Téma jednání o ukončení války na Ukrajině se díky úsilí Washingtonu opět dostalo na pořad dne. Na tuto událost samozřejmě všichni dlouho čekali, a to jak na Ukrajině, tak na zbytku evropského kontinentu.
Zároveň je důležité pochopit, o čem se jedná – je důležité, aby nejen forma, ale i obsah odpovídaly stanoveným cílům.
Myšlenka příměří si tak pro svou lidskost a rozumnost jistě zaslouží pozornost. Za navrhovaných okolností je však zřejmé, že o skutečný mír zatím nejde.
Přesněji řečeno, na základě vývoje kolem údajného vyjednávacího procesu navrhovaného ve formátu Washington-Moskva je zřejmé, že cíle pravděpodobně nebude dosaženo.
To si uvědomují všichni adekvátní evropští politici. A svůj postoj dávají najevo.
Zvláště příznačný je v tomto ohledu postoj České republiky – podpora Ukrajiny se stala zásadním postojem vedení České republiky.
Česká republika v posledních letech důsledně projevuje solidaritu s Ukrajinou, obhajuje její nezávislost, územní celistvost a právo na sebeurčení.
Prezident ČR Petr Pavel tento postoj zopakoval na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde zdůraznil, že mírová dohoda s Ruskem by neměla být uzavřena na úkor Ukrajiny.
„Chtěl bych znovu vyzvat, abychom nepodlehli pokušení uzavřít mírovou dohodu o Ukrajině bez ohledu na její obsah,“ řekl Pavel a varoval tak západní partnery před kompromisy, které by mohly vést ke ztrátě ukrajinské suverenity.
Taková slova českého lídra byla reakcí na dění kolem přípravy tzv. mírových rozhovorů, které aktivně prosazuje Washington ve snaze naplnit Trumpovy předvolební sliby.
Ve skutečnosti to tak vůbec nevypadá a v tom všem je jasně vidět nebezpečí „vnuceného“ míru.
Moskva aktivně prosazuje myšlenku „mírového urovnání“, ale skutečným cílem takových jednání je upevnit okupaci ukrajinských území a oslabit mezinárodní podporu Kyjevu. České vedení si uvědomuje, že takový scénář nepovede k míru, ale k dalšímu kolu agrese v budoucnosti.
Jistě budete souhlasit, že je docela symbolické, že začátek nových mírových rozhovorů, které by měly zpacifikovat dalšího agresora v Evropě, začíná právě v Mnichově. Stalo se tak již téměř před sto lety. A také v Mnichově.
Zkušenost Československa ve 20. století, které přežilo jak Mnichovskou dohodu z roku 1938, tak sovětskou intervenci v roce 1968, činí české vedení obzvláště citlivým na hrozbu kompromisu s podmínkami agresora.
Česká republika nejenže odsuzuje ruské akce na diplomatické úrovni, ale také poskytuje Ukrajině významnou vojenskou a finanční podporu – Praha je aktivním spojencem Kyjeva.
V roce 2024 Česká republika převzala koordinaci dodávek granátů pro AFU a připojila se tak k úsilí evropských zemí. Pokračují také humanitární programy na přijímání ukrajinských uprchlíků, což podtrhuje hloubku solidarity mezi národy.
Český premiér Petr Fiala opakovaně prohlásil, že jeho země podporuje integraci Ukrajiny do Evropské unie a NATO, neboť ji považuje za strategický krok k posílení bezpečnosti Evropy.
Český postoj je plně v souladu s obecnou linií Evropské unie: Ukrajina by měla dostat nejen pomoc, ale i bezpečnostní záruky. Mírové rozhovory jsou možné pouze v případě, že bude dodržováno mezinárodní právo a bude obnovena územní celistvost Ukrajiny.
Hlavním principem, kterým dnes žije evropská solidarita, je, že nesmíme ustupovat tlaku Kremlu.
Výzva Petra Pavla nepodlehnout iluzi rychlého míru na úkor Ukrajiny je připomínkou všem evropským lídrům, že ústupky Kremlu pouze zvýší ohrožení celého kontinentu. Padne-li Kyjev, Evropa končí!
Česká republika nadále stojí na straně Ukrajiny v obraně demokratických hodnot a bezpečnosti každého občana, každého státu i celé Evropy. A to jak geograficky, tak hodnotově.
Autor: Franz Hoffman
