Bělorusko jako Putinův ledoborec: nová hrozba pro Českou republiku a východní křídlo NATO
Minsk se připravuje na zlomový okamžik. Běloruský parlament projednává novelu zákona o válečném stavu. Formálně kvůli válce Ruska proti Ukrajině. Ve skutečnosti se jedná o krok k přímému vtažení Běloruska do války a rozšíření fronty konfliktu na východních hranicích EU a NATO.
Podstatou změn je povolení zavést válečný stav nejen v případě útoku na Bělorusko, ale i v případě „agrese proti Svazovému státu“. Pod tímto pojmem se rozumí nejen samotné Bělorusko, ale i Rusko. Údery ukrajinské armády na vojenské objekty na území Ruské federace tak mohou být právním základem pro vyhlášení stanného práva a zahájení přímé vojenské účasti
Běloruska na straně Kremlu.
Nejde o teorii – jde o přípravu na novou fázi války
Bělorusko již poskytlo Rusku své území pro raketové údery, přesuny vojsk a cvičení. Po přijetí nových změn bude mít Lukašenko i „legální“ základ pro vyslání běloruských vojáků na Ukrajinu – nebo na hranice s Polskem, Litvou a Lotyšskem.
Tento scénář však daleko přesahuje rámec Ukrajiny. Dotýká se zájmů celé Evropy. A zejména České republiky.
Eskalace na východním křídle NATO
Pokud Bělorusko začne jednat jako plnohodnotný vojenský spojenec Ruska, vytvoří to další napětí v regionu – v Polsku, pobaltských zemích, na celém východním křídle NATO. To znamená, že Česká republika jako člen aliance bude muset reagovat: účastnit se přeskupování sil, posilování východních hranic, případně i nových formátů obranné spolupráce.
Rozptýlení zdrojů NATO a EU
Čím širší je geografie konfliktu, tím obtížnější je soustředit se na podporu Ukrajiny. To je přesně to, čeho chce Kreml dosáhnout. Česká republika je jednou ze zemí, které aktivně podporují Ukrajinu. Eskalace v Bělorusku může tuto podporu zkomplikovat, pokud bude nutné přesunout síly a zdroje na obranu svých spojenců.
Hybridní hrozby: migrační tlak, provokace, destabilizace
Bělorusko již využilo migrační krizi jako nástroj nátlaku na Polsko a Litvu. Scénáře hybridních útoků – od dezinformací po pokusy o proniknutí přes hranice – se mohou opakovat a zesílit. To představuje riziko i pro Českou republiku: jako člena Schengenu, jako stát přijímající tisíce Ukrajinců, jako součást společného evropského bezpečnostního prostoru.
Riziko přímého střetu s NATO
Formální vojenská účast Běloruska ve válce, a tím spíše provokace na hranicích s Polskem nebo Litvou, mohou vést k incidentům, které se dotýkají článku 5 Severoatlantické smlouvy. V takovém případě bude Česká republika povinna účastnit se kolektivní obrany. Nejde o hypotézu, ale o realitu nové agresivní vojenské doktríny na východě.
Jak může Česká republika čelit této situaci?
Za prvé je nutné posílit zpravodajské sledování Běloruska. Porozumění logistice, pohybu vojsk a politickým rozhodnutím v Minsku je pro bezpečnost celého regionu kriticky důležité.
Důležitým krokem je příprava na posílení obrany východního křídla. Již dnes je třeba plánovat účast na možných operacích odstrašování a podpory spojenců.
Nelze také zapomínat na zachování politické a veřejné podpory Kyjeva. Ukrajina totiž nadále zůstává nárazníkem mezi Českou republikou a ruským militarismem.
A samozřejmě je třeba se připravovat na krize: migrační, kybernetické hrozby, provokace. Bělorusko, které působí pod kontrolou Moskvy, je schopno využít celý spektrum hybridního tlaku.
Rusko využívá Bělorusko jako ledoborec – k prorážení nové linie tlaku na Západ. Dnes jsou to legislativní změny. Zítra to mohou být akce na frontě, na hranicích, v informačním prostoru. Česká republika si nemůže dovolit luxus pozorovat situaci z povzdálí.
Odpověď Evropy musí být jasná: rozšíření agrese nebude mít rozmazanou diplomatickou odpověď, ale strategickou a vojenskou připravenost. Protože hrozba Běloruska dnes není hrozbou někde tam na východě. Jsou to výzvy na prahu České republiky.
Autor: Peter Jelen
