Konec Babišova snu o české pobočce Centre Pompidou

seznamzpravy.cz

Slibovaná filiálka pařížského svatostánku moderního umění v Česku nebude. Tím, kdo premiéra Babiše pro myšlenku pobočky Centre Pompidou získal, byl zřejmě pražský galerista a lobbista Jan Třeštík, známý z kauzy Vyšehrad.

„Víte, co by to bylo za úspěch, kdyby česká Národní galerie získala licenci Centre Pompidou? Praha by se tak opět vrátila mezi jedny z nejvýznamnějších kulturních metropolí na světě. Byl by to neopakovatelný počin a já k němu chci naší zemi a našemu hlavnímu městu dopomoci.“

Přesně tyto věty napsal Andrej Babiš 12. listopadu 2018. A to v článku, který zveřejnily Lidové noviny. V té době byl český premiér na návštěvě Francie a jedním z klíčových bodů jeho třídenního programu byla právě návštěva pařížského svatostánku moderního výtvarného umění – Centre Georges Pompidou.

Slibovaná filiálka pařížského svatostánku moderního umění v Česku nebude. Tím, kdo premiéra Babiše pro myšlenku pobočky Centre Pompidou získal, byl zřejmě pražský galerista a lobbista Jan Třeštík, známý z kauzy Vyšehrad.

„Víte, co by to bylo za úspěch, kdyby česká Národní galerie získala licenci Centre Pompidou? Praha by se tak opět vrátila mezi jedny z nejvýznamnějších kulturních metropolí na světě. Byl by to neopakovatelný počin a já k němu chci naší zemi a našemu hlavnímu městu dopomoci.“

Přesně tyto věty napsal Andrej Babiš 12. listopadu 2018. A to v článku, který zveřejnily Lidové noviny. V té době byl český premiér na návštěvě Francie a jedním z klíčových bodů jeho třídenního programu byla právě návštěva pařížského svatostánku moderního výtvarného umění – Centre Georges Pompidou.

Poslechněte si článek v audioverzi.

Babiš se zamiloval do myšlenky, o jejíž naplnění mnozí marně usilují léta. Že by slavná kulturní instituce, zvnějšku připomínající spíše továrnu, mohla v Praze vybudovat svou filiálku. V době, kdy nápad pojal, mělo slavné pařížské muzeum jen jednu pobočku ve francouzských Metách a další ve španělské Malaze (od té doby vznikla ještě v čínské Šanghaji a v belgickém Bruselu).

„On tehdy tu pobočku šíleně prosazoval a nebylo možné mu to vymluvit. To bylo, jako když házíte hrách na zeď,“ vzpomíná pro Seznam Zprávy na hektické období bývalý ředitel Národní galerie Jiří Fajt, jenž byl s Babišem i na zmíněné cestě ve Francii.

Nicméně po dvou a půl letech je už jisté, že žádná pobočka v Praze nevznikne. Jak zjistily Seznam Zprávy, nepočítá s ní už ani Ministerstvo kultury, ani Národní galerie. Ta je sice s pařížským kulturním centrem v kontaktu, chystá s ním dva projekty na příští rok, ale o nadstandardních vztazích, jak je rýsoval Babiš, už nemůže být řeč.

Seznam Zprávy po Babišovi chtěly, aby se k jím plánované pobočce vyjádřil, na dotaz nereagoval.

Celý případ však necelé čtyři měsíce před volbami celkem názorně ukazuje, jak jeho pověstná hyperaktivita a slabost pro velké projekty obvykle nepřináší očekávané výsledky. Po úvodním až nekritickém nadšení přišlo vystřízlivění, dnes už se dle dostupných informací ve věci Centre Pompidou Andrej Babiš nijak neangažuje.

Téma pro Macrona

I s časovým odstupem je pro mnohé záhadou, kdo vlastně Andreje Babiše ambiciózní myšlenkou „naočkoval“.

Už jednou citovaný bývalý šéf Národní galerie Jiří Fajt říká, že on sám o úzkou spolupráci s Centre Pompidou usiloval už od roku 2016. Stále však zdůrazňuje, že v jeho představách se mělo vždy jednat „jen“ o partnerskou smlouvu. Pobočka francouzské galerie v Praze by podle něj totiž jen „překryla“ celou naši lokální výtvarnou scénu.

