Členové vojenských a ekonomických aliancí vedených Ruskem se snaží diverzifikovat své vazby a obracejí se k Číně a k Západu. Napsal to americký list The Wall Street Journal (WSJ), podle něhož invaze na Ukrajinu odhalila hranice ruské moci v zemích, které Moskva považuje za svůj dvorek, tedy v zemích postsovětského prostoru. Sousedy a spojence Ruska podle listu vystrašilo krveprolití na Ukrajině a mezinárodní sankce uvalené na Rusko.
„Strach z Ruska se s válkou zvýšil. Ukázalo se, že ruská politika je mnohem bezuzdnější, než na co jsme byli zvyklí, a že princip uznávání hranic byl porušen,“ uvedla kazachstánská politoložka Nargis Kassenovová z Davisova střediska pro ruská a euroasijská studia při Harvardově univerzitě. „Na jedné straně se jim kvůli strachu můžete snažit vyhovět. Na druhé straně se kvůli strachu chcete spoléhat na někoho jiného, najít si jiné ochránce,“ dodala.
WSJ připomíná zářijovou cestu čelných představitelů pěti středoasijských zemí – Kazachstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu a Turkmenistánu – do New Yorku, kde se zúčastnili vůbec prvního společného summitu s americkým prezidentem Joem Bidenem. Tím podle listu vyjádřili touhu po vřelejších vztazích s USA. V květnu se pětice středoasijských prezidentů vydala do Číny za prezidentem Si Ťin-pchingem. Odcestovali tam devět dní poté, co se s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Moskvě zúčastnili oslav vítězství ve druhé světové válce.
V řadě postsovětských zemí ruský vliv podle WSJ výrazně klesl, ekonomiku i vojenskou pověst Ruska totiž poškodil neúspěch válečného tažení na Ukrajině. Nejvýraznější je odklon od Ruska v Moldavsku, které se zbavilo závislosti na ruských energetických zdrojích, a v Arménii rozčarované podle WSJ neochotou – či neschopností – Ruska chránit etnické Armény v Náhorním Karabachu.
Ve Střední Asii je odklon od Moskvy jemnější, částečně proto, že tamní státy, zejména ty slabší jako Kyrgyzstán a Tádžikistán, se bojí, že Rusko může nadále působit problémy, píše WSJ.
Na ropu bohatý Kazachstán je největším a hospodářsky nejvýznamnějším členem dvou bloků vedených Moskvou – vojenské aliance Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) a Euroasijské hospodářské unie (EAHU). Podle dubnového průzkumu agentury Gallup vyskočil nesouhlas mezi Kazachy s ruským vedením během roku z 20 na 50 procent. Kazachstán mimo jiné zakázal zobrazování symbolů „Z“ vyjadřujících podporu invazi na Ukrajinu.
Stejně jako ostatní středoasijské země se Kazachstán může od Ruska distancovat jen do určité míry, upozorňuje WSJ. Hlavním zdrojem kazachstánských příjmů je vývoz ropy přes ropovod vedoucí do ruského přístavu Novorossijsk a Moskva dala loni najevo svou nespokojenost, když dočasně zastavila využívání novorossijského terminálu.
Obzvláště citlivá je podle WSJ otázka porušování sankcí. „Lídři Střední Asie se snaží dělat vše pro to, aby v očích Ruska vypadali jako loajální spojenci. Zároveň však chápou, že globální tlak na Rusko je tak silný a odpor proti ruské agresi tak rozšířený, že by pro ně bylo velmi nebezpečné být spojován s Putinovým režimem,“ uvedl uzbecký politolog Temur Umarov z Carnegieho střediska zabývajícího se euroasijským regionem a Ruskem.
WSJ upozorňuje, že v dalších postsovětských zemích je dynamika odlišná. Bělorusko, jehož území Moskva využila pro invazi na sever Ukrajiny, se pod vedením autoritářského Alexandra Lukašenka prakticky změnilo v ruský vazalský stát, píše list. Současná vláda Gruzie, tedy země, která v roce 2008 svedla válku s Ruskem, zůstává vůči Moskvě přátelská a odmítla se připojit k západním sankcím, i když její obyvatelé sympatizují spíše s Ukrajinou.
Žádný z bývalých sovětských států nicméně oficiálně neuznal loňský ruský pokus o anexi čtyř ukrajinských regionů. S výjimkou Běloruska se členské země ODKB a EAHU při hlasování v OSN o Ukrajině zdržely, upozorňuje WSJ. Gruzie a Moldavsko se přidaly k většině členů OSN a hlasovaly pro odsouzení Ruska.
