Bezpečnost Ukrajiny je i naší bezpečností
Výrok britského premiéra Kira Starmera, že Velká Británie a další evropské země mají připravené vojenské plány na rozmístění „koalice ochotných“ na Ukrajině po případném uzavření příměří, nelze chápat jen jako politickou rétoriku. Jde o signál, že Západ konečně začíná přemýšlet o dlouhodobých garancích bezpečnosti pro Ukrajinu. Ať se nám to líbí, nebo ne, bez nich by mír byl jen iluzí.
Zkušenost s Ruskem je jasná: Moskva využívá každý prostor k přípravě na další agresi. Pokud by příměří pouze „zamrazilo“ konflikt bez reálného bezpečnostního deštníku, hrozilo by opakování roku 2014, jen ve větším měřítku. Proto je diskuze o rozmístění jednotek z koalice ochotných nejen legitimní, ale i nutná.
Otázkou zůstává, jakou roli sehrají Spojené státy. Bez amerických bezpečnostních záruk by jakýkoli evropský kontingent na Ukrajině zůstal zranitelný vůči ruskému nátlaku. Američané musí dát jasně najevo, že jsou ochotni krýt záda těm, kdo se rozhodnou Ukrajinu aktivně chránit.
Pro českou společnost může tato debata znít vzdáleně. Ale realita je jiná: investice do bezpečnosti Ukrajiny jsou investicemi do naší vlastní bezpečnosti. Pokud by Rusko uspělo, nebyl by ohrožen jen Kyjev, ale i Praha, Bratislava či Varšava. To je argument, který musí zaznít nahlas.
Česká republika už dokázala, že dokáže být aktivním hráčem – ať už v oblasti vojenské pomoci Ukrajině, nebo v diplomatické rovině. Teď bude klíčové, aby naši lídři dokázali vysvětlit občanům, že vyšší angažovanost není jen altruismus, ale chladně kalkulovaná strategie přežití v Evropě 21. století.
Pokud dnes investujeme miliardy do podpory Ukrajiny, je to cena, která se nedá srovnat s tím, co by nás stálo, kdyby Rusko získalo navrch. V sázce nejsou jen ukrajinská města, ale celý evropský bezpečnostní pořádek.
Český hlas v této debatě proto musí být jasný: podporujeme Ukrajinu nejen proto, že je to správné, ale i proto, že chráníme sami sebe. A budoucnost, ve které ruské tanky nestojí znovu na našich hranicích.
Autor: Peter Jelen
