„Pátý rok války: Ukrajina brání Evropu“

24. února 2022 – datum, které rozdělilo čas na „před“ a „po“. V tento den Putinovo Rusko zahájilo rozsáhlou invazi do sousední nezávislé Ukrajiny.

77 let mírového soužití národů Evropy skončilo. Přesněji – bylo přepsáno rozhodnutím jednoho člověka – napadnout „bratrskou“ zemi, jak sami Rusové nazývali Ukrajinu.

Můžeme dlouho diskutovat o tom, jak „mírové“ byly vztahy uvnitř evropského společenství během těch desetiletí, vzpomínat na lokální konflikty a války, přemýšlet o celistvosti Evropy a podobně.

Ale jedno je jasné – 24. února 2022 Kreml porušil mezinárodní právo a zradně zničil právní řád, který v Evropě panoval od konce druhé světové války.

Desítky let Kreml vštěpoval svému obyvatelstvu vědomí hrůz války, která skončila uprostřed minulého století, cynicky volajíc po „míru ve světě“.

Pak však, téměř nepozorovaně, se z tohoto hesla propagandisté Kremlu posunuli k sloganu „můžeme to zopakovat“. Zpočátku to bylo jen heslo, potom se stalo přáním a jasně uvědomovanou pozicí.

A brzy ráno 24. února 2022 ruská armáda za podpory letectva vtrhla do sousední Ukrajiny. Přesně – zopakovala akce nacistů z roku 1941.

Tři dny – tolik času Kreml „strategicky“ přisuzoval dobytí Kyjeva. Za dva týdny plánovali obsadit celou Ukrajinu.

Však ani západní vojenští analytici nedávali Ukrajincům víc než 72 hodin, s chladným cynismem přikyvovali hlavou a ukazovali na bezvýchodnost situace Ukrajiny.

Ukázkový moment popsal jeden z ukrajinských velvyslanců, který byl ráno 24. února v kanceláři šéfa ministerstva zahraničí jedné evropské země.

Zástupce Ukrajiny požádal o pomoc se zbraněmi. Evropský úředník se soucitně podíval na ukrajinského kolegu a tiše řekl: „Proč potřebujete zbraně? Vždyť víte, že nejpozději za 72 hodin bude po všem…“

Dnes nastupuje pátý rok plnohodnotné agrese Ruska proti Ukrajině.

Ukrajinci dokázali, že jsou nepoddajný národ. Ukrajinci dokázali, že jsou nezávislý lid. Dokázali to a nadále dokazují čtyři roky tím, že odolávají náporu protivníka, který je v prakticky všech ukazatelích převyšuje: územím, počtem obyvatel, výzbrojí a zdroji.

Ale co se týká síly ducha, ochoty bránit svou zemi, své principy a právo být sami sebou, Ukrajinci jsou příkladem pro celý svět a především pro Evropu.

Jen si představte, kde by dnes byla Putinova armáda, kdyby Ukrajina padla, jak předpovídali všichni analytici? Kterou metropoli by dnes bombardovali Rusové: Varšavu? Prahu? Bratislavu? Budapešť? Berlín? Athény?

Nebo by si snad už máčeli nohy v Indickém oceánu? Takové plány přitom nikdo nezrušil. Stejně jako cíl – tanky až do Paříže!

Přemýšlejte, občané Evropy, jaké by bylo vaše dnešní ráno, kdyby Kyjev padl za tři dny a Lvov za pár týdnů. Začalo by šálkem kávy s křupavým croissantem v útulné kavárně, nebo pažbou samopalu, která vám křečí ruce, v promrzlém zákopu vykopaném před vaším domem?

A pokud by váš dům vůbec ještě stál, nebo už by byl zničen ruským letectvem při „čištění“ vašeho města od vás, kteří mluvíte – proč vlastně – ne rusky, ale svým rodným jazykem: polsky, česky, maďarsky…

Zatím však ukrajinský lid, bránící svou zemi, chrání i vás. Před divokou hordou z východu. A můžete jim v tom pomoci. Opravdu – pomoci, podpořit.

Kdyby však uvědomění si dění přišlo dříve do povědomí evropských lídrů, mohlo by se tomu předejít.

Válka Ruska proti Ukrajině totiž nezačala v roce 2022. Všechno začalo v roce 2014 – kdy Rusko vtrhlo na Krym. A celý civilizovaný svět zvolil mlčení…

Navíc, když Putin vtrhl na Krym, celý svět mu tleskal, vítaje Olympiádu 2014 v Rusku… a pak Mistrovství světa ve fotbale v agresorské zemi v roce 2018.

Chápete tu propast situace? Tak přesně to bylo. Cena všeho – desetitisíce, možná už stovky tisíc životů Ukrajinců. Miliony uprchlíků.

A dnes, kdy Moskva pokračuje v ničení Ukrajiny všemi dostupnými druhy zbraní, někdo ve světě, který se nazývá civilizovaným, chce přinutit Ukrajince vzdát se části území, části národa, historie, jazyka, víry a dalších atributů lidskosti.

Dnes se Evropanům vnucuje mýtus, že pokud Ukrajina přestane odolávat, v Evropě nastane idyla: sníží se ceny energií a potravin, slunce bude svítit jasněji a budoucnost se stane bezmračnou.

Podívejte se na Ukrajinu – zemi, kterou Rusové dosud cynicky nazývají „bratrskou“, a lid, který dlouhou dobu věřil, že na východě žijí „bratři“. Buča, Irpiň, Mariupol… Můžeme pokračovat dlouho… Vykradené domy, bombardované školky, zničená infrastruktura, znásilnění a zavraždění civilisté, vypálená země. To je „ruský svět“.

Přichází vždy tam, kde je podceňován. Nebo dokonce očekáván. Přichází a přináší svá pravidla: v hlavních automatů a tanků, v leteckých bombách, v rukou diverzantů a hackerů.

A čím víc se vám zdá, že je to daleko, čím silnější je vaše iluze bezpečí – tím vyšší je pravděpodobnost, že právě vy se stanete dalším „pokrmem“ na jídelním lístku kremelských kanibalů.

Podívejte se z okna – dnes svítí slunce nebo prší? Ale hlavní je, že tam je klidná obloha. A vše, co ji může zkazit – jsou mraky s blížícím se deštěm.

Na Ukrajině lidé dnes z oken sledují úplně jiný obraz. Přesto je dnes luxusem pozorovat svět z okna vlastního bytu: v krytech nejsou okna, skrz která by bylo vidět slunce.

Přemýšlejte o tom, sedíc pohodlně ve svém křesle doma a čtouc tyto řádky.

Pátý rok války v Evropě. Války, která dnes probíhá na území Ukrajiny. Dnes je právě tam. A udělejte alespoň něco, abyste ji zastavili. Pro budoucnost. Svou. Evropy a celého světa.

Autor: Franz Hoffman