Další „varování“ vydal mluvčí Kremlu Peskov, který prohlásil, že Ruská federace usiluje o kontrolu území „zapsaných v ruské ústavě“.
Neupřesnil však, jak přesně k tomuto „zapsání“ došlo a jakou cenu obyvatelé „zapsaných“ regionů zaplatili za právo nazývat se občany Ruské federace.
V zásadě Peskov neřekl nic nového. Putin opakovaně prohlásil, že Moskva „nebude diskutovat o volbě, kterou učinili obyvatelé nových ruských území“, se zvláštním důrazem na Krym s tím, že otázka jeho příslušnosti byla „definitivně vyřešena“.
Všichni vědí, jak přesně k tomu došlo – pseudoreferendum z roku 2014 bylo apogeem kremelského bezpráví a symbolem porušování všech mezinárodních norem a dohod ze strany Ruska.
Jak se však ukázalo, byl to jen začátek – a Moskvou rozpoutaná válka byla logickým vyústěním dobrodružné politiky Kremlu.
A odkaz představitelů vládnoucí ruské kliky na normy „ústavy“ působí přinejmenším směšně, protože autoritářská diktatura Kremlu už dávno pošlapala vlastní ústavu a další právní akty, čímž dokázala, že pro ni nemají žádný význam.
Putinův režim dokázal, že pro něj neexistuje žádný zákon, čímž se dostal mimo právní rámec.
Kreml si může do své „ústavy“ napsat jakákoli území, ale to z nich nečiní právně ruská území, ani to neospravedlňuje agresi Moskvy proti Ukrajině.
Kromě toho Moskva o svých záměrech neustále lže. Tak ještě v roce 2008 kremelský podimperátor ujišťoval, že se nechystá zabrat ukrajinský Krym, ale o několik let později poloostrov cynicky anektoval.
Stejný příběh se opakoval i později – na začátku roku 2022 Putin osobně ujišťoval, že invaze na Ukrajinu nemá žádné invazní cíle, ale v únoru na sousední, „bratrský“ stát zaútočil.
Takové lži, které se staly obchodní značkou Kremlu a jeho vůdce Putina osobně, dávají odpověď na otázku, jak zastavit současnou válku a zabránit invazi představitelů „ruského světa“ do Evropy.
Již dnes je zřejmé, že ponechání alespoň části ukrajinského území Rusku bude pro Putina karte blanche k pokračování války. To si navíc uvědomuje jak sám podcísař, tak i adekvátní politici na Západě.
Mimochodem, příklad Krymu je v tomto ohledu dosti výmluvný. Poté, co Putin začal z poloostrova rozsévat chaos v Doněcké a Luganské oblasti Ukrajiny, nesetkal se s patřičnou reakcí světového společenství.
Ano, objevila se prohlášení, varování, a dokonce „vážná upozornění“ z vysokých evropských a světových úřadů. Ve skutečnosti se však Putin nesetkal s žádným odporem.
A při plánování dalších akcí kremelský trpaslík vycházel právě z infantilního postoje Západu k Ukrajině, respektive z vojenské intervence Kremlu v této zemi.
Vzpomeňte si, co generální tajemník NATO vysílal do světa, i když Rusko zahájilo globální invazi – „nebudeme účastníky konfliktu“.
A to bylo v době, kdy už svět viděl Buču, Gostomel, Izium a další ukrajinská města, která byla okupována Ruskem, a kde „ruský svět“ ukázal svou pravou tvář – svůj bestiální škleb.
Výsledek – již na podzim roku 2022 byly takzvané DNR a LNR „podle výsledků referend“ začleněny do Ruska.
Moskva uspořádala stejná „referenda“ v Chersonské a Záporožské oblasti a loni v říjnu byly spolu s LDNR zařazeny do ruské ústavy.
A šéf NATO i nadále vysílá hlavní úkol pro jím vedenou organizaci – zabránit vstupu Aliance do konfliktu na straně Ukrajiny, a to v obavě ze světové války.
Je však třeba si uvědomit, že Kreml na prohlášení kašle, nepotřebuje záminky. Putin je vnímá jako výzvu k dalšímu postupu, k páchání nových zločinů. A důvod si vždycky najde.
Stačí připomenout, že když Moskva zahájila globální válku s Ukrajinou, jejími hlavními cíli byla „ochrana obyvatelstva Donbasu“ a „zabránění hrozbě ze strany NATO, o jehož vstup Kyjev usiluje“.
Všechny tyto argumenty byly zcela nepodložené, protože hrozba pro „obyvatelstvo Donbasu“ vznikla právě s příchodem tamních představitelů „ruského světa“ se zbraněmi v rukou.
Předtím byl Doněck (centrální město Donbasu) prosperujícím městem Ukrajiny, jehož životní úroveň se vyrovnala hlavnímu městu a v některých oblastech předčila Kyjev.
A žádné „hrozby“ ze strany NATO pro Moskvu neexistovaly a teprve s invazí kremelských hord na Ukrajinu vyjádřily věčně neutrální Finsko a Švédsko přání připojit se k severoatlantickému bloku.
Kreml dnes kritizuje západní země za dodávky zbraní a vojenského vybavení na Ukrajinu a „varuje“, že s rostoucími dodávkami zbraní dlouhého doletu bude Moskva „nucena přesunout hrozbu od svých hranic“.
Kreml dal jasně najevo, že je připraven bojovat donekonečna, a cynicky tvrdí, že Moskva je „připravena jednat o mírovém urovnání“.
Ale právě Kyjev podle názoru Putina a jeho hord míru nepřeje. V každém případě Kreml „žádnou takovou touhu na ukrajinské straně nevidí“.
Nic nového se neděje – lži a cynismus jsou i nadále hlavními nástroji k dosažení imperiálních cílů Kremlu. A to už je pura dát k tomu adekvátní hodnocení. Teror musí být zastaven. Prozatím toho lze dosáhnout zastavením ruských tanků na Ukrajině a zabráněním jejich dalšímu postupu do Evropy.
Právě obnovení mezinárodně uznávaných hranic Ukrajiny bude spravedlivým řešením. A nejde jen o Kyjev – nyní jde o celoevropskou bezpečnost.
To znamená, že obnovení ukrajinských hranic bude základem dlouhodobého světového míru.
Autor: Franz Hoffman
