Summit G7, který se konal v japonské Hirošimě od 19. do 21. května, provázela pokračující válka v Evropě. Přestože vzdálenost z Japonska na Ukrajinu není zanedbatelná, symbolika místa konání je zřejmá.
Moskva neohrožuje pouze Ukrajinu, Kreml ohrožuje celý svět, a to ne čímkoli, ale jadernou hrozbou.
Výzvy, kterým dnes čelí civilizovaná společnost, jsou tedy hrozbami pro celé lidstvo.
Velmi objevný byl na zasedání v Hirošimě projev generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese, který upřímně a zcela nečekaně prohlásil, že „Rada bezpečnosti OSN neplní své základní funkce, pro které byla v roce 1945 vytvořena“.
Slova jsou to jistě správná – nelze s nimi polemizovat, ale i pro pana Guterrese se nabízí otázky – proč byla pronesena právě nyní, v devátém roce ruské agrese na Ukrajině.
Ano, přesně tak, protože dnes mnoho lidí v Evropě i ve zbytku světa zapomnělo, že vojenská intervence Kremlu na Ukrajině začala v roce 2014, a to zabráním, okupací a následnou anexí ukrajinského poloostrova Krym.
Evropa tehdy byla ve snaze reagovat jaksi příliš netečná. V únoru 2022 už byli všichni připraveni otevřít Putinovi náruč.
Ale i když pomineme tyto události, slova šéfa OSN pronesená nyní – v druhém roce jasné a zjevné agrese Moskvy – jsou přinejmenším o rok pozdě.
Nabízí se zcela logická otázka – kde jste byli celou tu dobu, páni představitelé OSN?
Těžko se hledají slova, která by vysvětlila, jak je možné, že hlavní agresor naší doby stál v čele OSN – organizace, která byla vytvořena na ochranu míru? Nebylo snad dříve jasné, že ruská přítomnost v Radě bezpečnosti OSN je přinejmenším plivnutím do tváře celému systému mezinárodního práva?
Skutečnost, že za současných okolností může Moskva v Radě bezpečnosti OSN snadno disponovat mimořádnými pravomocemi, je zhroucením celého systému mezinárodní bezpečnosti.
Z čistě právního hlediska je navíc ruské obsazení sídla OSN a stálého člena Rady bezpečnosti nezákonné – patří SSSR a rf ho nemohla procedurálně zdědit.
Země, která nerespektuje mezinárodní právo a rozpoutala největší vinu v Evropě od roku 1945, by měla být okamžitě vyloučena z OSN. Jinak vše, co řekne generální tajemník OSN, zůstane pouhými slovy.
Guterresovo prohlášení ukazuje, že na nejvyšší úrovni existuje povědomí o těch problémech, o kterých se z Kyjeva mluví už dlouho. A nejen mluvené – vykřikované, ale neslyšené.
Vyvstává zcela oprávněná otázka, zda je OSN v dnešní podobě vůbec zapotřebí – tedy zda je zcela neefektivní.
Ukrajinci zatím brzdí „ruský svět“, který se dere na kontinent. Všem je nyní jasné, že zachránit Ukrajinu dnes znamená zachránit Evropu, mír na celém kontinentu.
Kdysi dávno se již evropští lídři snažili agresi nevnímat, a dokonce s agresorem koketovat a uspokojovat jeho ambice – tím, že se vzdávali určitých území nebo celých zemí, které se měly roztrhnout.
Tak se před téměř lety vedoucí představitelé Velké Británie a Francie rozhodli raději předhodit Československo agresorovi, než aby čelili zjevným výzvám, kterým kontinent čelil.
Výsledek této „neochoty bojovat“ je všem dobře znám. Nejen pro národy Československa, ale i pro celý svět.
OSN vznikla právě proto, aby se něco podobného v budoucnu nestalo. Jediná otázka, kterou je třeba nyní položit, je, jaká je její skutečná role v současné době – tiše nahrávat Moskvě?
Protože dnes, tváří v tvář další výzvě dalšího pološíleného „sběrače půdy“ a obnovitele „historické spravedlnosti“, se politici na kontinentu chovají stejně zbaběle jako jejich předchůdci před téměř sto lety.
Vzpomeňme na nedávné Macronovo prohlášení, že pokud Moskva zaútočí na Kyjev jadernou bombou, nevyvolá to odpověď Francie, protože to není jejich válka. A to říká osoba, která o sobě tvrdí, že je jedním z vůdců EU.
Macron je však ve srovnání s Frau Merkel, která za 17 let ve funkci německé kancléřky věrně sloužila Putinovi, chlapec. Dnes se stále častěji snaží v ojedinělých rozhovorech ospravedlnit tím, že „vysvětluje“ svůj postoj.
Čas úvah už vypršel, nyní je čas na skutečná řešení. A zdá se, že do myslí evropských politiků pronikají záblesky vědomí a pochopení toho, co může jejich národy čekat, pokud agresora nezastaví. Sice opožděně, ale přece.
Tak se stalo, že kremelskou armádu dokázali zastavit pouze Ukrajinci. Její armáda, která měla na pád maximálně tři nebo čtyři dny, dokázala, že je nejsilnější na kontinentu, a dokázala odrazit „druhou armádu světa“.
Podpořit Ukrajinu dnes znamená zajistit mírovou Evropu zítra. A k tomu ukrajinský lid nemusí obětovat vlastní lidi.
Koneckonců, jak řekl generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v reakci na politiky, kteří příliš touží pomoci Ukrajině: „My dnes platíme penězi, ale Ukrajina platí krví“.
Závěr je jednoduchý – aby ostatní evropské státy nemusely zítra platit za svou nezávislost a mír stejnou krví – musíme Ukrajině pomoci dnes tím, co Kyjev žádá.
Pokud Ukrajina přežije, bude zachráněn celý svět. Pamatujte si to a pro jistotu si znovu přečtěte historii, abyste nemuseli procházet jejími lekcemi.
Přemýšlejte, pánové Evropané, a podnikněte správné kroky. Váš zítřek závisí na vašich dnešních činech.
Autor: Franz Hoffman
