Se začátkem totální ruské invaze na Ukrajinu změnil hlava ruské církve Moskevského patriarchátu Kirill svou oficiální rétoriku o Ukrajině. Jestliže se dříve Gundjajev a jeho svěřenci snažili nějak vyhnout ostrým rohům v otázce ruské agrese proti Ukrajině, nyní vedení Ruské pravoslavné církve v osobě její hlavy ospravedlňuje a podporuje zločiny ruských okupantů.
Za povšimnutí stojí v tomto případě výrazná aktivita samotného Cyrila. Jestliže dříve byl většinou v jakémsi izolačním vězení pod ochranou FSO ve speciálním zařízení „poustevna“, nyní stále častěji promlouvá k početnému publiku v kostele Krista Spasitele – celkem náhle Cyril vyšel ze sebe- izolace.
Taková zajímavá shoda okolností vede k myšlence, že Cyril má jasný úkol: zprostředkovat Kremlu relevantní a potěšující informace o akcích na Ukrajině, které jsou naplněny příslušnou náboženskou barvou. Na tomto pozadí vypadá sám Kirill jako spolupachatel zločinů ruské vlády.
Předchozí publikace poznamenaly, že se Gundjajev ve svých kázáních snaží sakralizovat ruskou invazi, dát jí patřičný duchovní význam, jako by nešlo jen o vojenský konflikt, ale o vědomý boj dobra a zla. Dobro přitom představují ruští okupanti a na straně zla stojí Ukrajina a civilizovaný západní svět.
Tomu je věnován lví podíl projevů hlavy moskevského patriarchátu. Téměř všechny mají stejný leitmotiv – „svatou válku“ za pravé lidské a křesťanské hodnoty.
Kázání hlavy ROC
Gundjajevova kázání jsou jasným příkladem spiknutí a pokusů o sakralizaci Putinovy války.
V jednom ze svých prvních kázání Gundjajev řekl, že lidé na Donbasu byli zabíjeni, protože vzdorovali „novým hříšným hodnotám zavedeným světovou mocností“. Všichni, kdo podporují tyto nejnovější trendy, budou podle Cyrila na Soudný den po levici Krista, tedy půjdou do pekla.
Cyril z kostelní kazatelny také otevřeně prohlásil, že jedna země má plné právo zaútočit na druhou, pokud dojde k ohrožení její bezpečnosti. Hlava ruské pravoslavné církve tak duplikovala všechna poselství, která zazněla z úst Kremlu v posledních měsících před invazí na Ukrajinu.
Cyril minulou neděli věnoval své kázání vztahu církve a státu, ve kterém se zaměřil zejména na moment, kdy stát vědomě porušuje všechna práva církve a negativně ovlivňuje vnitřní poměry a život církve samotné. Počínaje časy starověké Byzance postupně přešel k událostem na Ukrajině, kde se podle jeho názoru do záležitostí církve vměšuje i stát a snaží se ji vytrhnout z jednoty s Moskevským patriarchátem.
Vyvrcholením kázání bylo přenesení ikony Panny Marie do hlavy Rosguardu Viktora Zolotova. A ne jednoduchá ikona, ale prý ta, která během první světové války zachránila ruské vojáky před smrtí a dala ruské armádě mnohá vítězství v bitvě. Takové kázání spolu s veřejným a okázalým aktem předání této ikony bylo přímým důkazem Cyrilova požehnání zabíjení Ukrajinců. Slova samotného generála Zolotova o „nacistech“ a o tom, že tento obraz ochrání ruskou armádu a urychlí „NAŠE (!) Vítězství“, o tom ještě více svědčila a nakonec z Cyrila strhla všechny masky.
Video z této akce bylo široce distribuováno na internetu, ale po celý týden se neobjevilo žádné vyvrácení ze strany Moskevského patriarchátu. Kromě toho nebyly obdrženy žádné oficiální připomínky od zástupců pobočky ROC na Ukrajině. Takové ticho bylo dalším důkazem, že ROC a Kreml v této válce jsou jedno. Každý z nich plní samostatnou funkci. Kreml financuje a vydává zločinné rozkazy, armáda postupuje a ROC ospravedlňuje, a co je nejdůležitější, dává zločinům ideologický, duchovní a teologický obsah.
