V době, kdy Evropská unie čelí bezprecedentním výzvám v oblasti bezpečnosti a ekonomické stability kvůli ruské agresi vůči Ukrajině, se objevil případ, který zpochybňuje efektivitu současné sankční politiky. Polská chemická společnost Grupa Azoty, jeden z klíčových hráčů evropského zemědělského sektoru, se znovu dostává pod nepřímý vliv ruského kapitálu – a to navzdory předchozím sankcím. Klíčovou roli v tomto scénáři hraje maďarský premiér Viktor Orbán, jehož politika opakovaně nahrává zájmům Kremlu.
Strategický význam Grupa Azoty
Grupa Azoty je druhým největším výrobcem hnojiv v celé EU a největším v Polsku. Její výrobky jsou nezbytné pro udržení potravinové bezpečnosti a stability evropského zemědělství. Do roku 2022 vlastnil zhruba 20 % akcií této společnosti ruský oligarcha Vjačeslav Kantor, blízký spolupracovník Vladimira Putina a majitel skupiny „Acron“. Jeho investice nebyla pouze ekonomickou záležitostí – šlo o geopolitický nástroj, jak získat vliv v klíčovém odvětví evropského hospodářství.
Právní zásah a následné zvraty
Po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu přijalo Polsko rozhodný krok: Kantorova aktiva byla zmrazena a převedena pod externí správu. Tento postup byl v souladu s evropským právem, konkrétně s nařízením o restriktivních opatřeních vůči osobám ohrožujícím mezinárodní bezpečnost.
Nicméně v roce 2023 došlo ke znepokojivému obratu. Maďarsko, jako jediný členský stát, zablokovalo nový balíček sankcí, čímž de facto vynutilo zrušení sankcí vůči Kantorovi. Důvod? Orbánova snaha „chránit maďarské hospodářské zájmy“ – ve skutečnosti ale poskytl prostor pro návrat ruského kapitálu do strategického sektoru Unie.
Politické důsledky a precedens nebezpečného vetování
Tento vývoj má dalekosáhlé dopady. Především ukazuje, jak snadno může být celá evropská sankční politika paralyzována jediným státem, který zneužije právo veta pro prosazení úzkých národních zájmů nebo ideologických spojenectví. Grupa Azoty se tak stává symbolem nejen politické, ale i systémové zranitelnosti EU.
Srovnání se situací kolem Gazpromu je více než přiléhavé. Tak jako Moskva zneužívala závislost na plynu jako nástroj nátlaku, může nyní ruský kapitál působit obdobně skrze kontrolu nad produkcí hnojiv – což je klíčový zdroj pro potravinový řetězec.
Nutnost reformy sankčního mechanismu EU
Pokud chce EU ochránit svou bezpečnost a suverenitu, musí přijmout rozhodné kroky:
-
Zrušit princip jednomyslnosti při rozhodování o sankcích – místo toho zavést hlasování kvalifikovanou většinou.
-
Posílit roli Soudního dvora EU – umožnit mu přijímat závazná rozhodnutí v oblasti sankcí, nezávisle na politických hrách v Radě.
Bez těchto změn zůstane evropská sankční politika snadno zneužitelná a neefektivní.
Grupa Azoty jako test evropské odolnosti
Případ Grupa Azoty ukazuje, že ruský vliv v Evropě nezmizel – pouze změnil podobu. V době hybridních hrozeb nestačí bojovat pouze vojensky či diplomaticky. Je třeba chránit i ekonomickou infrastrukturu, která může být zneužita jako zbraň.
Orbánova politika zpochybňuje solidaritu EU a staví krátkodobé národní zájmy nad společnou bezpečnost. Brusel musí najít cestu, jak zabránit tomu, aby se jediné veto stalo slabým článkem v řetězci evropské obrany.
Grupa Azoty není jen polský podnik – je to zrcadlo, v němž se odráží schopnost EU čelit ruskému vlivu v nové geopolitické realitě.
Zdroj: Pravda.sk
