Kyjevský Majdan, neboli náměstí Nezávislosti, býval srdcem ukrajinských revolucí a pro mnohé je jediným místem, kde mohou skutečně uctít památku svých blízkých. Zatímco válka na Ukrajině vstupuje do svého tisícího dne, na náměstí Nezávislosti v hlavním městě se stále rozrůstá moře modro-žlutých vlajek na počest padlých, napsal server Euronews.
Od začátku rozsáhlé ruské invaze v únoru 2022 padlo podle západních odhadů v bojích přibližně 80.000 ukrajinských vojáků. Mnozí z nich byli dobrovolníci, kteří zanechali civilního života, aby vyslyšeli volání a šli bránit svou zemi.
Jejich blízcí doufají, že jejich oběti nebudou zapomenuty, a umísťují na trávníku na náměstí malé, jednoduché vlajky ručně označené jmény a daty padlých.
„Dala jsem ji sem, aby někdo, kdo půjde kolem, mohl vidět, že tento člověk kdysi žil a položil za nás život,“ řekla Svitlana Kiričenková. Přijela z Čerkaské oblasti, aby nahradila počasím ošlehanou vlajku, kterou tady umístila před více než rokem na počest svého syna, jenž zahynul v boji. Na její místo nyní pečlivě umístila novou. „Abychom mohli poklidně žít mezi svými, a ne aby nám Rusové diktovali, jak máme žít a co máme dělat,“ dodala.
Archivy agentury AP ukazují, že první vlajky se na trávníku na náměstí objevily v květnu prvního roku války. Tedy krátce poté, co se ruské jednotky stáhly z Kyjevské oblasti a hlavnímu městu přestala hrozit okupace.
Fotografie z té doby ukazují desítky vlajek úhledně uspořádaných v řadách na travnaté ploše. Jak válka pokračovala, místo se proměnilo. Tráva zmizela a nahradily ji vyšlapané cestičky připomínající chodníky na hřbitovech, které se vinou mezi tisíci vlajek.
Objevilo se mezi nimi i mnoho portrétů, které přinesli příbuzní. Zobrazují sebevědomé a usměvavé tváře ve vojenských uniformách. Místo je také poseté čerstvými i sušenými květinami, které představují poctu smutku a základní kámen ukrajinské historie.
Náměstí Nezávislosti bylo ostatně dlouho srdcem ukrajinských revolucí. Pro mnohé je jediným vhodným místem pro vzpomínku na blízké. Je to památník vytvořený samotnými lidmi, vedenými hlubokou potřebou uctít památku svých padlých při absenci oficiálního vládního památníku.
Jiní vojáci a rodiny sem přicházejí posedět a tiše přitom hledí do dálky. Kolemjdoucí se zastavují, poklekají. Brzy nato se ale život v hlavním městě zase rozebíhá a vrací do svého obvyklého tempa.
Nové vlajky mezitím přibývají téměř denně. Nedaleko odsud se skoro každý den odehrávají smuteční obřady, po nichž následují chvíle ticha. Rozrůstající se památník připomíná cenu, kterou Ukrajina platí za svou svobodu.
