Bývalý premiér Andrej Babiš ČTK sdělil, že nikdy nepochyboval o tom, že spor ohledně evidence u někdejší komunistické Státní bezpečnosti (StB) vyhraje. Uvedl, že jeho političtí soupeři věc zneužívali a uráželi ho, omluvu ale od nich nečeká. Slovenské ministerstvo vnitra dnes uznalo, že Babiš byl v dokumentech někdejší StB neoprávněně evidován jako její agent a vědomě s ní nespolupracoval. Úřad s Babišem uzavřel smír ve sporu o ochranu osobnosti týkající se neoprávněné evidence ve svazcích StB, tento smír soud schválil, informovalo ministerstvo ČTK.
„Nikdy jsem nepochyboval, že ten spor vyhraju, proto jsem řekl, že se budu soudit klidně do konce života. Nikdy jsem s StB nespolupracoval, neexistuje ani nemůže existovat jediný důkaz, který by dokazoval něco jiného, a proto jsem i čtyřikrát vyhrál soud,“ uvedl Babiš. „Jsem rád, že je to definitivní, dvanáct let mě to zásadně poškozovalo, zneužívali to mí političtí soupeři a uráželi mě. Omluvu neočekávám, na to nebudou mít odvahu,“ dodal.
Uzavření smíru ministerstvo zdůvodnilo dvěma právními analýzami a také tím, že existuje vysoké riziko jeho prohry ve sporu. Úřad podotkl, že v takovém případě by Babiš mohl dodatečně uplatňovat vysoké finanční nároky na náhradu škody. „Toto riziko bylo v kontextu efektivního hospodaření s veřejnými financemi neakceptovatelné,“ napsal resort. Smír uzavřený na základě tak podle něj předchází možným finančním ztrátám státu.
Podle ministerstva se Babiš zavázal, že vůči Slovensku nebude kromě jiného uplatňovat žádné nároky na náhradu škody v souvislosti s jeho evidencí u StB a stáhne své dvě stížnosti podané u Evropského soudu pro lidská práva.
Ministerstvo na základě soudního smíru uznalo, že Babiš „byl neoprávněně evidován jako agent StB pod krycím jménem ‚Bureš‘ v registračních protokolech s číslem 25085 a že vědomě s StB nespolupracoval.“
Babiš se již léta snažil u slovenských soudů dosáhnout verdiktu, že je v dokumentech StB neoprávněně veden jako její agent. V roce 2012 v souladu s tehdejší praxí slovenských soudů zažaloval Ústav paměti národa (ÚPN), který na Slovensku spravuje svazky StB. Ústavní soud ale o pět let později, kdy zrušil dřívější verdikty krajského i nejvyššího soudu v Babišův prospěch, toto pravidlo prolomil. Tehdy ale neuvedl, kdo má být žalovanou stranou.
V roce 2019 pak ústavní soud zrušil ještě další rozhodnutí krajského i slovenského nejvyššího soudu, které naopak Babišovu žalobu ve zmíněné kauze zamítly; příslušný senát to zdůvodnil tím, že obecné soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovaným. Právě řešení této otázky, a nikoliv samotné oprávněnosti evidence Babiše v dokumentech StB bylo hlavním tématem, kterým se pak slovenské soudy zabývaly.
Archivní dokumenty uvádějí, že Babiš se v roce 1980 stal důvěrníkem StB a o dva roky později ho podle nich ke spolupráci s tajnou policií jako agenta s krycím jménem Bureš získal nadporučík StB Július Šuman. Ten ale při projednávání Babišovy žaloby u okresního soudu prohlásil, že tato informace není pravdivá a že Babiš k StB naverbován nebyl. Slovenský ústavní soud ve verdiktu z roku 2017 zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků StB, kteří u obecných soudů vypovídali v Babišův prospěch a jejichž výpovědi byly tehdy považovány za klíčové.
Tisková zpráva slovenského ministerstva vnitra v překladu ČTK:
Ministerstvo vnitra Slovenské republiky uzavřelo narovnání s žalobcem Ing. Andrejem Babišem ve sporu na ochranu osobnosti týkajícím se neoprávněné evidence ve svazcích bývalé Státní bezpečnosti (StB). Městský soud Bratislava IV schválil smír mezi Slovenskou republikou, zastoupenou ministerstvem vnitra a Andrejem Babišem usnesením ze dne 11. října 2024.
