Tak kdo přivede šestnáctileté k urnám?

Krátce před komunálním kláním opoziční poslanci opět vzkřísili téma volebního práva od 16 let. TOP 09 se STAN se přitom nemohou dohodnout, kdo si ho přivlastní.

Mohou pracovat a tudíž odvádět daně. Volit nesmí. Tuto skutečnost chtějí změnit někteří opozičníci. Poslanci TOP 09 a STAN by rádi umožnili do uren legálně vhazovat lístky i šestnáctiletým a sedmnáctiletým, a to při volbách do obecních zastupitelstev. Je to krok správným směrem, jenže místo společně vyvíjené snahy věc prosadit chování obou klubů bohužel vykazuje známky boje o pozornost.

Dvě stě tisíc nových hlasů?

Kolik hlasů by toto opatření celkem vyneslo, lze samozřejmě jen odhadovat. Nejčastěji se hovoří o číslu kolem 180 až 200 tisíc (šestnácti- a sedmnáctiletých je v Česku kolem čtvrt milionu). Díky přesným demografickým údajům jde ale o podstatně snazší a spolehlivější výpočet než třeba v případě korespondenční volby, kde se loni očekávání předkladatelů drasticky míjela s realitou.

Počítejme tedy, že alespoň 180 tisíc Čechů a Češek by díky úpravě zákona mohlo vyjádřit politický názor v místě svého bydliště. Panika, že by tito nováčci během dvou dnů převrátili republiku naruby, není opodstatněná. Čistě matematicky: mladí – ani posíleni o inkriminované dva ročníky – opravdu nikdy nemohou početně silnější seniory přehlasovat.

Lichý je i oblíbený argument o naivitě a možnosti ovlivnění takových potenciálních hlasujících. Zranitelný vůči sofistikovaným manipulacím je totiž dnes úplně každý volič bez ohledu na věk. Mladší generace má navíc v informačním prostoru podstatnou výhodu: v digitálním prostředí už vyrostla, přirozeně se v něm orientuje a díky jazykové a technologické vybavenosti si dovede všemožný obsah snad alespoň pohotověji filtrovat.

Za naivní mimoně systém tyto náctileté ostatně zjevně nepovažuje, když jim dovoluje podepsat pracovní smlouvu, usednout za volant, ba dokonce legálně přivést na svět potomka a převzít za něj plnou rodičovskou odpovědnost. Pokud jim stát svěřuje takovou odpovědnost, je pokrytecké odmítat jim právo volit jen na základě předsudků.

Navíc nejde jen o faktickou stránku věci, tedy že na obecním úřadě odevzdají do urny obálku, volba od šestnácti by byla také jasná zpráva, že společnost bere dospívající mezi sebe jako plnohodnotné členy.

Nejdražší lístky v urně

S uzákoněním nové věkové hranice a příchodem oněch až dvou set tisíc voličů-začátečníků by se nicméně proměnila pravidla politické hry. Konkrétně by do rovnice přibyla další – doslova – neznámá.Starší voliči jsou statisticky ukáznění, tedy volit chodí, a svou „vyvolenou“ partaj mívají vyhlídnutou dlouho dopředu. Volební stratégové je mají přečtené a tuší, na které sliby uslyší.

Zato mladý volič ještě nemá – nemůže mít – vypěstovanou věrnost k jedné konkrétní značce. Jeho preference jsou proměnlivé, střídají se podle aktuálních společenských témat i sympatií k vystupování lídrů na sítích.

Navíc své rozhodnutí podle expertů často ladí doslova do poslední chvíle. Zatímco loajální voliče si partaje vesměs udrží rutinními frázemi, podmanit si přelétavý mladý elektorát – potenciálně posílený o dalších až 200 tisíc hlav – představuje pro všechny stratégy těžké a hlavně drahé sousto.

Kde se vzalo číslo 16

Mnozí kritici se kromě meritu věci pozastavují rovněž nad hranicí 16 let. Připadá jim neopodstatněné mávat zrovna šestnácti svíčkami na dortu, když je tuzemský občan například trestně odpovědný už o celý jeden rok dříve. Ustanovený věk za nekoncepční považuje třeba i poslanec ODS Jiří Havránek.

Odpověď lze najít snadno. Za hranicemi. Dovršení právě šestnáctého roku věku umožňuje ve volbách hlasovat v sousedním Rakousku či na Maltě, v Německu na úrovni většiny zemských a komunálních voleb a rovněž při volbách do Evropského parlamentu. Šestnáctiletí mohou vybírat europoslance také v Belgii. Na lokální úrovni pak takto staří rozhodují například v Estonsku, ve Skotsku nebo ve Walesu a stejnou celostátní reformu nyní chystá i Velká Británie.

