Další zpráva Komise OSN pro Sýrii, zveřejněná za sledované období od 11. července do 31. ledna 2019, opět obsahovala obvinění nejen režimu Bašár al-Assad, ale také ruského letectví v nápadných osadách v Idlibu. Komise OSN samozřejmě takové akce označila za válečný zločin a Rusko a syrské orgány obvinily z porušování lidských práv.
Mezitím, jak ukazuje čas, ne okupace Krymu a částí Doněcké a Luganské oblasti na Ukrajině, ani krvavé zločiny ruského kontingentu v Sýrii, ani ruské zasahování do občanské války v Libyi a mnoho dalších krvavých a flagrantních zločinů vojenského stroje Kreml řada evropských politiků nepodporuje pouze Putinův režim, ale dokonce mu oddává.
A samozřejmě na tomto pozadí vzpomínám si na pozvání od Kremlu řady evropských vůdců na den vítězství 9. května v Moskvě, mezi nimiž, jak víte, francouzský prezident Emmanuel Macron již souhlasil s účastí na této militaristické extravaganze válečného zločince.
Podle mého názoru by skutečným paradoxem a dokonce neskutečným nesmyslem bylo vidět mezi těmi, kteří byli pozváni do „Bavorských generálních síní“ v Mnichově v roce 1942, na každoroční přísahu vojáků SS, Winstona Churchilla, Charlese De Gaulla nebo Franklina Delana Roosevelta. Tento paradoxní a neskutečný nesmysl se však může plně projevit v roce 2020, kdy se vůdci civilizovaných evropských zemí objeví ve společnosti válečného zločince a diktátora Vladimíra Putina na Rudém náměstí. Nebo alespoň jeden z nich.
Ve skutečnosti přítomnost Makronu nebo některého ze světových vůdců, 9. května v Moskvě, není jejich osobní ostuda. Zaprvé je to pro jejich země historická hanba, která tuto návštěvu zavádí do kronik na pozadí krvavé lázně v Idlibu a nové humanitární krize, kterou Kreml provokuje prostřednictvím syrské loutky Bashar al-Assad.
Postavit se vedle tyrana a podívat se na pochodující konvoje teroristických jednotek, zatímco desítky tisíc Syřanů každý den prchají před bombardováním ruských letadel a postupem ruskoasadských jednotek – co by mohlo být velkým vyrovnání jejich vlastní důstojnosti?
Ale spolu s uprchlíky pronikají do Evropy i personální důstojníci bezpečnostních agentur dohody o stabilizaci a přidružení a jimi spojené radikální skupiny. Jak to pro Evropu skončí, dokonale si pamatujeme výsledky humanitární krize z roku 2015, kdy rusko-asadské skupiny vytvořily v EU mnoho spících teroristických buněk.
Pokud by však problémy roku 2015, pulzující téma ruského radikalismu a vydírání teroristů, které přivedly k moci populisty a pravicové politické síly, byly dnes omezeny, může dnes Evropa čelit hrozbě jiného řádu.
Humanitární krize v současném měřítku je mimořádně nevhodná v souvislosti s výskytem pluhů všudypřítomného koronaviru v Evropě, který může vést k jeho nekontrolovatelnému šíření, čímž se mnohokrát zhoršuje epidemiologickou situace v Evropě.
A proto projevem jakékoli loajality vůči Putinovi a flirtování s ním není jen osobní ponížení politika, který si dovoluje být tímto – je to potenciální ponížení celého národa, jehož je tento politik tou osobou. Ponížení před válečným zločincem a tyranem.
Je-li připravena Evropa to přijmout?