„Jako člověku, který byl odpovědný za vrcholnou sbírkovou instituci v této republice, mi Babišova představa přišla úplně absurdní, ale opravdu se mi nikdy nepodařilo mu ji rozmluvit,“ podotýká Fajt.

Klíčový moment, kdy s premiérem o Centre Pompidou poprvé diskutovali, nastal podle bývalého ředitele v srpnu 2018. Tehdy si Národní galerie ve Veletržním paláci připomínala 50. výročí sovětské okupace legendárními historickými snímky fotografa Josefa Koudelky a na společenskou akci s tím spojenou neočekávaně dorazil i premiér Babiš.

„Já se mu potom musel věnovat a on mi tam při nějakém rozhovoru říkal, že k nám má přijet prezident Macron a že pro něj nemá žádnou agendu, jestli prý nemám něco, co by s ním mohl probrat,“ líčí schůzku s předsedou vlády Fajt.

A tehdy prý před Babišem zmínil, jak moc usiluje o partnerskou smlouvu s Centre Pompidou.

„Šlo mi opravdu o velmi úzké partnerství, vytvořit osu Praha – Paříž, po které by ‚běhaly‘ projekty českých i francouzských umělců, konaly by se semináře, konference, kulturní výměna. A toto jsem mu říkal, že to trochu drhne, a pokud by to před Macronem zmínil, tak to asi pomůže,“ vykresluje debatu bývalý šéf Národní galerie.

Náhradní průvodce ve Veletržáku

Okamžik, který vše akceleroval, nastal na konci října 2018, v čase oslav stoletého výročí republiky. Hlava francouzského státu Emmanuel Macron dorazil do Prahy a premiér Babiš si možnost doprovázet jednu z největších celebrit světové politiky náležitě užíval.

V sobotu 27. října se spolu prošli po Malé Straně i po Karlově mostě, nakonec navštívili i Veletržní palác. Tam si Macron prohlédl velmi cennou kolekci děl nejslavnějších francouzských mistrů – Moneta, Renoira, Cézanna či Gauguina – kterou Národní galerie vlastní už z dob první republiky.

Jiří Fajt u toho ale nebyl. Tou dobou totiž pobýval v americkém San Franciscu na konferenci ředitelů uměleckých institucí, přičemž návštěva v Národní galerii byla domluvena až na poslední chvíli. „Volal jsem mu (Babišovi), zda se mám vrátit domů. Řekl mi, že není třeba, že to zvládnou sami,“ uvádí Fajt.

Macrona s Babišem jako náhradník Veletržním palácem provázel soukromý pražský galerista Jan Třeštík. A vypomáhal mu – jak sám Třeštík nyní připomíná – Tomáš Sláma, což je zase muž, který s galeristou Třeštíkem kdysi studoval v Praze politologii a poté byl Macronovým spolužákem ve Štrasburku na École Nationale d’Administration (ENA), jedné z nejprestižnějších vzdělávacích institucí ve Francii.

V té době ještě Třeštíka, majitele Hauch Gallery v pražském Karlíně, nikdo moc neznal. Nicméně už o několik měsíců dříve se zapsal do povědomí části veřejnosti jako hostitel neobvyklé výstavy a aukce obrazů poslance za ANO a Třeštíkova přítele Jaroslava Faltýnka.

Definitivně se Třeštík zviditelnil loni v říjnu, kdy byl společně s Faltýnkem a dalšími lidmi účasten „legendární“ schůzky v uzavřené restauraci na pražském Vyšehradě, po níž musel kvůli porušení protiepidemických opatření ve funkci skončit ministr zdravotnictví Roman Prymula. Seznam Zprávy nedávno upozornily i na policií prošetřovanou kauzu ohledně obrazu za čtvrt miliardy korun, v níž je Třeštík podezírán z podvodu a zpronevěry (sám přitom tvrdí, že obětí podvodu se stal sám).

A právě Babišův a Macronův průvodce Třeštík se dnes přiznává k tomu, že to byl hlavně on, kdo i v politickém zákulisí zřízení pobočky Centre Pompidou svého času usilovně prosazoval. Přímo i nepřímo.

