Protesty, které zachvátily Gruzii po nezákonném postupu úřadů, dosahují nové úrovně. Tyto akce navíc svědčí o naprostém nepochopení vládnoucí koalice pro hrozby, kterým gruzínský stát čelí.
Nejprve se 25. listopadu v budově gruzínského parlamentu slavnostně sešli „poslanci“ provládního Gruzínského snu. Ačkoli na to neměli právo, neboť prezidentka Salome Zurabišviliová podala 19. listopadu žalobu k Ústavnímu soudu s požadavkem na zrušení výsledků voleb.
Podle jednacího řádu gruzínského parlamentu nepřechází mandát poslance na osobu, jejíž zvolení je napadeno u Ústavního soudu.
Proti nezákonnosti úřadů protestovaly tisíce Gruzínců.
Jak se však ukázalo, nebylo to zdaleka všechno „překvapení“, které tato „moc“ svým spoluobčanům připravila. „Gruzínský sen“ připravil o sen Gruzínce, kteří se chtějí stát součástí Evropské unie.
Premiér Irakli Kobachidze oznámil, že odmítá jednat o vstupu do Evropské unie „až do roku 2028“ – tedy do konce kadence současného parlamentu.
Zástupci hrdého Sakartvela opět protestovali – úřady odpověděly silou.
Během jediného týdne se gruzínský stát dostal od situace, kdy úřady mají situaci vcelku pod kontrolou a protesty postupně upadají, k prudké radikalizaci protestů.
Zdá se, že tvrdá reakce policie vedla k opačnému výsledku. Protesty pokračují a mají všechny předpoklady stát se nekonečnými.
Podle prezidentky Salome Zurabišviliové znamená oznámení o změně kurzu z EU na Rusko, že gruzínské úřady vyhlásily válku vlastnímu lidu. Koneckonců podpora evropské integrace mezi Gruzínci se pohybuje kolem 90 procent.
„Neexistující, nelegitimní vláda nevyhlásila mír, ale válku – vlastnímu lidu, vlastní minulosti a vlastní budoucnosti. Bez Ruska na této cestě neexistuje gruzínská státnost, nezávislost ani budoucnost,“ řekla.
Rozhodnutí gruzínské vlády se v Rusku setkalo s potleskem. Kreml si v této fázi může připsat k dobru, že se mu podařilo přivést Gruzii, která se otevírala před impériem, zpět na svou oběžnou dráhu.
„Gruzínci moudře nešlápli na ukrajinské hrábě a nedovolili, aby se jejich země stala loutkou Západu. Důstojná a uctivá odpověď. Odpověď všem těm, kteří podle pravidel unipolárního světa místo diplomacie používají hrozby a sílu, dvojí standardy a sankce,“ uvedl jeden z ruských ‚poslanců‘.
Je však otázkou, jak přesvědčit gruzínskou společnost, aby takové rozhodnutí přijala. Jak již bylo zmíněno výše, podpora kurzu pro vstup do EU a NATO se mezi Gruzínci pohybuje kolem 90 procent.
Není divu, že se ihned po Kobachidzeho prohlášení objevily na gruzínských sociálních sítích výzvy k novým protestům. A již večer 28. listopadu se protesty konaly v Tbilisi, Kutaisi, Batumi, Gori a Zugdidi – ve všech velkých městech země.
V hlavním městě se protestního pochodu zúčastnilo několik desítek tisíc lidí včetně prezidentky Salome Zurabišviliové.
V noci na 29. listopadu v Tbilisi policie a pořádkové síly rozehnaly protest proti pozastavení evropské integrace. Byla použita vodní děla a slzný plyn a téměř padesát protestujících bylo zadrženo. Policie aktivně napadala novináře, kteří o protestech informovali (je známo, že policie napadla více než dvě desítky novinářů a kameramanů).
Rozehnání pokojného protestu se může ukázat jako „bod, z něhož není návratu“ pro Gruzínský sen.
Je již známo společné prohlášení více než 90 zaměstnanců gruzínského ministerstva zahraničí, kteří odsoudili rozhodnutí úřadů pozastavit evropskou integraci země.
Mezitím teror Gruzínského snu vůči jeho obyvatelům pokračuje. Od večera 30. listopadu útočí bezpečnostní složky na demonstranty plynovými „granáty“.
Poznamenává se, že lidé rozbíjeli výlohy obchodů, aby našli úkryt a neudusili se, a později začali protestující používat pyrotechniku.
V noci z 1. na 2. prosince se gruzínským bezpečnostním složkám podle serveru News Georgia nepodařilo rozehnat demonstranty, kteří v Tbilisi již třetí noc po sobě demonstrovali proti vládnoucí straně Gruzínský sen.
Od 9:00 místního času 1. prosince shromáždění pokračuje.
Kromě Tbilisi se protesty konají v Batumi, Zugdidi, Kutaisi a Telavi – demonstrace jsou plánovány také v Kvareli a Gurjaani.
Den předtím Zurabišviliová prohlásila, že po skončení svého mandátu neopustí svůj úřad, a oznámila, že hodlá „stát v čele politických procesů“ v zemi.
Je třeba uznat, že současný úspěch Gruzínského snu je především zásluhou mlčení Západu.
Klíčové západní země sice vyjádřily pochybnosti o férovosti parlamentních voleb, nikdo však nezašel dál a neprohlásil nelegitimitu nové vlády.
Vzpomeňte si, jak mlčky svět přijal anexi ukrajinského Krymu – nejsou paralely velmi podobné? Jak to dopadlo na Ukrajině, je dnes dobře známo.
Důvod je všude zřejmý – Kreml a povolnost jeho vládnoucí kliky. Dokud se bude civilizovaný svět snažit uklidnit chamtivé vládce Moskvy, nebude nikdo, zejména v Evropě, v bezpečí.
Přemýšlejte, pánové Evropané, a rozhodujte se správně. Vždyť na dnešních rozhodnutích závisí váš zítřek.
Autor: Franz Hoffman