V žádné z vyjmenovaných zemí nedošlo k upuštění od pravidla. Logicky, neboť zcizit někomu volební právo je v demokratickém zřízení nemyslitelné. Tenhle krok prostě nelze vzít zpátky. Žádná z šestnáctiletými voliči dotčených společností kupodivu nezaznamenala ani rozpad systému. Naopak, v řadě míst se poté, co se to osvědčilo na radnicích, hranice snížila i pro další typy hlasování (Německo či Rakousko).Zahraniční zkušenost dále vyvrací stereotypní představu o mladém liberálně či levicově orientovaném naivkovi. Ve skloňovaném Rakousku po snížení věku například takoví Zelení žádný boom nezaznamenali a dokonce z parlamentu na čas vypadli, zatímco krajně pravicoví Svobodní (FPÖ) u mladých udrželi silnou pozici.

Ostatně už ve Studentských volbách pořádaných organizací Člověk v tísni v rámci vzdělávacího programu Jeden svět na školách (JSNS) při loňských sněmovních volbách skončili za očekávanými favority SPOLU (20,6 %), Piráty (19,7 %) a STAN (18 %) na celkovém čtvrtém místě se ziskem 12,6 % Motoristé sobě. Ještě výmluvnější byla struktura nanečisto hlasujících: zatímco na gymnáziích bodovaly strany bývalé vládní koalice, na odborných učilištích vyhrálo ANO (23,8 %) a v těsném závěsu za ním právě Motoristé (23,4 %). Mýtus o jednolitém liberálním bloku se tak rozpadá, mladá generace je názorově pestrá a nálepky na ni nesedí.

STAN vs. TOP 09. Každý chce oslnit své voliče

S myšlenkou takto snížit věkovou hranici přišel Vít Rakušan už v roce 2019, tedy krátce po svém nástupu do čela Starostů. V debatě Českého rozhlasu Plus narážel na skepsi tehdy řadové poslankyně Taťány Malé z hnutí ANO, která volala po posudcích sociologů a psychologů prokazujících, zda šestnáctiletý člověk dokáže vůbec dostatečně vnímat okolní dění.

Téma pak znovu otevřel prezident Pavel krátce po inauguraci v roce 2023. Letos se debata nenápadně vrátila i do sněmovny. Byla to strana TOP 09, která se ještě před třemi lety (pod jiným vedením) k návrhu stavěla paradoxně dost zdrženlivě, kdo v květnu předložila svůj návrh zákona, který by o dva roky mladší k volbám do komunálu poslal.

Pohnutky iniciátora Matěje Ondřeje Havla, jenž problematiku učinil klíčovým tématem své jarní roadshow, jsou zřejmé: jeho strana, která má o voliče velkou nouzi, si chtěla toto téma „zabrat“ a přivlastnit si jej. Taktika připomínající české turisty, kteří nad ránem umisťují ručník na hotelové lehátko u bazénu. Nejde jim až tak o to, že se tam chtějí celý den vyhřívat, podstatné je, aby se na místečku nerozvalil soused odnaproti.Z legislativního pohledu jde o text napsaný vskutku ledabyle. Skupina topáckých poslanců v zákoně o volbách do obcí jen přepsala osmnáctku na šestnáctku. Sami musí moc dobře vědět, že kolegům předložili nehotový polotovar. Jejich návrh neřeší souvislosti s místními referendy ani nový zákon o správě voleb, který dál počítá s plnoletostí.

Když v září představili vlastní verzi Starostové, narazili u menšího koaličního partnera na nevoli. Vedení TOP 09 krok nechápe, tvrdí, že STAN přece mohli měsíce ležící normu doplnit pozměňovacími návrhy místo sepisování paralelního zákona.

Jenže ten poprázdninový, starostovský návrh je provedený komplexněji a tolik z něj nečiší potřeba si jen narychlo obsadit pozici. Novela STAN prostupuje pěti zákony a řeší zapojení mladých paušálně: otevřela by jim vystupování na zastupitelstvech, ladí právě i vazby na IT volební systémy.

Místo kýženého společného postupu tak v útrobách sněmovny leží dva přímo konkurující si tisky. Starší, eufemisticky řečeno minimalistický, a novější, kterému autoři očividně věnovali víc pozornosti.

Pokud obě strany tento boj o autorství ideálně ihned neuhasí a nezačnou alespoň naoko předstírat snahu o sjednání shody napříč sněmovním spektrem pro už tak dost nepopulární plán, celá záležitost zase spolehlivě vyšumí do ztracena. Pro mladé Čechy to bude jen další nahozená a vzápětí odejmutá návnada. Přesně, jak jsou zvyklí.

Zdroj: seznamzpravy.cz