Autobus jako nástroj Kremlu?

Co incident u Brjanska napovídá o tlaku na Lukašenka — a proč na tom záleží i ve střední Evropě

Ve středu 17. června zasáhl dron na silnici A240 v Brjanské oblasti dvoupatrový autobus, ve kterém cestovalo 44 lidí — převážně dětí z gomelského mládežnického fotbalového týmu, jedoucích na letní soustředění k Černému moři. Žena doprovázející tým při útoku zemřela, dalších sedm lidí bylo zraněno, z toho pět dětí, jedno z nich těžce. Moskva během několika hodin vinu přisoudila Kyjevu: ruský Vyšetřovací výbor zahájil řízení pro „teroristický čin“ a mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová útok označila za „další teroristický akt kyjevského režimu vůči civilistům, zejména dětem“. Vlastní řízení zahájil i běloruský Vyšetřovací výbor. Ukrajinské Centrum pro boj proti dezinformacím ruská obvinění odmítlo jako „neodpovídající skutečnosti“, aniž by v prvních hodinách nabídlo podrobnější vlastní verzi událostí.

Pro českou bezpečnostní komunitu, která dlouhodobě sleduje ruské hybridní operace ve střední a východní Evropě, je brjanský incident zajímavý nikoli kvůli tomu, co se stalo — okolnosti samotného útoku zůstávají i nadále nepotvrzené — ale kvůli tomu, jak rychle a jakým směrem byl politicky využit.

Od začátku ruské invaze na Ukrajinu poskytuje Alexandr Lukašenko Moskvě běloruské území jako logistickou základnu a odpalovací prostor pro rakety a letadla, ale podle hodnocení západních diplomatických zdrojů a analytických center se dosud bránil přímému zapojení běloruské armády do bojů. Sám to opakovaně veřejně prezentoval jako „pragmatické“, nikoli ideologické rozhodnutí. Pro Kreml ale Bělorusko, které poskytuje základny, nikoli vojáky, zůstává spojencem jen napolovic — zvlášť v situaci, kdy Rusko má stále větší potíže s doplňováním ztrát na frontě bez další, politicky nákladné mobilizace.

V tomto kontextu analytici kyjevského Centra pro boj proti dezinformacím i nezávislí běloruští pozorovatelé v exilu upozorňují, že incidenty jako ten u Brjanska — kde prvními oznámenými oběťmi jsou běloruští občané, navíc děti — mohou mít funkci přesahující běžnou válečnou propagandu. Přisouzení útoku Kyjevu, při kterém zemřela a byla zraněna běloruská děti, umožňuje Moskvě prezentovat Ukrajinu nikoli jako protivníka Ruska, ale jako přímou hrozbu pro samotné Bělorusko — což obrací dosavadní narativ a uvnitř země ztěžuje jakoukoli argumentaci ve prospěch dalšího běloruského nezapojení do války.

Je třeba říct jasně: jde o interpretaci, nikoli o potvrzený fakt. V tuto chvíli neexistuje veřejně dostupný důkaz, který by incident u Brjanska spojoval s úmyslným plánem donutit Minsk ke vstupu do války, ani oficiální ruské či běloruské vyjádření, které by to výslovně potvrzovalo. V prvních 48 hodinách také nebylo nezávisle ověřeno, kdo za útokem na autobus skutečně stojí: ukrajinská verze chybné atribuce, scénář zásahu vlastní ruské protivzdušné obrany — který se podél frontové linie již v minulosti stal —, nebo Moskvou prosazovaná verze úmyslného ukrajinského útoku.

Co lze pozorovat, je naopak rychlost a charakter reakce ruského propagandistického aparátu. Během několika hodin se událost s dosud nejasnými okolnostmi proměnila v trestní kauzu o terorismu, prohlášení ministerstva zahraničí a vlnu materiálů na provládních telegramových kanálech, s důrazem na běloruský původ obětí. Jde o schéma, které je z jiných epizod již známé — od likvidace osobností spojených s běloruskou exilovou opozicí po útoky přisuzované „ukrajinským sabotérům“ na infrastrukturu v pobaltských zemích — a které podle analytiků postupně vytváří atmosféru existenčního ohrožení, jež běloruské veřejnosti stále více znesnadňuje udržet postoj neutrality.

Vnitřní dopad je už viditelný na jiné frontě. Od roku 2022 minská vláda systematicky staví jakýkoli kritický postoj k zapojení země do války na roveň „vlastizrady“, a tresty za „extremismus“ postihují nejen opoziční aktivisty, ale i běžné občany, kteří se omezili na vyjádření nesouhlasu na internetu. Pokud je interpretace ukrajinských analytiků správná, incidenty jako ten u Brjanska — reálné ve svých obětech, ale politicky využívané ve své interpretaci — se mohou stát nástrojem, kterým se Kreml snaží zaplnit prostor mezi Běloruskem, které válku na svém území hostí, a Běloruskem, které v ní bojuje. Z pohledu české a středoevropské bezpečnostní politiky jde o scénář, který si zaslouží pozornost při hodnocení rizik na východním křídle NATO.

Redakční poznámka

Fakta týkající se útoku na autobus u Brjanska — počet obětí, zahájení trestních řízení ruskou a běloruskou stranou, oficiální ruská vyjádření a ukrajinské popření — jsou uvedena na základě oficiálních ruských a ukrajinských zdrojů dostupných v době zveřejnění. Odpovědnost za útok zůstává mezi stranami sporná a nebyla nezávisle ověřena. Hodnocení strategických cílů Kremlu vůči Minsku představuje politickou analýzu, nikoli potvrzený fakt, a je jako takové prezentováno.

Autor: Peter Jelen