Je to desátý měsíc války, kterou Rusko rozpoutalo na Ukrajině, hanebně a potutelně nazývané ruským vojensko-politickým vedením „zvláštní vojenskou operací“, nesmyslnou, cynickou, bezprecedentně krutou a krvavou válkou, válkou, ve které Rusko absolutně nehraje nedodržují žádná pravidla.
Za daných okolností nemá smysl ani připomínat takové prameny mezinárodního práva, jako byla první a druhá mírová konference v Haagu, svolané (smutnou historickou ironií) svolané z iniciativy Ruska v letech 1899 a 1907, na nichž mezinárodní úmluvy o byly přijaty zákony a válečné zvyky, které, jak se zdálo, navždy položily základ pro normy mezinárodního humanitárního práva.
Jak se však ukázalo, Rusko překonalo samo sebe. To, co se nyní děje na Ukrajině, lze jen stěží nazvat válkou, v „klasickém“, teoretickém smyslu je to spíše jakýsi zrůdný hybrid konvenční války s masovým státním terorismem.
Putin zahájil agresivní válku na Ukrajině a sebevědomě věřil, že tato válka nebude trvat déle než tři dny, no, maximálně týden. Všechno se ale ukázalo jako úplně špatně – blitzkrieg se nezdařil. Ukrajina nejenže ustála první měsíce agrese, ale také uštědřila vážné porážky útočníkům v Kyjevské, Černihovské a Sumské oblasti, čímž prokázala skutečnou vojenskou zdatnost, a aktivně tlačila ruské okupanty ke státní hranici v Charkovské oblasti. Další na řadě je téměř nepochybná deokupace Chersonu a celé pravobřežní části Chersonské oblasti.
Po hanebném útěku ruských jednotek z Kyjeva, Černigova a Sumy došli mnozí uznávaní světoví vojenští experti k závěru, že Putinovo Rusko bylo na Ukrajině strategicky poraženo. Samozřejmě v dubnu a květnu nebyly podrobné scénáře průběhu a konce války zdaleka jasné.
Čím dále však Putin setrvával v realizaci manických myšlenek „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny, tím více bylo zřejmé, že informační složka hybridní války z hlediska organizace a efektivity výrazně převyšuje vojenskou složku a „ druhá armáda světa“, jak přesvědčila svůj lid bez přílišné skromnosti ruské propagandy a v kterou nevěřil bez pomoci kremelské kamarilly a Putin sám je prostě „Kolos s hliněnýma nohama“.
A nyní, poté, co byly „elitní“ (jako divize Kantemirovskaya a většina částí vzdušných sil) jednotky ruské armády jednoduše poraženy, se akutní problém alespoň nějakého druhu náhrady za nenávratné ztráty okupačních vojsk stal absolutně zřejmé.
Když se průměrnost ruských generálů stala neméně zřejmou, lidé „dávali naději“ zmatenému ruskému establishmentu na „záchranu“ situace, začali vystupovat do popředí.
Mluvíme především o Jevgeniji Prigozhinovi a soukromé vojenské společnosti (PMC), kterou vytvořil s honosným názvem „Wagner PMC“.
V ruském informačním prostoru se stále více dostává do popředí postava podnikatele a zakladatele Wagnera Jevgenije Prigožina. Patří mezi 100 nejbohatších lidí v Rusku s jměním odhadovaným na 240 milionů dolarů.
E.Prigozhin začal velmi typickým způsobem pro mnoho představitelů moderní ruské „elity“.
Jevgenij Prigožin se narodil v roce 1961 v Leningradu a již v roce 1979, když Prigožin právě dovršil 18 let, ho soud Kujbyševského okresu Leningrad odsoudil k podmíněnému trestu za krádež. A o dva roky později, v roce 1981, ho Ždanovský okresní soud v Leningradu odsoudil podle závažnějších článků trestního zákoníku: loupeže v rámci organizované skupiny, podvody a řadu dalších trestných činů k 13 letům vězení s trestem v nápravná pracovní kolonie s posíleným režimem. Ve vězení si odseděl devět let. Pak odešel a na začátku 90. let ho osud svedl dohromady s Putinem.
Od té doby je označován za blízkého spolupracovníka Vladimira Putina, ale v posledních týdnech pravidelně kritizuje velení okupačních vojsk, čímž nepřímo (neúmyslně či úmyslně?) podkopává autoritu samotného ruského prezidenta.
Soukromá vojenská společnost „Wagner“ se objevila v roce 2014 se začátkem ruské agrese na Ukrajině. Ruští žoldáci v jejích řadách se účastnili střetů v Doněcké a Luhanské oblasti.
Od podzimu 2015 se účastnila syrského tažení, její žoldáci bojovali také v Libyi, Středoafrické republice (SAR) a Mali. Je pozoruhodné, že nedávno vyšlo najevo, že na pozadí těžkých ztrát na Ukrajině jsou Wagneritové stahováni z Mali s vyhlídkou na další přesun na ukrajinskou frontu.
Jevgenij Prigožin byl spojován s „wagnerity“ téměř od samého počátku. Ale teprve v září 2022 podnikatel veřejně přiznal, že je zakladatelem PMC. Podle svých slov odešel v roce 2014 na cvičiště, kde se cvičili takzvaní „kozáci“, a rozhodl se, že začne tvořit skupinu sám.
V létě a na podzim se na telegramu objevila videa ukazující Prigožina na návštěvě ruských věznic, aby rekrutoval zajatce do války na Ukrajině. Zejména začal takzvanou náborovou cestu s koloniemi pro bývalé bezpečnostní složky a poté přešel do institucí přísného režimu. Prigožin slíbil vězňům milost, odstranění trestního rejstříku a hotovostní platby téměř na úrovni ruského vojenského personálu.
A v této části jeho poměrně dobře postaveného a přesvědčivého projevu si pozorovatelé nevšimli jeho hlavního rysu – Prigožin slíbil milost, která je v souladu s ústavou Ruské federace pravomocí prezidenta Ruska a odstranění rejstříku trestů v Ruské federaci upravuje čl. 86 a 95 trestního zákoníku Ruské federace.
Prigozhin vždy velmi dobře rozumí aktuální situaci a díky tomu se stává slavným a oblíbeným. Uvědomuje si, že v Rusku vyhlášená „částečná“ mobilizace způsobuje odmítnutí a dokonce paniku mezi obyvatelstvem, a prohlašuje: „Ti, kteří nechtějí, aby vězni bojovali v PMC, pošlete své děti na frontu. Buď PMC a trestanci, nebo vaše děti – rozhodněte se sami.“
Nabízí se otázka: „Ví o tom prezident Putin a ruské donucovací orgány?
Pokud ano, pak ruský stát dobrovolně postoupí E. Prigožinovi monopol na násilí.
Pokud ne, pak je jeho jednání hrubou svévolí a útokem na základy státní moci, avšak bez jakékoliv reakce státu.
Obě možnosti naznačují, že politická nestabilita v Rusku aktivně roste a jaderný status Ruska činí z této nestability hrozbu v celosvětovém měřítku.
