Jednou z možností, jak zvýšit tlak na ruské autority a čelné představitele v Kremlu, by mohlo být pozastavení vydávání turistických víz pro Rusy. V Praze o tom diskutovali ministři zahraničí Evropské unie. Neshodli se. „Limitovat vstup ruských občanů budeme vlastními silami,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Urmas Reinsalu. Estonskému ministru zahraničí totiž vadí systém, kdy uprchlíci z Ukrajiny leckdy de facto slouží ruským turistům.
Ve středu v Praze skončilo neformální jednání ministrů zahraničí Evropské unie, kde jste jednali o zákazu vydávání turistických víz pro Rusy. Výsledkem má být pozastavení dohody, která usnadňovala jejich vydávání. Je záhodno zmínit, že se jedná o politickou shodu, ne rozhodnutí. Unie to musí ještě potvrdit na oficiální úrovni. Je to podle vás dostatečné? Protože Estonsko žádalo tvrdší přístup…
Udělali jsme krok správným směrem, ale nebyl dostatečný. Nicméně debata v Radě bude pokračovat. Jsou zde miliony platných schengenských víz, což je něco, na co bychom si měli dávat pozor.
Jasně jsme řekli, že bychom rádi viděli společné evropské řešení v podobě zákazu víz. Ale k tomu nedošlo, přistoupíme tedy k řešení na regionální úrovni. A budeme vlastními silami limitovat vstup ruských občanů na národní úrovni.
Čili bude následovat národní omezení. U Estonska jakého rázu?
V obecné rovině mluvíme o redukci vstupu Rusů do evropským zemí. Protože třeba v estonském případě mluvíme o vstupu kolem 300 tisíc lidí. Když se podíváme na Evropu jako celek, je zde kolem 12 milionů ruských občanů a přes jeden milion příchozích v posledních šesti měsících. Opět zdůrazňuji – na 300 tisíc z nich překročilo hranice v Estonsku.
Přidělává nám to starosti z pohledu morálního i bezpečnostního. Proč je pro nás důležité bavit se o silném zákazu vstupu ruských občanů? Protože přijímáme statečné Ukrajince jakožto uprchlíky. Ale živí se pak jako pomocná pracovní síla, a když máte v zemi Rusy na dovolené, například v lázních, Ukrajinci jim v podstatě slouží. Na tomto fenoménu je něco špatně, myslím si.
Není to tak dávno, co se v této souvislosti hovořilo také o omezování vstupu Bělorusů do Evropské unie. Těch se debata týkala také? Budou kvůli Lukašenkovu režimu sankcionováni stejně?
Upřímně: ne. Diskuse se zabývala ruskými občany. Objevují se opodstatněné argumenty ohledně oddělování Bělorusů, kteří se vzepřeli svým autoritám, což je v přímém kontrastu s pasivitou ruské společnosti vůči zvěrstvům jejich režimu. Ale pravdou je, že na rozdíl od Rusů počet Bělorusů přicházejících do země nevzrostl.
Energetická soběstačnost
Další čilá debata se nyní vede o dodávkách energií. České předsednictví kvůli tomu svolalo mimořádnou schůzku na příští týden. Jak byste zhodnotil dosavadní přístup zemí EU?
Jedna věc je dlouhodobý cíl v podobě energetické nezávislosti a soběstačnosti, přechodu k obnovitelným zdrojům a podobně. Ale nedávno přijatý přístup je pouze o přežití nadcházející zimy. Což je absolutně legitimní. Musíme se však zamyslet nad tím, jak diferencovat naše zdroje, musíme se zamyslet nad mechanismy, jak stabilizovat ceny. To vše je nutné následně uvést v platnost. Upřímně jsem zvědavý, co vzejde z nadcházejícího jednání ministrů pro energetiku.
Ptám se na to také proto, že Česká republika je zhruba z 90 procent závislá na ruském plynu. Jak je na tom Estonsko?
Máme více zdrojů v našem portfoliu. Jednou z jeho součástí je plyn. Nyní se snažíme vytvořit dostatečné mechanismy toho, aby měly především domácnosti z čeho topit. Mimo to jsme podepsali dohodu s Finy o sdílení energie z LNG tankerů. Proběhla také jednání s Litvou.
Děláme všechno pro to, abychom pokryli potřeby našich občanů. Snažíme se o to, abychom do začátku zimy měli plné zásobníky. Dalším krokem je samozřejmě zajistit potřeby podniků.
