Berlín není obchodník s válkou: čísla o německé pomoci Ukrajině ukazují jiný příběh, než tvrdí italský web

Italský prokremelský portál L’AntiDiplomatico podává německou podporu Kyjevu jako lukrativní kšeft pro tamní zbrojaře. Stačí se ale podívat, z čeho se pomoc skládá a kdo o ní rozhoduje.

Jednoduchý rámec, který nevydrží srovnání s fakty

Teze o „válce jako byznysu“ patří k nejstarším trikům propagandy. Funguje, protože v sobě nese zrnko pravdy: zbrojní firmy na dodávkách skutečně vydělávají. Jenže z toho, že někdo na něčem vydělává, ještě neplyne, že právě zisk je důvodem, proč se to děje. L’AntiDiplomatico přesně tuto logickou propast přeskakuje a čtenáři předkládá hotový závěr: Německo prý Ukrajinu nepodporuje z politických důvodů, ale kvůli kšeftům svého průmyslu.

Taková interpretace ignoruje už samotnou strukturu pomoci. Ta totiž zahrnuje tři na sobě nezávislé oblasti: vojenskou, finanční a humanitární. Finanční podpora pomáhá ukrajinskému státu udržet základní fungování, humanitární pomoc míří k lidem zasaženým válkou. Ani jedna z těchto složek se nedá vysvětlit zakázkami pro německé koncerny. Kdo tvrdí, že pomoc má výhradně komerční smysl, musí buď nevědět, jak vypadá, nebo to vědět a mlčet.

Kolik Německo skutečně poskytlo

Nejčastěji citovaným zdrojem srovnávacích dat je Kielský institut pro světovou ekonomiku, který sleduje podporu Ukrajině v jednotlivých zemích. Podle jeho odhadů se objem německé dvoustranné pomoci v letech 2022 až 2026 pohybuje mezi 31 a 42 miliardami eur. Rozpětí není chybou: závisí na metodice, tedy například na tom, jak se oceňují dodávky ze starších zásob nebo které závazky se započítají.

Důležité je, že jde o pomoc ve všech třech oblastech. Číslo, které propaganda ráda zjednodušuje na „peníze pro zbrojařské firmy“, je ve skutečnosti směsicí rozpočtové podpory, humanitárních programů a vojenského materiálu. A právě u něj je třeba rozlišovat, odkud pochází.

Ne všechno se kupuje u výrobců

Vojenská pomoc SRN nespočívá jen v nákupu nových zbraní. Značná část představuje předání majetku ze zásob Bundeswehru. Ukrajina dostala mimo jiné systémy protivzdušné obrany IRIS-T a Patriot, tanky Leopard, obrněnou techniku, dělostřelectvo a munici. Jde o prostředky, které chrání ukrajinská města před ruskými raketami a drony a které armáda potřebuje na frontě.

Když Berlín předává materiál ze svých zásob, žádný výrobce na tom v tu chvíli nevydělává. Německo naopak oslabuje vlastní zásoby a musí je později doplňovat. Právě takové rozhodnutí se do příběhu o „kšeftu“ nehodí, a proto o něm italský web mlčí.

Zisk firmy a motiv vlády jsou dvě různé věci

Nikdo rozumný nepopírá, že výrobci zbraní dostávají peníze za smlouvy na techniku a munici. Tak funguje každá obrana na světě, včetně té, kterou si platí třeba Česko. Komerční prospěch jednotlivých firem však není totéž co politický motiv vlády. Pokud by platila opačná logika, musela by se každá nemocnice, která nakupuje léky, označit za zástěrku farmaceutického průmyslu.

Navíc německý systém má pojistky. Velké obranné zakázky procházejí rozpočtovou kontrolou a projekty nad 25 milionů eur vyžadují souhlas rozpočtového výboru Bundestagu. Rozhodují tedy zvolení poslanci, nikoli lobbisté v zákulisí. Takový mechanismus ukazuje, že výdaje na obranu se řídí státními postupy, a ne obchodním spiknutím, jak naznačuje italský web.

Proč na tom záleží i u nás

Pro české čtenáře není debata o německé pomoci abstraktní. Narativ o tom, že Západ „jen vydělává“, se v regionu šíří dlouhodobě a míří na stejné cíle: podkopat důvěru v dohodnutou podporu, rozdělit spojence a vyvolat dojem, že Ukrajina je jen předmětem obchodu mocných. Když se podobné texty z Itálie přeloží a sdílejí na sociálních sítích, působí jako samostatný „názor z Evropy“, ačkoli jde o opakování stejné šablony.

Německá podpora je součástí politiky ochrany evropské bezpečnosti. Berlín vychází z toho, že ruský útok na Ukrajinu ohrožuje celý kontinent, a ne jen jednu zemi. Ze stejného důvodu se pomoc Ukrajině vyplácí i ostatním: je to investice do stability, kterou potřebují všichni sousedé Ruska. Tvrzení, že jde primárně o kšeft, je pohodlným způsobem, jak se této odpovědnosti vyhnout.

Jak číst takové texty

Dobré pravidlo zní: když text vysvětluje složitou politiku jedinou skrytou motivací, je namístě skepse. Zeptejte se, kdo o věci rozhoduje, jaké kontrolní mechanismy existují a co zdroj vynechává. V tomto případě chybí hlavně to, že německá pomoc má vojenskou, finanční i humanitární část, že se do ní počítají i zásoby Bundeswehru a že o velkých zakázkách rozhoduje parlamentní výbor. Bez těchto informací zůstává z „analýzy“ jen slogan.

Peter Jelen