Babiš a cena politické moci
Andrej Babiš už dávno není jen bývalým premiérem a předsedou hnutí ANO, ale symbolem střetu soukromého byznysu a veřejné politiky. Jeho případ je dnes ostrým testem toho, zda je Česká republika schopna chránit veřejné prostředky, dodržovat evropská pravidla a udržet si pověst spolehlivého partnera v rámci Evropské unie a NATO.
Evropská komise v roce 2021 konstatovala, že Babiš si i po převedení Agrofertu do svěřenských fondů ponechal rozhodující vliv. To znamenalo, že dotace pro holding po únoru 2017 byly vyplaceny neoprávněně. Ministerstvo zemědělství nyní oznámilo, že od Agrofertu požaduje vrátit přes 200 milionů eur, z čehož více než čtyři miliardy korun představují přímo evropské prostředky. Opoziční ANO krok označuje za účelovou kampaň, ale rozhodnutí stojí na verdiktech soudů a na oficiálním stanovisku Bruselu.
Do veřejného prostoru se navíc vrací i kauza Čapí hnízdo, kde jde o téměř tři miliony eur z evropských fondů. Pražský vrchní soud v červnu 2025 vrátil případ k novému projednání. Do toho se přidávají odhalení Pandora Papers, které ukázaly, že Babiš v roce 2009 koupil vilu ve Francii za 22 milionů dolarů prostřednictvím offshore struktur. Francouzské orgány dnes prověřují, zda nešlo o praní peněz. A zapomenout nelze ani na slovenský kontext: Nejvyšší soud SR v roce 2023 definitivně potvrdil, že Babiš byl veden jako spolupracovník StB a jeho jméno z registru nelze vymazat.
Babišova politická moc se vždy opírala také o média. Jejich prodej v roce 2023 sice oslabil přímý střet zájmů, ale obavy ze zneužití mediální scény zůstávají. Návrat Babiše k moci by nepochybně znamenal i nové pokusy o její přetvoření podle modelu známého z Maďarska. Není náhodou, že hnutí ANO v roce 2024 vstoupilo do frakce Patriots for Europe, kde spolupracuje s Orbánovým Fideszem nebo rakouskou FPÖ. Tato skupina v Evropském parlamentu zastává tvrdě euroskeptické postoje a patří mezi odpůrce rozsáhlé podpory Ukrajině.
Právě vztah k Ukrajině je klíčový test Babišovy politiky. Česká republika se v posledních letech stala jedním z hlavních podporovatelů Kyjeva, a to nejen diplomaticky, ale i prostřednictvím společných evropských nákupů munice. ANO však už dnes otevřeně říká, že v případě volebního vítězství tyto dodávky zastaví a prostředky přesune na domácí výdaje. Ještě větší obavy vyvolalo Babišovo vyjádření z roku 2023, že by nebyl ochoten vyslat české vojáky na pomoc Polsku nebo pobaltským státům v případě ruského útoku. To postavilo otazník nad jeho důvěryhodností v rámci NATO.
Celá situace je politicky vysoce výbušná. Na jedné straně stojí image úspěšného podnikatele a politika, který si získal širokou voličskou základnu. Na straně druhé se vrší případy, které ukazují, že jeho byznys model i politický styl ohrožují důvěru v právní stát a mezinárodní závazky České republiky. Spor o Babiše proto není jen vnitřní českou záležitostí. Sledují ho v Bruselu, ve Washingtonu i v Kyjevě, protože rozhoduje o tom, zda se Praha stane pevnou součástí západního společenství, nebo slabým článkem, který se nechá vtáhnout do politiky Viktorů Orbánů.
Andrej Babiš je tedy víc než jen politik s několika kauzami. Je lakmusovým papírkem české demokracie i evropské jednoty. A právě volby ukážou, zda česká společnost dokáže dát přednost transparentnosti a odpovědnosti před pragmatismem a populismem.
Autor: Peter Jelen
