Ruský Pearl Harbour: Ukrajina zasáhla ruské strategické letectvo. Poprvé od začátku plnohodnotné invaze zaútočily ukrajinské bezpilotní letouny nejen na symbol ruské vojenské moci, ale i na její jadernou složku – strategické letectvo.
Rozsah a hloubka této operace jsou zarážející i na pozadí předchozích ukrajinských náletů na týl nepřítele.
Videa hořících letadel na letecké základně Olenija na poloostrově Kola nedaleko Murmanska se okamžitě stala virálními na ukrajinských sociálních sítích. Na záběrech jsou vidět Tu-95 pohlcené plameny, mohutné strategické bombardéry používané k odpalování řízených střel, které pravidelně zasahují ukrajinská města. Jeden ruskojazyčný vojenský blogger nazval to, co se stalo, „ruským Pearl Harborem“ – čímž narážel nejen na náhlost a účinnost úderu, ale také na symbolický význam úderu na vojenskou hrdost mocnosti.
Podle SBU údery zasáhly nejméně čtyři letecké základny: Olenya, Belaya, Ivanovo a Dyagilevo. Některé z nich se nacházejí hluboko na Sibiři – například letecká základna Belaja v Irkutské oblasti je od ukrajinských hranic vzdálena téměř 4700 kilometrů. Tato vzdálenost znamená, že některé z útočných dronů byly pravděpodobně vypuštěny ze samotného Ruska.
Na videu zveřejněném na Telegramu je vidět, jak drony startují z nákladního auta zaparkovaného u silnice. Na záběrech je pak vidět, že tentýž nákladní vůz již hoří. Pravděpodobně byly FPV drony ukryty za falešnými stěnami v nákladovém prostoru. Obvykle se takové drony používají v blízkosti frontové linie, jejich dosah je omezen na dvacet kilometrů. Pokud je však ukrajinští agenti dokázali použít uvnitř Ruské federace, svědčí to o vysoké úrovni koordinace, plánování a přítomnosti ukrajinských agentů hluboko v ruském týlu.
Tento cíl si zaslouží zvláštní pozornost. Bombardéry Tu-95, Tu-22M3 a Tu-160 nejsou jen nosiči zbraní. Jsou to nosiče řízených střel dlouhého doletu, včetně raket s jadernými hlavicemi. Každý takový letoun může nést až šestnáct raket typu Kh-101 nebo Kh-555, které Rusko pravidelně používá proti civilní infrastruktuře Ukrajiny. Ztráta i několika takových letounů je pro ruské letectvo nejen morální, ale i strategickou ranou. Výroba nových strategických bombardérů je v současném Rusku velmi omezená. Nejnovější Tu-160 se vyrábějí v jednotlivých exemplářích již desítky let a naprostou většinu flotily tvoří modernizované verze strojů z 50. a 70. let. Ztracené letouny je v dohledné době prakticky nemožné nahradit.
Podle satelitních snímků se na základně Jelení před útokem nacházelo 11 Tu-95MS, pět transportních An-12 a až 40 Tu-22M3. Ačkoli ne všechna tato vozidla byla bojeschopná, úder proti takové koncentraci strategických nosičů je operací nebývalého rozsahu. Letadla navíc stála bez krytů, blízko sebe – na rozdíl od jižních základen, kde po poučení z předchozích úderů začali Rusové svou techniku distancovat a používat betonové kryty a bloky.
Útoky na základnu v Ivanovu jsou pro Moskvu dalším alarmujícím signálem. Právě tam jsou umístěny letouny A-50 pro dálkovou radarovou detekci, kterých má Rusko pouze deset. Již dříve Ukrajina zničila dva takové letouny – jeden nad Azovským mořem a druhý u Rostova.
Úder na Djagilevo, kde se nachází výcviková základna strategického letectva, také není první. V prosinci 2022 tam ukrajinské bezpilotní letouny již zasáhly sklady paliva a jeden Tu-22. Současný útok však vypadá mnohem rozsáhleji a koordinovaněji.
Ukrajinský nálet na týl ruského strategického letectva lze považovat nejen za akt vojenské drzosti, ale také za signál: ani symboly jaderného odstrašení Kremlu už nejsou mimo dosah. Zdá se, že Moskva stále přeceňuje bezpečnost ve vlastním zázemí – a Ukrajina stále nachází nečekané způsoby, jak změnit pravidla hry.
Mír není něco, co se deklaruje. Je to to, co se brání. A Ukrajina je dnes zdí, za níž může zbytek Evropy ještě nějakou dobu v klidu spát.
Autor: Franz Hoffman