„Bez takové iniciativy se nikdy nedostaneme na pomyslnou kulturní mapu Evropy. A jestli chce být Národní galerie na této kulturní mapě Evropy, jako je třeba vídeňská Albertina, tak toto je ta nejpřirozenější cesta. I proto, že k Francouzům máme nejblíže,“ soudí o věci Třeštík i dnes.

Nezastírá, že lobboval jak u Babiše, tak prý i u Jiřího Fajta. Tvrdí přitom, že samotný Fajt, s nímž se dlouhá léta zná, myšlenku pobočky Centre Pompidou po jistou dobu také podporoval. A diví se, že se k tomu dnes exředitel nechce hlásit.

„Pravdou je, že Jirka Fajt potom cuknul, protože vnitřní prostředí Národní galerie, všichni ti kurátoři, pobočku Centre Pompidou nechtěli. Pokládali to za novodobý kolonialismus, což je samozřejmě nesmysl,“ prohlašuje Třeštík.

I sám Fajt nakonec připouští, že Třeštík byl zřejmě tím klíčovým člověkem, kdo vše odstartoval a Babiše ve věci ovlivňoval. „I mě tehdy Třeštík přesvědčoval o tom, jak je Babiš do pobočky Centre Pompidou nadšený a že ji chce prosadit,“ uvádí bývalý ředitel Národní galerie.

Babiš na Hradčanské

Všichni zúčastnění se každopádně shodují na tom, že po odjezdu francouzského prezidenta Macrona, který slíbil myšlence úzké spolupráce obou kulturních institucí výraznou politickou podporu, se daly věci skutečně do pohybu.

„Já byl v San Franciscu zrovna na snídani v hotelu, když tam za mnou přiběhl Bernard Blistène, ředitel Centra Pompidou. Říká mi, teď mi psal Macron nějakou esemesku, člověče, my s tím opravdu musíme něco rychle udělat,“ vybavuje si dále Jiří Fajt, jak i francouzský prezident začal naléhat na prohloubení spolupráce.

A začaly se dít až neuvěřitelné věci. Nejde jen o to, že už dva týdny po Macronově návštěvě seděl Babiš s Fajtem v Paříži na jednání s vedením Centre Pompidou, jak bylo popsáno v úvodu, ale premiér s českými státními úředníky začal mezitím i horečnatě vymýšlet, jak postaví v Praze úplně novou galerijní budovu, kam by se mohla pobočka uchýlit.

Vytipován byl pozemek u stanice metra Hradčanská. Po několika málo dnech příprav tam už počátkem listopadu Babiš v doprovodu šéfů státních institucí (včetně Fajta) běhal s vizualizacemi.

Šéf vlády neváhal rychloprojekt nové galerie představit i před televizními kamerami. „My ji potřebujeme dostat do výšky, abychom viděli Hrad,“ uvedl tehdy v jednom ze záběrů k vysněné budově.

Jenže tato malá Babišova bublina – sen o nové galerii – splaskla ještě rychleji než ta větší s filiálkou Centre Pompidou.

Už v době, kdy premiér běhal po pozemcích u Hradčanské, mnozí dávno věděli, že část stavební parcely stát (Správa železnic) za velmi podivných okolností přenechal soukromé developerské firmě Amádeus Real. I kvůli povolovacímu řízení tak bylo nereálné, že by stavba nové galerie mohla začít v dohledné době.

A tak zase Babiš zařadil zpátečku a začal místo toho upřednostňovat kompletní rekonstrukci Veletržního paláce.

„Ať si kecá, co chce“

Nicméně komunikace s Francouzi už mezitím nabrala na obrátkách a Babiš si ještě několik dalších měsíců po Macronově odjezdu nenechal vybudování pražské pobočky Centra Pompidou vymluvit. Údajně se uvažovalo, že by pobočka mohla sídlit i v paláci Kinských na Staroměstském náměstí nebo v Salmovském paláci na Hradčanech.

Jiří Fajt přitom dnes uvádí, že byl s vedením Centre Pompidou dávno dohodnut, že budou premiérovy proklamace ohledně filiálky ignorovat a udělají si to s Francouzi po svém. Takto to prý probíhalo i v jednání s šéfy Centre Pompidou v Praze, k němuž došlo 1. března 2019.

„Věděli jsme už, co chceme, bylo to jednání, kam na začátku přišel Babiš a zase pořád mluvil o té pobočce. Já je dopředu varoval, že se mu to vůbec nedá vysvětlit, takže jsme si potom řekli, ať si kecá, co chce, my si uděláme to, co chceme my,“ dokresluje Fajt.

