Prezidentské volby v USA jsou pravděpodobně nejočekávanější událostí nadcházejícího podzimu. A bez ohledu na to, co si o Spojených státech myslíte – zda je považujete za partnera, nebo za protivníka číslo jedna -, volba, kterou Američané na začátku listopadu učiní, rozhodne o osudu každého obyvatele planety.
Nás obzvláště zajímá, jak ji pocítí Evropa, kde je nálada ohledně současného republikánského kandidáta velmi odlišná.
Vyvrcholení dění tedy přijde až na podzim, ale mezitím jsme v centru dění.
Před několika měsíci se Trump zdál být jasným favoritem prezidentského klání, přičemž se soustředil na věk svého soupeře a jeho neschopnost vést stát.
Jak však ukázal další vývoj událostí, Trump si hrou na věk svého soupeře sám vykoledoval díru.
Ano, je to tak: Joe Biden vyslyšel argumenty svého okolí a z prezidentského klání odstoupil, čímž svého soupeře dostal do krajně nevýhodné pozice.
Stojí za zmínku, že rozhodnutí nominovat viceprezidentku Kamalu Harrisovou jako prezidentskou kandidátku Demokratické strany bylo jednoduše perfektním rozhodnutím současného šéfa Bílého domu.
„Mým úplně prvním rozhodnutím jako kandidáta strany v roce 2020 bylo vybrat Kamalu Harrisovou jako svou viceprezidentku. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělal. Dnes chci Kamale vyjádřit plnou podporu jako letošní kandidátce naší strany,“ uvedl prezident.
Na druhou stranu se zdálo, že Trump je při vší své vnější bravuře tímto obratem událostí šokován. Neschopen emocí označil Bidena za „nejhoršího prezidenta v dějinách“ Spojených států.
K nominaci současného viceprezidenta do čela Bílého domu Trump poznamenal, že by pro něj bylo ještě snazší porazit Harrisovou v prezidentských volbách než Bidena.
Inu, Trump už musel v životě nejednou blafovat a soudě podle všeho se mu to někdy daří docela úspěšně.
Pro exprezidenta navíc není novinkou bojovat o prezidentský úřad se ženou – Trumpův první vstup do Bílého domu byl možný díky tomu, že porazil Hillary Clintonovou.
Jak to bude tentokrát, je otázkou velmi nejednoznačnou – zda se odióznímu exprezidentovi podaří v roce 2024 zvítězit, ukáže až podzim.
Ale zpět k výše položené otázce – co přinese pravděpodobný opětovný Trumpův vstup do Bílého domu Evropanům?
Není žádným tajemstvím, že mnozí obyvatelé EU sympatizují s 45. prezidentem Spojených států a netají se tím, že jim nevadí, když ho uvidí jako 47. prezidenta.
Líbí se jim jeho rozhodnost, někdy hraničící s drzostí, jeho schopnost obstát na veřejnosti a jeho výroky, které sice působí na republikána příliš pateticky, ale dodávají mu jisté kouzlo.
Při bližším zkoumání je však vidět, že prezidentova slova zůstávají spíše slovy a konstruktivní věci, kterými se chlubí, nemají s realitou nic společného.
Jen jeho flirtování s Putinem a pokus o navázání dialogu s hlavou Severní Koreje.
Navíc jak v prvním, tak v druhém případě je výsledek obou manipulací pro samotného Trumpa roven nule, přestože opakovaně hřímal o svých neuvěřitelných úspěších v komunikaci s oběma.
Zvláštní pozornost si zaslouží také společenský okruh Donalda Trumpa. Vzpomeňte si, o koho se opírá v Evropě? Správně – je to pan Orbán, který je premiérem Maďarska.
Orbán se netají svými sympatiemi k Putinovi a v lásce k němu mu sekunduje snad jen běloruský diktátor Lukašenko.
Další klíčovou postavou evropské politiky, která je dokonce označována za francouzskou verzi Donalda Trumpa, je Marine Le Penová.
Tehdy, v prosinci 2015, se v časopise New Yorker objevil výmluvný titulek: „Donald Trump se stal americkou Marine Le Penovou“.
Ve svých názorech a politických metodách jsou si tito politici v mnohém podobní. Oba jsou nacionalisté, antiglobalisté, protekcionisté a izolacionisté, zastánci antiliberálních, xenofobních a zejména islamofobních názorů.