Na základě tohoto soudního smíru ministerstvo vnitra uznalo, že žalobce Andrej Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB pod krycím jménem „Bureš“ v registračních protokolech s číslem 25085 a že s StB vědomě nespolupracoval. Andrej Babiš se zavázal, že nebude vůči státu uplatňovat žádné nároky na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v souvislosti s touto evidencí, a dále že vezme zpět stížnosti podané k Evropskému soudu pro lidská práva a nebude uplatňovat žádné nároky na spravedlivé zadostiučinění v penězích.
Ministerstvo vnitra přistoupilo k tomuto urovnání po důkladném posouzení právní situace a ekonomických rizik spojených s pokračováním soudního sporu. Zadali jsme dvě nezávislé externí právní analýzy, které potvrdily, že existuje vysoké riziko prohry soudního sporu. Pokud bychom v tomto soudním sporu neuspěli, mohl by Andrej Babiš dodatečně vznést vysoké finanční nároky na náhradu škody. Toto riziko bylo v kontextu efektivního řízení veřejných financí nepřijatelné. Soudní smír byl schválen příslušným soudem, a proto je v souladu s právem Slovenské republiky.
Proto jsme respektovali doporučení právních analýz a uzavřeli soudní smír, abychom předešli možným finančním ztrátám pro stát. Tento postup jsme zvolili i s ohledem na skutečnost, že v minulosti ve skutkově i obsahově totožném soudním sporu mezi Andrejem Babišem a Ústavem paměti národa (ÚPN) soudy opakovaně rozhodly v jeho prospěch. Na všech stupních soudního řízení, včetně Nejvyššího soudu, byl žalobce úspěšný, což výrazně oslabilo naši pozici v tomto novém sporu. Ústav paměti národa uspěl až u Ústavního soudu kvůli tomu, že Andrej Babiš měl podat žalobu na ministerstvo vnitra, a nikoliv na Ústav paměti národa. Vzhledem k tomu, že tuto procesní vadu napravil, podal žalobu proti ministerstvu vnitra a skutkový stav se oproti sporu s ÚPN nezměnil, je pravděpodobnost, že stát tento spor prohraje, velmi vysoká.
Naší prioritou bylo minimalizovat finanční dopady na stát a zajistit hospodárné nakládání s veřejnými prostředky. Uzavřením smíru jsme se vyhnuli riziku vzniku vysokých nákladů na vedení soudních sporů a finančních nároků vůči státu. To je plně v souladu s naší snahou chránit finanční zájmy Slovenské republiky a zabránit zbytečnému plýtvání veřejnými prostředky.
V případě precedentního případu státu proti Jaroslavu Haščákovi jsme se také přesvědčili, jak vysoké náklady může mít neúspěch v podobných soudních sporech, a proto jsme i v tomto případě postupovali obezřetně a zodpovědně.
Toto rozhodnutí bylo přijato především z následujících důvodů:
– Důkazní břemeno na straně ministerstva vnitra: Ministerstvo vnitra neslo důkazní břemeno ohledně oprávněnosti evidence žadatele ve svazcích StB. Vzhledem k předchozímu skutkovému stavu v původním soudním řízení vedeném proti ÚDV a předpokladu, že by příslušný soud provedl stejné posouzení i v tomto řízení, bylo ministerstvo vnitra v důkazní nouzi.
– Slabá pozice ministerstva: V předchozím řízení, které bylo skutkově i obsahově totožné, bylo MV neúspěšné na všech třech stupních soudní soustavy. Obnovené řízení bylo vyvoláno pouze otázkou pasivní legitimace.
– Rizika neúspěchu: Neúspěch ve sporu by znamenal povinnost hradit náklady řízení, právní zastoupení a existovala by také velmi pravděpodobná možnost, že by se žalobce domáhal náhrady škody nebo přiměřeného finančního zadostiučinění. Rizika spojená s neúspěšným soudním sporem mohou vést k významným finančním důsledkům, přičemž náhrada škody může dosahovat statisíců eur.
Matej Neumann, tiskový mluvčí Ministerstva vnitra Slovenské republiky.
