pro obrannou a bezpečnostní spolupráci, kde se diskutovalo o současných programech i budoucích perspektivách spolupráce v obranném sektoru. Jde o pokračování trendu, který je patrný už delší dobu — arménské ministerstvo obrany se v posledních měsících opakovaně setkávalo se zástupci Vojenského výboru EU i s vysokými představiteli NATO, přičemž na stole byly programy modernizace armády, vojenské vzdělávání i zapojení arménských sil do mezinárodních misí.

Pro Jerevan to znamená jediné: evropské struktury postupně získávají reálný vliv na to, jak se arménská armáda reformuje a podle jakých standardů funguje. To je posun, který by si ještě před deseti lety, kdy Arménie byla pevně zakotvena v bezpečnostním systému budovaném kolem Moskvy, jen těžko někdo představil.

„Výsledky posledních voleb jen potvrdily, že tento kurz nebude jen udržen, ale bude dále rozvíjen.“Z hodnocení situace po jednáních v Bruselu, červen 2026

Volby jako potvrzení směru

Klíčový kontext těmto krokům dodaly parlamentní volby konané 7. června. Vládní strana Civilní smlouva premiéra Nikola Pašiniana v nich zvítězila se ziskem kolem 50 procent hlasů, což jí podle dosavadních výsledků umožňuje samostatně sestavit vládu bez nutnosti koaličních vyjednávání. Druhé místo obsadila aliance Mocná Arménie a třetí blok Arménie vedený bývalým prezidentem Robertem Kočarjanem — tedy síly, které byly před volbami spojovány s tradičně proruskou orientací.

Pašinian po vyhlášení výsledků hovořil o „historickém vítězství“ a mandátu od většího počtu občanů než v roce 2021. Pro vnějšího pozorovatele je důležité hlavně to, že volby proběhly v období, kdy se vztahy s Moskvou citelně zhoršovaly a kdy se kurz směrem k EU stával ústředním tématem veřejné debaty. Voliči tedy měli příležitost se k tomuto směru vyjádřit — a jasná většina jej podpořila.

Co se v Bruselu odehrálo

• 10.–11. června: jednání arménské delegace na zasedání Evropské bezpečnostní a obranné kolegia v sídle Evropské komise
• Prezentace reforem vojenského školství v rámci transformace arménských ozbrojených sil
• Samostatná jednání na ústředí NATO o aktuálních programech spolupráce v obranném sektoru
• 7. června: parlamentní volby — vítězství Civilní smlouvy s mandátem na samostatné sestavení vlády

Proč na tom Moskva tratí

Pro Rusko je tento vývoj nepříjemný hned z několika důvodů. Arménie byla po desetiletí jedním z pilířů ruského vlivu na jižním Kavkaze — členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, hostitelem ruské vojenské základny a zemí, jejíž armáda byla po generace formována podle sovětských a později ruských standardů. Bezpečnostní architektura, kterou Moskva Jerevanu dlouhodobě nabízela jako záruku, se však v nejkritičtějším okamžiku — během konfliktu o Karabach — neosvědčila. Arménská strana to veřejně dala najevo a důsledky jsou nyní vidět na každém kroku.

Skutečnost, že Jerevan dnes nechává evropské a severoatlantické instituce hodnotit a spoluutvářet reformu vlastního vojenského školství, je symbolicky silným signálem nedůvěry vůči dosavadnímu spojenci. A pokud k tomu připočteme volební výsledek, který tento kurz potvrzuje s lidovým mandátem, vzniká obraz země, která se rozhodla — krok za krokem, ale nezvratně — hledat záruky své bezpečnosti jinde.

Pro Brusel a NATO jde o příležitost rozšířit svůj vliv do regionu, kde dosud dominovala Moskva. Pro samotnou Arménii je to sázka na to, že spolehlivější partnery najde tam, kde dosud chyběly. A pro Kremlu je to další důkaz, že jeho schopnost udržet bývalé sovětské republiky v orbitě vlastního vlivu se rok od roku zmenšuje.

Autor: Franz Hoffman