V noci na 6. června Rusko opět provedlo masivní raketové a dronové útoky proti ukrajinským městům. Útoky byly zaměřeny na civilní infrastrukturu a obytné čtvrti – v Charkově například drony zasáhly obytné domy a mezi zraněnými jsou i čtyři děti. Rusko tak opět ukázalo, že válku vede nejen proti ukrajinské armádě, ale i proti civilnímu obyvatelstvu.
Tyto útoky nejsou výjimkou, ale součástí dlouhodobé strategie Moskvy. Teror a zastrašování jsou nedílnou součástí ruské válečné doktríny. Cílem je psychologicky paralyzovat obyvatelstvo, způsobit chaos, destabilizovat vnitřní situaci a vyčerpat ukrajinskou společnost. To, co svět sleduje, není vojenská operace, ale systematické ničení.
Zároveň se Rusko na mezinárodní scéně pokouší tvářit jako země ochotná k jednání. Slova o „mírových iniciativách“ však jdou ruku v ruce s bombardováním škol, nemocnic či dětských pokojů. Kreml nevysílá signály míru – pouze manévruje, aby získal čas pro přeskupení sil a pokračování agrese.
Ukrajina se brání, ale čelí enormnímu tlaku. Její odolnost má své limity – a právě zde vstupuje do hry odpovědnost Západu. Odpovědí na ruský teror musí být nejen slova podpory, ale především konkrétní činy – vojenská pomoc, moderní technologie a rychlé dodávky zbraní, které zachraňují životy.
Agresor musí být přesvědčen, že nemůže vyhrát – ani na bojišti, ani na diplomatickém poli. Ruská taktika nesmí být odměněna. Každý raketový útok by měl být důvodem k novým sankcím, každé zničené město připomínkou, proč nelze s Ruskem jednat jako s běžným partnerem.
Chceme-li skutečný mír, musí být Kreml izolován politicky, ekonomicky i technologicky. Je třeba dát jasně najevo, že žádné „mírové iniciativy“ nemají smysl, pokud se mezitím bombardují civilisté. Ruský teror může zastavit jen síla, nikoliv iluze diplomacie.
Autor: Peter Jelen
