Tři pětiny Ukrajinců si myslí, že hlavním cílem Ruska ve válce proti Ukrajince je genocida a vyhlazení ukrajinského národa, uvedl dnes na svém webu list Ukrajinska pravda s odvoláním na průzkum Kyjevského mezinárodního ústavu sociologie (KMIS) z minulého měsíce.
„Většina Ukrajinců – 60 procent – si myslí, že se Rusko snaží zničit ukrajinský národ (34 procent) či uskutečnit fyzickou genocidu většiny obyvatelstva (26 procent). Dalších šest procent Ukrajinců se domnívá, že Rusko si chce podřídit veškeré (ukrajinské) území, i když by mu ponechalo určitou kulturní autonomii v rámci Ruska,“ uvedli sociologové.
Výzkumníci doplnili, že podle názoru 12 procent dotázaných se Rusko snaží změnit režim v Kyjevě a vytvořit loutkový stát, který by ve všem poslouchal pokyny Kremlu. Jen sedm procent se domnívá, že agresor se snaží zachovat si již okupovaná území a ve skutečnosti neusiluje o celé či většinu území Ukrajiny.
Jednu z odpovědí sociologové úmyslně formulovali po vzoru ruské propagandy, tedy, že ruským cílem je „denacifikace“ a demilitarizace Ukrajiny bez narušení její nezávislosti. Tuto variantu si vybral každý dvacátý dotázaný, tedy pět procent.
Průzkum KMIS podnikl metodou telefonických rozhovorů ve dnech 16. až 22. května na základě náhodného výběru čísel mobilních telefonů. Celkem bylo dotázáno 1067 respondentů starších 18 let, žijících na území Ukrajiny pod kontrolou ukrajinské vlády. Statistická chyba při průzkumech tohoto typu nepřevyšuje 3,4 procenta.
Není to poprvé, co mezi znepřátelenými státy padají obvinění z genocidy.
Ukrajinci si na konci listopadu připomínají uměle vyvolaný hladomor z 30. let 20. století, při kterém podle odhadů historiků zahynulo 3,5 milionu až šest milionů Ukrajinců. Obě komory českého parlamentu v roce 2022 označily tento hladomor za genocidu vyvolanou sovětským stalinským režimem.
O genocidě a válečných zločinech začali politici opět hovořit poté, co se na jaře 2022 ruská vojska stáhla z okolí ukrajinské metropole, které několik týdnů okupovala. Krátce po osvobození města Buča, které leží asi 37 kilometrů severozápadně od Kyjeva, se začaly objevovat snímky a videa z Buče, které zachycovaly těla v pytlích navršená v jámách, bezvládné končetiny trčící z narychlo zasypaných hrobů a mrtvé lidi ležící na ulicích nebo v domech, kde je útočníci zastřelili. Některé z obětí měly svázané ruce, další nesly stopy po mučení. Na ulicích i v masových hrobech byly objeveny stovky mrtvých civilistů včetně malých dětí a mladistvých.
Ruští lídři opakovaně popírali, že by se jejich vojáci dopustili nepravostí v Buči, a fotografie z města odmítali jako provokace a podvrhy. Satelitní snímky publikované deníkem The New York Times nebo stanicí BBC ale svědčí o tom, že mnohé mrtvoly v ulicích ležely dlouho před koncem ruské okupace.
Kyjev označil Buču za „novou Srebrenicu“, kterou spáchala ruská vojska. Ve východobosenské Srebrenici v roce 1995 srbské jednotky během války v Bosně povraždily na 8000 mužů a chlapců muslimského vyznání.
„Masakr v Buče byl úmyslný. Rusové chtějí zlikvidovat co nejvíce Ukrajinců,“ napsal na twitteru ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. „Toto je genocida. Vyhlazování celého národa,“ řekl v americké televizi ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Hromadné hroby a množství obětí se našly i v dalších osvobozených obcích.
Mezinárodní soudní dvůr OSN (ICJ) v Haagu na počátku letošního února rozhodl, že má pravomoc projednávat většinu bodů sporu mezi Ukrajinou a Ruskem týkající se obviňování z genocidy. Moskva tvrdí, že její déle než dva roky trvající vojenská invaze na Ukrajinu měla zabránit genocidě tamního ruskojazyčného obyvatelstva. Kyjev kvůli tomu k nejvyššímu soudu OSN pro spory mezi státy podal žalobu, protože podle názoru Ukrajiny Rusko svou argumentací zneužívá mezinárodní právo.
