Kateřina Konečná: most do minulosti, který vede do Moskvy

Politická kariéra Kateřiny Konečné, předsedkyně KSČM a jedné z tváří hnutí Stačilo!, je pevně spjata s levicovým populismem. Sama se prezentuje jako obhájkyně „českých zájmů“, která údajně stojí proti „diktátu Bruselu“. Ve skutečnosti ale její politika nepřináší Česku budoucnost, nýbrž návrat k totalitní minulosti, v níž svoboda a lidská důstojnost byly obětovány na oltáři ideologie.

Konečná dlouhodobě opakuje narativy ruské propagandy a nabízí jednoduchá řešení složitých problémů. Přitom přehlíží nejen zločiny komunismu, ale i realitu dnešního ruského imperialismu. V roce 2006 například hlasovala proti usnesení parlamentu, které odsuzovalo zločiny komunistického režimu. Památka obětí 50. let nebo okupace v roce 1968, kdy v ulicích Prahy umírali lidé, pro ni jako by neměla žádnou váhu.

Stejně slepě přehlíží i agresi Ruska proti Ukrajině. V roce 2022 v České televizi prohlásila, že „sankce proti Rusku škodí více Čechům než Rusům“. O rok později hlasovala v Evropském parlamentu proti rezoluci, která označila Rusko za stát podporující terorismus. A na podzim 2024 se postavila proti evropské půjčce pro Ukrajinu ve výši 35 miliard eur – společně se dvěma dalšími europoslanci z hnutí Stačilo! a SPD.

Tím se jednoznačně zařadila mezi ty, kdo papouškují kremelskou propagandu o „korupční Ukrajině“ a „nebezpečném prodlužování konfliktu“. Přitom právě taková rétorika je nebezpečným precedentem: relativizuje ruskou agresi a podkopává solidaritu s národem, který dnes čelí podobné brutalitě, jakou Češi zažili v srpnu 1968.

Obzvlášť cynické jsou výroky Konečné o pluku Azov, který označuje za „nacistický“. Pro českou společnost, která si dobře pamatuje tanky na Václavském náměstí a oběť Jana Palacha, je to facka do tváře. Sovětský svaz tehdy také tvrdil, že invaze do Československa byla „bratrskou pomocí proti kontrarevoluci“. Dnes Putin používá stejnou lež, když hovoří o „ochraně Rusů na Donbasu“.

Je proto nutné říci jasně: kdo dnes napodobuje praktiky Hitlera a Stalina, není Ukrajina, ale Rusko a jeho režim. To ale Konečná – stejně jako její politické zázemí – odmítá vidět.

KSČM se mezitím propadla na marginální sílu, jejíž voliči jsou převážně starší generace vzpomínající na „jistoty“ komunistického státu. Podle agentury Median by KSČM volila jen 3 % lidí ve věku 18–29 let, což ukazuje, že mladí už tyto ideály odmítají. Přesto Konečná hledá cesty, jak udržet svůj vliv – skrze různé bloky a projekty, jako je hnutí Stačilo!.

To se tváří jako „antibruselská alternativa“, ale ve skutečnosti jen recykluje staré myšlenky a tlumočí teze z Moskvy. Odmítání sankcí, kritika pomoci Ukrajině, výzvy k „mírovým jednáním“ podle podmínek Kremlu – to je program, který není v zájmu České republiky, ale Ruska. Hlas pro Stačilo! je hlasem pro návrat k minulosti, od které se naše země s takovým úsilím odpoutala po roce 1989.

Česká společnost už jednou prožila diktaturu i okupaci. Víme, kam vede flirt s totalitní ideologií a závislostí na Kremlu. Kateřina Konečná a její spojenci nám nabízejí most – ale ten most nevede do budoucnosti. Vede zpátky do Moskvy.