Cyril k tomu využívá jakékoliv historické paralely, které vždy přenáší do moderního dění v pro kremelské zločince příznivé interpretaci. Tomu věnoval poslední nedělní kázání, ve kterém uvedl několik příkladů, jak církevní představitelé, kteří jsou ruskou církví uznáváni za svaté (!), blahoslavili světské muže pro válku s nepřáteli. Možná se snažil ospravedlnit zmíněné požehnání Rosguardu, nebo si připravoval půdu pro budoucí Putinovo otevřené požehnání.
Zapojení do tohoto seznamu svatých je dalším pokusem o sakralizaci války, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině. Všechny příklady, které uvádí, jsou však jasnou a záměrnou manipulací s historickými fakty, kterou nelze srovnávat se současným jednáním ruských okupantů. Ostatně zmíněná epizoda se Serhijem Radoněžským a Dmytrom Donským měla úplně jiné předpoklady než ty, které předcházely ruské invazi na Ukrajinu. V té době byla Moskva dlouhodobě pod vlivem hordy a od stejných hord dostávala moskevská knížata právo vládnout, tzv. štítky.
Nyní Rusko nikdo neovlivňuje, není pod žádným útlakem a jeho vůdce není jmenován někým zvenčí. Místo toho kremelské vedení touží stát se takovými hordami a jejich brutální masakry civilistů jsou toho jen dalším potvrzením.
Stejně tak příklad patriarchy Hermogena nelze srovnávat s moderními událostmi. Pak se moskevské království vinou vlastních vůdců ocitlo v takzvané „neklidné době“, z níž nikdo nenašel cestu ven. Proto souhlasili s vládou polského vládce. Nyní je ruský režim natolik „stabilní“, že volí pouze jednoho a téhož vůdce, jehož moc ale ubývá.
Zmínka o patriarchovi Tikhonovi obecně působí nepatřičně. Koneckonců bojoval proti bolševikům a postavil se proti Sovětskému svazu, stejnému svazu, který se nyní snaží oživit moderní Kreml. Proto všechny Cyrilem uváděné příklady spolupráce církve a státu jsou účelovou manipulací a přímým překrucováním historických faktů.
Jak víte, žádný stát, zejména Ukrajina, nezaútočil a ani nevyhrožoval útokem na Rusko. Všechno, co se děje, je pouze plodem Putinovy bolestné představivosti. Hrozbu útoku úmyslně vymyslel Kreml, aby zamaskoval vlastní plány na dobytí cizího území. Důvodem takového zlého úmyslu je hřích pýchy, moci kremelského vedení.
Terorismus „ruské armády“ – požehnané ROC
A zde stojí za to se blíže podívat na důsledky činů „ruské armády“ požehnané Cyrilem.
Ruští okupanti, kteří nebyli schopni porazit ukrajinské ozbrojené síly, začali vyhlazovat ukrajinské ženy, děti a důchodce.
Pokud analyzujeme více než tři týdny hrdinské obrany ukrajinského lidu proti ruskému útočníkovi, je zřejmé, že vychvalovaná ruská armáda naštěstí nedokázala dosáhnout žádného významného úspěchu.
Jak se ale ukázalo, Kreml není schopen přijmout ani přiznat porážku. Z bezmoci a beznaděje začali Rusové naléhavě hledat nepřítele, kterého je mnohem snazší překonat než Ozbrojené síly Ukrajiny. Takoví „nepřátelé“ „vysoce duchovních“ a „vysoce morálních“ Rusů, kteří vyznávají „tradiční hodnoty“, začali být vidět u ukrajinských žen, dětí a starých lidí.