Vrchol česko-francouzského vyjednávání nastal 8. dubna 2019. Tehdy Jiří Fajt a prezident Centre Pompidou Serge Lasvignes podepsali memorandum o spolupráci (dohodu o společném záměru).

Píše se v něm, že obě instituce usilují o vytvoření multidisciplinární platformy pro kulturní dialog mezi Prahou a Paříží, která by měla být otevřena zemím střední a východní Evropy. Na toto memorandum měl ale ještě do konce roku 2019 navázat podpis smlouvy o spolupráci, která by konkretizovala projekty pro období minimálně deseti let.

„Všimněte si, že tam v tom memorandu není ani slovo o pobočce,“ dokresluje bývalý ředitel Národní galerie Fajt.

Stěžovali si na disharmonii

Jenže když Jiří Fajt memorandum podepisoval, ještě netušil, že mu do konce kariéry v čele klíčové české kulturní instituce zbývá pouhých deset dnů. 18. dubna jej totiž ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) po dlouhodobých neshodách odvolal z funkce.

I sám exministr přitom nyní mluví o tom, že si i Francouzi stěžovali na disharmonii v názorech premiéra a šéfa Národní galerie.

„Pan Fajt s nimi jednal po vlastní linii a chtěl jen vzájemnou spolupráci, pan premiér Babiš chtěl pobočku,“ potvrzuje rozdíly Staněk.

Jemu prý ale premiérem prosazovaná filiálka přišla od začátku jako dobrý nápad a je podle něj škoda, že to takto neslavně skončilo. „Bral jsem to jako projekt pana premiéra a byla tu velká šance dotáhnout jej do konce. Podle mě to byl dobrý nápad,“ soudí nynější řadový poslanec Staněk.

Podle něj tento nápad zhynul na úbytě i proto, že nový ministr kultury Lubomír Zaorálek (také ČSSD), který jej vystřídal o prázdninách 2019, tomuto projektu příliš nefandil. A také prý proto, že mu nefandili ani lidé uvnitř Národní galerie. „Samozřejmě svou roli sehrál asi i fakt, že pan premiér má poslední rok úplně jiné starosti,“ domnívá se exministr Staněk.

Nicméně klíčovým důvodem byl bezpochyby i konec Jiřího Fajta, který je i v zahraničí respektovanou osobností. Ostatně proti jeho vyhazovu ministrem Staňkem se okamžitě postavily desítky předních světových muzeí a galerií, včetně ředitele Centre Pompidou Bernarda Blistèna.

„Francouzi mi sami řekli, že když tam nebudu já, padá to pod stůl a v tomto stavu to, pokud vím, zůstalo do dnešních dnů,“ poznamenává Fajt.

Další bude v Americe

Nové vedení Národní galerie se nedlouho po Fajtově odvolání velmi snažilo, aby spolupráce s Centre Pompidou pokračovala a mezinárodní škody byly minimalizovány.

Tehdejší pověřený ředitel Ivan Morávek poslal hned v květnu do Paříže dopis, jak moc stojí o další spolupráci. Proběhlo i jednání za účasti českého velvyslance Petra Druláka, nicméně původní plány z Fajtovy éry zůstaly nenaplněny. Smlouva o spolupráci uzavřena nebyla, o „Babišově“ pobočce už nikdo ani nemluví.

Národní galerie přesto neváhá hovořit o údajné úzké spolupráci. Zrovna na příští rok, kdy nejdříve Francie a potom Česko předsedají Radě EU, se prý s Centre Pompidou chystají dva společné projekty, jeden v Paříži a druhý v Praze, které mají prezentovat moderní umění.

„Momentálně probíhají intenzivní jednání týkající se spolupráce obou institucí, proto v tuto chvíli nebudeme poskytovat více detailů,“ uvádí ke kontaktům s Centre Pompidou mluvčí Národní galerie Eva Sochorová.

Mezitím se pařížské Centre Pompidou chystá na otevření další zahraniční pobočky. Ani tentokrát nebude v Praze, nýbrž – jak bylo začátkem června oznámeno – v Jersey City u New Yorku.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz

  Policie prověřuje okolnosti utonutí osmileté školačky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *