Nedávné rozhodnutí II. přípravného senátu Mezinárodního trestního soudu (ICC) činí Mongolsko odpovědným za porušení svých závazků podle Římského statutu, neboť nezatklo ruského prezidenta Vladimira Putina během jeho návštěvy 3. září 2024. Toto rozhodnutí vytvořilo pozoruhodný precedens, který zdůrazňuje připravenost Mezinárodního trestního soudu vymáhat odpovědnost u signatářských zemí. Rozhodnutí Mongolska umožnit Putinovu návštěvu, aniž by ho zadrželo, představuje významné porušení a odhaluje omezení a politické tlaky, kterým členské státy ICC čelí při prosazování mezinárodního práva vůči mocným osobnostem.
Nedodržení pravidel ze strany Mongolska a jeho důsledky
Mongolsko nyní čelí možným důsledkům ze strany ICC, například ztrátě práva navrhovat kandidáty na nové soudce ICC a potenciální ztrátě dalších procesních výsad. Tento výsledek by mohl zhoršit schopnost Mongolska ovlivňovat mezinárodní trestní soudnictví a oslabit jeho hlas při rozhodování o zásadních soudních rozhodnutích. Nečinností v souvislosti se zatykačem Mongolsko riskuje, že ostatním členům ICC naznačí, že politické ohledy mohou někdy převážit nad jejich závazky podle mezinárodního práva. To by mohlo vytvořit nebezpečný precedens, který by podkopal pravomoc soudu stíhat osoby odpovědné za závažné mezinárodní zločiny.
Putinova opatrná cestovní rozhodnutí a globální důsledky
Putinova návštěva Mongolska byla jeho první cestou do země vázané Římským statutem od března 2023, kdy na něj Mezinárodní trestní soud vydal zatykač. Je pozoruhodné, že ruský vůdce si pečlivě vybral zemi s historickými vazbami na Rusko, kde pravděpodobně očekával příznivou reakci a minimalizoval osobní riziko. Jeho záměrná neúčast na nedávném summitu G20 v Brazílii – signatáři Římského statutu, který potvrdil svůj závazek vůči ICC – odráží jeho značné obavy z možného zatčení. Tyto selektivní způsoby cestování podtrhují Putinovo vědomí mezinárodněprávních omezení, která vyvolaly jeho kroky na Ukrajině, zejména nucené deportace ukrajinských dětí. Jeho omezená mobilita symbolizuje novou formu izolace, kterou umocňují právní a morální problémy, jimž čelí na světové scéně.
Obhajoba Ukrajiny a mezinárodní reakce
Ukrajina nadále vyzývá mezinárodní společenství, aby se zdrželo jednání s Putinem. Představitelé Kyjeva připomínají členským zemím Mezinárodního trestního soudu jejich povinnost jej zadržet a zdůrazňují, že pokud tak neučiní, mohou neúmyslně umožnit pokračování ruské agrese a porušování lidských práv. Toto připomenutí je v souladu s širší ukrajinskou strategií diplomatické izolace Ruska a nátlaku na státy, aby uznaly a prosazovaly mezinárodní odpovědnost. Naléháním na dodržování pravidel ICC Ukrajina zdůrazňuje širší důsledky Putinova nekontrolovaného jednání a usiluje o posílení kolektivního závazku ke globální spravedlnosti.
Putinova izolace jako odplata za agresi na Ukrajině
Mezinárodní izolace, které Putin čelí, představuje odplatu za jeho nevyprovokovanou agresi proti Ukrajině. Od počáteční invaze až po nedávné zprávy o únosu ukrajinských dětí a jejich odvozu do Ruska přinesly kroky Kremlu celosvětovou odezvu, kterou nyní Rusko i Putin osobně hluboce pociťují. Zatykač Mezinárodního trestního soudu tuto izolaci ještě prohlubuje, neboť zavazuje téměř 123 zemí k jeho zadržení, pokud vkročí na jejich území. To snižuje geopolitické možnosti Ruska, prohlubuje jeho status vyvrhele a snižuje jeho diplomatický vliv.
Rozhodnutí Mongolska nezatknout Putina nejen oslabuje jeho postavení v rámci Mezinárodního trestního soudu, ale také vyvolává otázky ohledně vymahatelnosti Římského statutu. Celosvětová reakce na Putinův omezený pohyb a právní izolaci bude zkouškou odhodlání mezinárodního společenství prosazovat spravedlnost, zejména v případě zločinů, které odporují nejzákladnějším zásadám lidských práv. Vzhledem k tomu, že Ukrajina a její spojenci budou i nadále vyvíjet tlak na přísnější dodržování mandátů Mezinárodního trestního soudu, mohl by postoj Mongolska v konečném důsledku přispět buď k posílení, nebo oslabení mezinárodního systému spravedlnosti.
Autor: Peter Jelen