Společnost a sankce
Pojďme se vrátit k Rusům v Estonsku, ale nejprve trochu z jiného pohledu. Estonsko je se svým přeshraničním sousedem propojeno historicky. Během sovětské éry bylo tisíce Estonců deportováno na Sibiř, mezitím se etničtí Rusové přestěhovali do Estonska. To vedlo k velkému množství rusky mluvících lidí v regionu. Jaké procento Rusů je v populaci nyní?
Co se týče rusky mluvících obyvatel, pohybuje se to číslo kolem 30 procent. Musíme ale rozlišit jejich zázemí.
Protože mnoho z nich se už narodilo v Estonsku, ve chvíli, kdy země byla nezávislá a mají estonské občanství. Další část tvoří především starší lidé, kteří mají ruské občanství, ale ti třeba ani neměli možnost změnit občanství, stali se z nich však obyvatelé s trvalým pobytem. Jejich děti pak přijaly ruské občanství.
A z druhé strany: Rusové, kteří nejsou dlouhodobí rezidenti a mají v Estonsku majetky? Jak shromažďujete informace o těch, na které se vztahují sankce? Podle estonského veřejnoprávního rozhlasu (ERR) by mělo být v zemi 41 tisíc nemovitostí, které vlastnili Rusové. Zřídili jste nějaký speciální orgán, který na to dohlíží?
Nic takového. Máme ale veřejný katastr, otevřený registr, do kterého se může podívat každý. Že zde vlastní majetní Rusové nemovitosti, u kterých lze těžko prohlédnout pravého majitele, to je věc druhá.
Estonsko bylo v tomto ohledu doposud celkem liberální. Ruská agrese proti suverénní Ukrajině ale změnila mnoho, a proto nyní pracujeme na tom, abychom ztížili tento druh podnikání. Zvedla se totiž otázka s tím spojené bezpečnosti – občan agresivního státu vlastnící majetky v Estonsku.
Co si myslíte o sankčním mechanismu v obecné rovině? Je to dobrý nástroj, jak bojovat proti politice Kremlu?
Pokud se mě ptáte na to, jestli bylo z mého pohledu dobře zacíleno oněch sedm balíčků, pak je moje odpověď negativní. Nedosáhli jsme požadované výše. Protože by měly tlačit Putina k tomu, aby ukončil válku, on je jedinou osobou, která tak může učinit. Ale to se neděje.
Estonsko představilo konkrétní návrhy pro vytvoření osmého balíku sankcí. Předali jsme je Evropské komisi. Během jednání v Praze jsem se snažil přesvědčit své kolegy, aby se na ně podívali a zvážili.
Chtěl bych podtrhnout to, že jedna věc je sankcionování, druhá pak izolování. Neměli bychom rezignovat na izolaci Ruska na mezinárodní scéně, v mezinárodních organizacích. Tím myslím pozastavováním nebo ukončováním členství Ruska.
Přimlouval byste se za větší diskusi a ráznější následné kroky? Protože i s ohledem na výsledek středečního jednání si baltské státy nebo Polsko od něj slibovaly víc.
Snažíme se to dělat neustále. Máme spoustu bilaterálních schůzek, na kterých se snažíme přesvědčovat méně rozhodné partnery. Je pravda, že Estonsko by v rámci EU prosazovalo restriktivnější přístup.
Musíme si ale přiznat, že sankcionování vyžaduje souhlas všech členských států, a dostali jsme se do bodu, kdy už není jednoduché hledat shodu tak jako na začátku. Někteří jsou toho názoru, že jsme už udělali dost a nyní musíme zůstat trpěliví a výsledky přijdou. Já tomu nevěřím. Musíme neustále tlačit na Putinův režim. Nemůžeme zůstat zticha, zejména v době, kdy režim organizuje loutkové referendum v okupovaných územích.
Válka bude pokračovat, dokud se nezhroutí Putinova pyramida moci. Aby se tak stalo, potřebujeme jednotu a rozhodnost států Evropské unie. Otěže má v rukách Západ. V našich silách je podpora Ukrajinců dodávkami zbraní, uvalováním dalších tvrdých sankcí a budeme v tom pokračovat. Známe směr, jakým se válka ubírá, známe i její hrůzné obrazy, které kreslí lidé v Putinově okolí.
Z naší strany je nutné zaujmout jasný postoj a vyslat silný signál. Není to jen o bezpečnostním riziku, je to také o morální odpovědnosti. Musíme bojovat za evropské demokratické hodnoty, které jsou nyní napadány.
Zdroj: https://www.irozhlas.cz/
