Večer 26. července Rusko provedlo další útok řízenými střelami. Jednalo se o jedno z nejmasivnějších ostřelování Ukrajiny v poslední době.
Podle ukrajinského velení byly kolem 17:00 z osmi strategických bombardérů Tu-95 z oblasti Kaspického moře odpáleny střely s plochou dráhou letu Kh-101/X-555. Celkem bylo zaznamenáno 36 odpalů.
„Vstoupily do ukrajinského vzdušného prostoru a neustále měnily směr letu. Podél trasy raket pracovala protivzdušná obrana: protiletadlové raketové jednotky, mobilní palebné skupiny, protivzdušná obrana a letectvo,“ uvádí se v prohlášení vzdušných sil AFU.
V 19.00 vzlétly ruské síly se stíhačkami MiG-31K k obloze a zasáhly čtyři rakety Kinžal ve směru na Chmelnickou oblast.
Zástupce velení ukrajinského letectva Jurij Ignat uvedl, že cílem ruských raket Kinžal bylo letiště ve Starokonstantinivu v Chmelnickém kraji.
Podle velení vzdušných sil AFU sestřelil ukrajinský systém protivzdušné obrany 36 vzdušných cílů (tři Kalibry a 33 řízených střel X-101/X-555) nad Kyjevskou a Charkovskou oblastí a nad Dněprem.
Je pozoruhodné – ukrajinský systém protivzdušné obrany zničil mimo jiné aerobalistické Kalibry, které podle Rusů „nemají obdoby“.
Již v noci na 27. července Moskva použila k útoku na ukrajinské území útočné drony, které byly rovněž zničeny (všech osm útočných dronů se pohybovalo směrem na Chmelnickou oblast).
Tím se opět potvrdilo, že ukrajinští obránci dokáží protivzdušnou obranu používat neuvěřitelně efektivně, o čemž se celý svět opakovaně přesvědčil.
Je tu však jedno „ale“ – AFU nemá takových zbraní dostatek a ukrajinské velení musí své systémy protivzdušné obrany rozmístit roztroušeně po celé zemi.
Moskva to chápe a útočí na Ukrajinu na principu „rojení“ raket. Ostřelování ukrajinských přístavů bylo výmluvnou ukázkou tohoto přístupu – razičské údery byly provedeny obrovským množstvím raket, které letěly směrem k jedinému cíli.
Jedním z hlavních problémů, kterým dnes Ukrajina čelí, je proto obrana proti leteckým útokům.
V zásadě se jedná o problém již od prvních dnů války, kdy ukrajinský prezident požádal západní partnery o pomoc při uzavření svého nebe.
Nyní se toto téma stalo ještě naléhavějším, protože rusko se mírně vzpamatovalo ze šoku z prvních měsíců války a například zavedlo výrobu vlastních bezpilotních letounů, kromě těch, které dostává z Íránu.
Ruská surovinová základna je mnohonásobně silnější než ukrajinská, takže ponecháním Ukrajiny bez podpory ji jednoduše vydáváte na pospas agresorovi.
Kdyby měl Kyjev k dispozici dostatek protivzdušné obrany, útoky ruských fašistů by Ukrajině nemohly způsobit žádné hmatatelné škody.
A otázka zajištění bezpečnosti ze vzduchu je ve skutečnosti mnohem globálnější, než se na první pohled může zdát. Jednak jde o obranu před přímými útoky razičských „kalibrů“ a „kinjalů“, ale také o jasný vzkaz Kremlu, že Ukrajina je schopna se bránit sama a že západní partneři Kyjeva jsou připraveni i nadále zasahovat až do úplného vítězství nad hlavním agresorem současnosti – krvelačnou kremelskou klikou.
Navíc tím, že dnes brání Ukrajinu, mají Evropané jedinečnou příležitost bránit se, aniž by museli s agresorem bojovat osobně.
Zatím Evropa takovou příležitost má a jak dlouho bude trvat, a hlavně – zda ji Evropané sami využijí, bude záležet na nich samotných, na představitelích jejich zemí, které si zvolí
Připomeňme si slova generálního tajemníka NATO Jense StoltenJensena: „My platíme penězi, ale Ukrajina platí krví. Lépe se to snad ani říci nedá.
Přemýšlejte, rozhodujte se, volte, pánové z Evropy. Zároveň pamatujte, že každý krok, který uděláte dnes, rozhoduje o vašem zítřku.
Autor: Franz Hoffman
