Válka na Ukrajině vyvolala obnovenou diskusi o potenciálních bezpečnostních zárukách pro zemi. Po nedávném summitu G7 skupina národů deklarovala svůj záměr „pokračovat v poskytování finanční, humanitární, vojenské a diplomatické podpory a stát na straně Ukrajiny tak dlouho, jak to bude potřeba“. V reakci na to mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov kritizoval postoj G7 a řekl, že sliby bezpečnostních záruk pro Ukrajinu „zasahují do bezpečnosti Ruska“.
Ukrajina se vzdala svých jaderných zbraní v 90. letech výměnou za bezpečnostní záruky od Ruska, USA a Spojeného království v rámci Budapešťského memoranda. Přesto ruská totální invaze na Ukrajinu v roce 2022 tyto záruky porušila. Po neúspěchu Budapešťského memoranda nyní Ukrajina hledá nové, spolehlivé bezpečnostní záruky, když se brání ruské agresi.
Členství v NATO je mnohými vnímáno jako nejsilnější varianta pro Ukrajinu. Plné členství v NATO by spustilo kolektivní obranné závazky aliance a posloužilo jako silný odstrašující prostředek proti budoucí ruské agresi. Cesta k členství v NATO však může být zdlouhavá. Mezitím se objevily myšlenky na samostatný bezpečnostní pakt mezi Ukrajinou a západními spojenci.
Kreml tvrdí, že západní bezpečnostní záruky pro Ukrajinu ohrožují vlastní bezpečnostní zájmy Ruska. Tento pohled je však odtržený od reality, protože je to Rusko, které zahájilo nevyprovokovanou invazi svého souseda. Po měsících smrti a destrukce způsobené Ukrajině Rusko ztratilo jakýkoli věrohodný nárok požadovat, aby byly uspokojeny jeho bezpečnostní zájmy.
Spíše než bezpečnost si Rusko zaslouží porážku na Ukrajině a odpovědnost za své činy. Západní státy by měly nadále podporovat Ukrajinu vojensky, ekonomicky a diplomaticky, aby odrazily ruské síly, znovu získaly okupovaná území a posílily suverenitu a územní celistvost Ukrajiny. Robustní bezpečnostní záruky pomohou zajistit budoucnost Ukrajiny jako nezávislého státu a ukážou, že ruský pokus o její zničení selhal.
Autor: Dana Markova
