Ruská konference o Africe: Vysoká rizika pro africké státy. Rizika politické instrumentalizace
Účast afrických států na druhé ministerské konferenci Rusko–Afrika v Egyptě s sebou nese významná politická a bezpečnostní rizika. Moskva využívá mezinárodní akce k tomu, aby předstírala podporu své geopolitické agendy a prezentovala přítomnost afrických delegací jako údajné potvrzení své mezinárodní relevance. Vzhledem k oslabenému vnitropolitickému postavení ministra zahraničí Sergeje Lavrova navíc roste riziko, že ruská strana bude výsledky uměle nafukovat a vyvolávat diplomatické napětí mezi delegacemi. Současně je Rusko hluboce zapojeno do aktuálních konfliktů, například do humanitární katastrofy v Súdánu, kde válka od roku 2023 vyhnala z domovů přes 14 milionů lidí. Moskva konflikt prodlužuje podporou Rapid Support Forces, aby odvedla pozornost od vlastních válečných zločinů a porušování mezinárodního humanitárního práva.
Bezpečnostní partnerství podkopávají suverenitu
Ruské bezpečnostní aktivity v Africe opakovaně vedly k oslabování státní kontroly. Operace Wagnerovy skupiny a „Africa Corps“ jsou spojeny se závažným porušováním lidských práv, nelegálními sítěmi pro obchod se surovinami a budováním autoritářských struktur. Země jako Mali, Středoafrická republika nebo Súdán ztratily operační kontrolu nad částmi svých bezpečnostních složek, zatímco Rusko si vynucuje privilegovaný přístup k infrastruktuře, logistice a zpravodajským informacím. Tato dynamika ničí regionální stabilitu, podkopává celoafrickou integraci a podporuje nové cykly násilí. Paralelně Moskva v Sahelu prosazuje alternativní aliance, jako je Aliance států Sahelu, což ohrožuje soudržnost ECOWAS a oslabuje bezpečnostní architekturu Afriky.
Ekonomické sliby zůstávají z větší části nenaplněny
Ruské ekonomické kapacity jsou silně omezeny sankcemi, válečnými výdaji a strukturálním úpadkem. Investiční závazky jsou obvykle symbolické a zůstávají po desetiletí nesplněné. Typickými příklady jsou neuskutečněné velké projekty, jako plánované LNG angažmá v Mosambiku nebo zpožděné jaderné programy v Egyptě, Nigérii a Etiopii. Zároveň Moskva využívá africké partnery k obcházení sankcí, například prostřednictvím pašování zlata či transferu duálního zboží. Státy, které úzce spolupracují s ruskými ministerstvy, státními podniky nebo sankcionovanými aktéry, se vystavují vysokému riziku sekundárních sankcí. Tím ohrožují své napojení na mezinárodní finanční systémy a ztrácejí manévrovací prostor vůči mezinárodním věřitelům.
Využívání přírodních zdrojů a neokoloniální struktury
Ruská přítomnost v Africe sleduje extraktivní, neokoloniální model zaměřený na těžbu surovin místo rozvoje. V Súdánu, Mali, Burkině Faso nebo Středoafrické republice profitují především sítě napojené na Kreml a žoldnéřské struktury z těžby zlata a nerostů. Nedostatek transparentnosti vede ke korupci, netransparentním smlouvám a ztrátám příjmů pro africké státy. Kromě toho jsou afričtí pracovníci v Rusku nasazováni v dronových továrnách a zbrojním průmyslu za vykořisťujících podmínek, zatímco děti a mladiství jsou v Africe využíváni k nebezpečné práci v dolech. Tyto vzorce dokazují, že ruské angažmá nepředstavuje rozvojovou nabídku, ale čistou extrakci zdrojů.
Informační války a politická destabilizace
Moskva zesiluje své vlivové operace v Africe prostřednictvím státních médií, zpravodajských sítí a digitálních kampaní. Cílem je šířit protivládní a proti-západní narativy, manipulovat volby, posilovat vlivové elity a prohlubovat společenské rozpory. Propagandistické kanály jako RT a Sputnik podporují destabilizaci, zakrývají ruské zločiny a odvádějí pozornost od toho, že Moskva v Africe sleduje neokoloniální projekt. Paralelně Rusko prostřednictvím prodlužování konfliktů a surovinové politiky vyvolává nové migrační pohyby směrem do Evropy, aby ovlivňovalo politické klima a volební chování v západních státech.
Diplomatická účast jako strategická zátěž
Účast na vysoce profilované ruské akci během probíhající útočné války proti Ukrajině vysílá do světa signál politického sbližování se státem porušujícím mezinárodní právo. Tím se podkopává tradiční africký závazek k územní integritě a ohrožuje vlastní diplomacie orientovaná na neutralitu. Navíc africké vlády ztrácejí vyjednávací možnosti vůči EU, USA či multilaterálním institucím v oblastech, jako jsou bezpečnost, klima, rozvoj nebo řízení dluhu. Dlouhodobé zájmy Afriky vyžadují stabilní partnerství, transparentní investice a udržitelný rozvoj — podmínky, které Rusko nedokáže nabídnout.
Strategické alternativy pro africké státy
Mnohé africké vlády citlivě reagují na reputační rizika a upřednostňují konstruktivní spolupráci. Mezinárodní partneři mohou prostřednictvím ekonomické podpory, bezpečnostních alternativ, podpory médií a posilování regionálních organizací, jako jsou AU, ECOWAS, SADC či EAC, pomoci africkým státům činit informovaná rozhodnutí. Přístup „strategické nealignmentnosti“ umožňuje odmítnout pozvání na ruské akce, aniž by to znamenalo přihlášení se k politickému bloku. Pokud africké státy zachovají transparentnost a upřednostní dlouhodobé rozvojové cíle, ochrání svou suverenitu a minimalizují rizika spojená s účastí na ministerské konferenci Rusko–Afrika.