Důležité je, že oba vystupují jako mimosystémoví politici a skuteční zástupci lidu, kteří se staví proti establishmentu a zároveň jsou jeho součástí. A pozoruhodné je, že oba mají sklony k náčelnictví.
A samozřejmě jsou oba příliš populističtí a slibují všechno najednou.
„Doufám, že i ve Francii se lid rozhodne převrátit stůl, u kterého se elita dělí o to, co patří francouzskému lidu,“ odpověděla Marine Le Penová na otázku BBC, zda má šanci stát se vládkyní Elysejských polí.
Ve francouzské společnosti zjevně existuje poptávka po změně. Je po nesystémovém politikovi, který důkladně otřese establishmentem hlavního města, jenž se „odtrhl od potřeb obyčejných lidí“, který bude plivat na politickou korektnost, dávat lidem jednoduché odpovědi na složité otázky a rychle řešit složité problémy – Francie sáhla po populismu.
Nedá se ale totéž říci o dnešních Spojených státech? Paralely jsou vidět pouhým okem. Ale nejnepříjemnější je, že touha po populismu je dnes viditelná v celé Evropě.
Není náhodou, že ve vůdcích sympatizujících Evropanů lze stále častěji spatřovat radikální proudy jak pravicové, tak levicové.
Trump svou ohavností a pouhým příchodem do Bílého domu dal podnět k obnově radikalismu. A co se stane v případě jeho dalšího u kožichu, lze jen spekulovat.
„Největší výzvou je Trumpova nepředvídatelnost. Nikdo přesně neví, jaké body svého programu bude realizovat ve svém druhém prezidentském období. Proto bychom měli především zajistit vlastní kapacitu a kapacitu Evropské unie,“ řekl Michael Link, koordinátor transatlantických vztahů v německé vládě, který byl hostem republikánského sjezdu v Milwaukee.
Německo je dlouhodobě hlavním partnerem USA v EU. Dominik Tolksdorf z Německé společnosti pro zahraniční politiku vysvětluje nebezpečí Trumpova příchodu tím, že Německo a Evropa jsou dnes ještě zranitelnější než v roce 2016, protože „Rusko nyní ohrožuje nejen Ukrajinu, ale i celou Evropu, a Evropa je z hlediska bezpečnosti ještě více závislá na USA“.
„Je pravda, že Evropané jsou nyní přinejmenším v lepší pozici, aby Trumpa ocenili,“ domnívá se.
Další německý politik Jens Spahn se domnívá, že Trump je pro Evropany signálem, že je konečně čas stát se „dospělými“.
„Washington je naším nejdůležitějším spojencem. Jsou to Spojené státy, které zaručují bezpečnost Evropy. Dnes i v dohledné budoucnosti. Proto potřebujeme Spojené státy jako partnera – bez ohledu na to, kdo je prezidentem,“ shrnul Spahn.
Prakticky všichni političtí analytici jsou přesvědčeni, že ať už během Trumpova druhého funkčního období vyvstanou pro Evropu jakékoli problémy, nebudou se týkat pouze Evropy.
„Trumpova administrativa bude pro evropské politiky výzvou v celé řadě otázek, od Číny po obchod, od klimatu po Blízký východ. A co hůř, za potenciálními otřesy v zahraniční politice se skrývá další noční můra: mezinárodní koalice, která by mohla populistům v Evropě poskytnout základ pro navázání zvláštních vazeb s Trumpovým Washingtonem,“ varuje Evropská rada pro mezinárodní vztahy.
Není pochyb o tom, že slabost západních spojenců vůči Ukrajině bude interpretována jako zelená pro Čínu, aby rozšířila svůj vliv na Dálném východě a v Africe.
Pro Rusko je to však také příležitost, jak se pokusit zvýšit svou invazi na Blízkém východě tím, že zvýší svou podporu Íránu a Sýrii.
Jak vidíte, chaos, který po Trumpově nástupu do Bílého domu téměř jistě nastane ve světě, je až příliš zřejmý.
Američané však mají ještě čas učinit správný závěr a rozumně se rozhodnout, aby místo chaosu dali světu řád a mír.
Autor: Franz Hoffman