Moskva zpochybnila jurisdikci haagského soudu v této kauze.
ICJ rovněž uvedl, že nemá pravomoc ve dvou dalších aspektech ukrajinského případu, mj. neprojedná tvrzení, že ruská invaze porušila úmluvu o genocidě z roku 1948. Ukrajina zažalovala Rusko několik dní po ruské invazi z 24. února 2022.
Rusko použilo hladovění v Mariupolu jako vojenskou taktiku, uvedla organizace
Haag – Ruské invazní síly používaly během 85 dní trvajícího obléhání ukrajinského města Mariupol v roce 2022 jako vojenskou taktiku hladovění civilistů. Uvedla to podle agentury Reuters organizace specializující se na humanitární právo Global Rights Compliance ve své zprávě. Podle listu The Guardian ji předkládá Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC), právníci se domnívají, že strategie odpírání jídla a základních služeb v Mariupolu by mohla být považována za válečný zločin.
Mariupol se stal jedním ze symbolů utrpení lidí a zkázy během ruské invaze na Ukrajině. Rusko sousední zemi napadlo 24. února 2022, přičemž přístavní a strategicky důležitý Mariupol u Azovského moře se krátce nato ocitl v ruském obklíčení, které si podle odhadů vyžádalo životy tisíců civilistů. V druhé polovině května 2022 Rusové dobyli poslední baštu ukrajinského odporu v tamních ocelárnách Azovstal a v bojích značně zničený Mariupol tím zcela padl do jejich rukou.
Civilisté se během obléhání ocitli bez vody, plynu a elektřiny, zatímco teploty klesly pod minus deset stupňů, napsal The Guardian. Rusové systematicky útočili na objekty nezbytné pro přežití civilních obyvatel, které zajišťují potraviny, vodu, energie nebo přístup ke zdravotní péči, cituje Reuters závěry organizace, jež spolupracuje s ukrajinskými úřady.
Podle Catriony Murdochové z Global Rights Compliance měl ruský útok na město čtyři fáze. „Počínaje útoky na civilní infrastrukturu, přerušením dodávek elektřiny, topení a vody. Poté byly odepřeny a dokonce napadeny humanitární evakuace, přičemž bylo zabráněno přísunu pomoci,“ uvedla Murdochová, podle níž se ve třetí fázi stala terčem ruských úderů další kritická infrastruktura nebo místa s pomocí a vodou. Ve čtvrté fázi se podle ní Rusové zaměřili na zničení či dobytí zbývající infrastruktury.
Fázovaný útok na Mariupol podle ní svědčí o tom, že Rusko plánovalo dobytí města bez slitování s jeho civilními obyvateli, kterých žilo před válkou v tomto městě na 450.000. Organizace Global Rights Compliance při vyšetřování spolupracovala s odborníkem z vojenské rozvědky a experty na data z otevřených zdrojů, analyzovala přitom mimo jiné satelitní snímky a informace od svědků z Mariupolu.
Podle Olhy Mackivové z Global Rights Compliance analýza ukazuje, že kromě obětí intenzivních bojů si ruský útok na Mariupol vyžádal také životy lidí, kteří zemřeli kvůli nedostatku jídla, vody nebo kvůli zimě. Vzhledem k důležitosti Mariupolu a centralizaci ruského rozhodování nese zodpovědnost za smrt tisíců civilistů ruský vůdce Vladimir Putin a ruské vojenské velení, uvádí Global Rights Compliance podle The Guardian.
Moskva se ke zprávě organizace zatím nevyjádřila, nicméně Rusko vždy popíralo, že by jeho vojáci na Ukrajině cílili na civilisty.
Reuters poznamenává, že Římský statut, na jehož základě tribunál vznikl, definuje jako válečný zločin vojenskou taktiku, která spočívá v hladovění civilistů tím, že jsou lidé připraveni o prostředky nezbytné k přežití. ICC v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině zatím vydal čtyři zatykače, jeden z nich je na ruského vůdce Vladimira Putina kvůli podezření z nezákonného odvlékání ukrajinských dětí do Ruska.
