Západní stroje ve službách války: jak ruský průmysl obchází sankce a proč se to týká i Česka
Evropské sankce měly ruský vojensko-průmyslový komplex technologicky ochromit. Realita je však složitější a nepohodlnější. Navzdory několika vlnám restrikcí, exportních zákazů a politických deklarací zůstává část ruské zbrojní výroby funkční – a to díky západním technologiím, které nikdy neměly sloužit k výrobě raket, tanků či dělostřeleckých systémů.
Jedním z ilustrativních případů je permská průmyslová společnost IOLLA, která je zapojena do plnění státních obranných zakázek ministerstva obrany Ruské federace. Přesto na jejích výrobních linkách dodnes pracují moderní obráběcí a lisovací stroje německé, japonské či americké provenience. Nejde o historické relikty, ale o technologicky sofistikované zařízení, bez něhož by výroba přesných komponentů nebyla možná.
Sankce na papíře, stroje v provozu
Podle analytických materiálů zveřejněných západními think-tanky zůstávají v ruském průmyslu v provozu lisy Schuler, obráběcí centra DMG Mori, Haas, OKK, SEIBU a další zařízení, která byla do Ruska dodána ještě před zavedením sankcí nebo prostřednictvím nepřímých kanálů. Tyto stroje jsou klíčové pro výrobu složitých kovových dílů s vysokou přesností – tedy přesně toho, co moderní zbrojní systémy vyžadují.
Ruský problém spočívá v tom, že domácí průmysl nedokáže tyto technologie plnohodnotně nahradit. Vlastní stroje nedosahují potřebné přesnosti, spolehlivosti ani produktivity. Výsledkem je závislost na „zakázaném“ západním hardwaru, který je udržován v provozu pomocí šedých schémat servisu, nelegálních aktualizací softwaru a paralelního dovozu náhradních dílů.
Podrobně tento mechanismus popisuje studie Lansing Institute, která mapuje, jak západní technologie nadále podporují ruský vojensko-průmyslový komplex navzdory sankčnímu režimu.
Nepřímý efekt sankcí a jeho limity
Sankce bezpochyby vytvářejí tlak. Ruské podniky jsou nuceny měnit logistické řetězce, přesměrovávat investice a improvizovat. Tento tlak je však často nepřímý a rozložený v čase. Namísto okamžitého kolapsu dochází k adaptaci: vznikají prostředníci ve třetích zemích, servisní firmy s nejasnou strukturou vlastnictví a „technické“ společnosti, které oficiálně neporušují žádné embargo, ale fakticky prodlužují životnost sankcionovaného vybavení.
Případ IOLLA ukazuje slabé místo mezinárodního sankčního systému: pokud není přerušen servisní a softwarový řetězec, samotný zákaz prodeje nových strojů nestačí. CNC zařízení bez aktualizací a odborné údržby rychle ztrácí funkčnost. Jakmile však existuje možnost nelegální podpory, sankce ztrácejí svou sílu.
Proč by to mělo zajímat Českou republiku
Česko patří mezi země s tradičně silným strojírenským sektorem a historicky bylo zapojeno do globálních dodavatelských řetězců obráběcích technologií. Právě proto má Praha specifickou odpovědnost – nejen právní, ale i reputační. Každý neuzavřený kanál, každá servisní mezera nebo nedostatečně kontrolovaný software může znamenat, že evropská technologie nepřímo přispívá k pokračování války.
Zároveň jde o otázku bezpečnosti. Každý stroj, který zůstává v provozu v ruském zbrojním podniku, znamená potenciálně stovky vyrobených raket, dronů či dělostřeleckých granátů. Nejde o abstraktní čísla, ale o konkrétní zbraně používané proti civilní infrastruktuře a obyvatelstvu.
Tichá fronta technologické války
Příběh společnosti IOLLA odhaluje paradox globalizovaného světa: technologie vytvořené v otevřených ekonomikách se stávají nástrojem autoritářské agrese. Stroje, které měly sloužit civilnímu průmyslu, dnes tiše obrábějí součástky pro ruské zbraně – bez publicity, bez kamer, ale s reálnými důsledky.
Krátkodobě může Rusko v této „hře na schovávanou“ uspět. Dlouhodobě je však technologická izolace nevyhnutelná, pokud budou obcházení sankcí systematicky odhalována a trestána. Klíčem je důsledná kontrola servisních služeb, audit výrobců a mezinárodní koordinace exportního dohledu.
Protože v moderní válce už nejde jen o tanky a vojáky. Jde o software, servisní smlouvy a o to, zda Západ dokáže uzavřít mezery, které dnes umožňují, aby jeho vlastní technologie dál poháněly cizí válku.