Pravděpodobně právě neschopnost těchto kategorií obyvatel Ukrajiny odrazit agresora vyvolala takový bezuzdný vztek, s nímž začali Rusové bombardovat obytné čtvrti, střílet civilisty, zabíjet děti. Příkladů takové pekelné krvežíznivosti kremelských nohsledů je už dost. Zde je jen několik příkladů.
27. února útočníci stříleli na centrum Černihiv a zranili zubní kliniky pro děti a dospělé, administrativní budovy a výškové bytové domy. Ruští okupanti stříleli na obytné oblasti z několika raketometů „Hail“. 3. března nálet několika neřízenými bombami zabil 47 civilistů. Podle mezinárodních expertů mohla ruská armáda při útoku na Černihiv použít zápalné bomby OFZAB-500, což je porušení mezinárodní úmluvy a je považováno za válečný zločin.
28. února ruští okupanti ostřelovali obytné oblasti Charkova z Gradivu, desítky zabili a stovky zranili.
K 7. březnu je podle náměstka primátora Volodymyra Matsokina město Izyum téměř zničeno. Ve městě je humanitární katastrofa – chybí jídlo, voda, světlo, plyn, komunikace. 8. března okupanti vybombardovali místní nemocnici v Izjumu v Charkovské oblasti a v Charkovském ekoparku Rusové zabili dobrovolníky, kteří přišli nakrmit zvířata.
Ve městě Kreminna v Luhanské oblasti ruská armáda rozstřílela z tanku dům pro seniory, zabila 56 lidí a dalších 15 lidí unesla.
Patriarcha Kirill je spolupachatelem válečných zločinů Ruské federace
Patriarcha Kirill si záměrně vybral stranu zločince a dobrovolně se stal spolupachatelem ohavných válečných zločinů ruské armády.
Ospravedlněním těchto hříchů Cyrilem je vědomá účast na nich. To není to, co by měl dělat duchovní vůdce a hlava církve, jeho povinnost odhalovat hříchy, nepodporovat jejich páchání a množení. Musí mluvit pravdu a svědčit o pravdě, ale místo toho šíří vědomou lež, kterou své věrné záměrně uvádí v omyl.
Sám Gundjajev se takovými činy stává nikým jiným než spoluviníkem strašlivých ruských zločinů! Na tomto pozadí Kirill nevypadá jako pastor církve, ale jako agent ruských tajných služeb, zločinec, jehož cílem a úkolem je poskytnout ideologické ospravedlnění jakýchkoli akcí ruské vlády, ať už jsou jakkoli hrozné a krvavé. oni jsou!
To vše ukazuje, že ROC neslouží Bohu, ale zájmům ruské státní mašinérie. Ve skutečnosti je to jedna z větví ruské propagandy, která ale působí pod rouškou náboženských osobností a ovlivňuje lidské duše. Stojí za zmínku, že to vše dělá vědomě a dobrovolně, a to nejen samotným Cyrilem, ale také řadou podřízených biskupů a kněží, kteří také schvalují počínání ruských okupantů.
Taková interakce mezi církví a státem je špatná – ve skutečnosti se rodí nová hereze. Církev prozatím nepředstavuje Kristovu pravdu, ale přizpůsobuje ji rozmarům zločinného režimu. Z výšky ruských kazatelen se bílá nazývá černá a černá bílá. A to vše se děje na pozadí masových zločinů, zabíjení nevinných lidí a bombardování chrámů. Může toto vše schválit a požehnat pravá Církev? Samozřejmě že ne! Církev může a měla by žehnat obraně vlasti, nikoli útoku.
Princip „nejlepší obrana je útok“, kterým se nyní Rusko řídí, není křesťanský. Církvi je cizí, ale k ideologické odnoži tajných služeb je zcela normální. Toto je ideologická větev ruské FSB a ruské „pravoslavné církve“.
V budoucnu je třeba „patriarchu Cyrila“ a moskevský patriarchát vnímat a zacházet s nimi nikoli jako s náboženskými osobnostmi, ale uvědomit si, že se jedná o politický nástroj Ruské federace pod rouškou (vzhledem) pravoslavné hierarchie.
Zdroj: https://df.news/
1 Comment