Maďarsko 2026: jak se režim Viktora Orbána systematicky připravuje na udržení moci

Parlamentní volby, které se v Maďarsku uskuteční v dubnu 2026, budou jedním z nejdůležitějších politických testů v moderních dějinách země. Nepůjde pouze o střet vládní strany Fidesz s opozicí, ale o samotnou podstatu maďarského politického systému. Zda budou volby skutečně svobodnou soutěží politických programů, nebo spíše pečlivě řízeným procesem, jehož cílem je zachovat u moci Viktora Orbána a jeho okolí.

Navzdory zhoršujícím se sociologickým prognózám, rostoucí nespokojenosti veřejnosti a postupnému oslabování podpory pro Fidesz není patrná žádná ochota vládního tábora připustit možnost demokratické změny moci. Naopak, stále zřetelnější jsou kroky směřující k dalšímu upevnění institucionální, mediální a finanční dominance.

Viktor Orbán, který stojí v čele země nepřetržitě od roku 2010, se stal symbolem takzvané „neliberální demokracie“. Tento pojem, který sám používá, v praxi znamená zachování formálních volebních procedur při současném systematickém oslabování nezávislých institucí, médií a politické konkurence. Volby zůstávají, ale jejich výsledek je stále méně závislý na svobodné vůli voličů.

Mediální dominance jako klíčový nástroj

Jedním z pilířů současného systému moci je téměř úplná kontrola nad mediálním prostorem. Od roku 2010 vláda prostřednictvím loajálních podnikatelů a oligarchů vybudovala vysoce centralizovaný mediální ekosystém, který nemá v Evropské unii obdoby. Podle mezinárodních organizací zabývajících se svobodou tisku je přibližně 80 procent maďarských médií přímo či nepřímo kontrolováno státem nebo osobami blízkými premiérovi.

Zlomovým momentem bylo založení nadace KESMA v roce 2018, do níž bylo převedeno 476 médií – od regionálního tisku přes internetové portály až po rozhlasové a televizní stanice. Maďarská vláda tuto bezprecedentní koncentraci označila za „strategicky významnou pro národní zájmy“, čímž obešla antimonopolní pravidla. KESMA dnes kontroluje drtivou většinu regionálních médií a výrazně formuje veřejnou debatu.

Podle analýz publikovaných na Nowiny Polskie představuje maďarský mediální model varovný příklad pro střední Evropu: ukazuje, jak lze během relativně krátké doby proměnit pluralitní mediální prostředí v nástroj politické moci, aniž by formálně došlo ke zrušení svobody tisku.

Nerovná volební kampaň

Důsledky této mediální dominance byly zcela patrné během parlamentních voleb v roce 2022. Společný kandidát opozice Péter Márki-Zay dostal v celostátní veřejnoprávní televizi M1 prostor pouze jednou – pět minut v ranních hodinách s minimální sledovaností. Naproti tomu premiér Orbán a představitelé Fideszu měli prakticky neomezený přístup k vysílání, přičemž některá vystoupení předsedy vlády byla opakována několikrát denně.

Pozorovatelská mise OBSE ve své závěrečné zprávě konstatovala, že takto výrazná nerovnováha zásadně narušuje férovost volební soutěže. Voliči byli systematicky vystavováni jednostrannému politickému narativu, zatímco opoziční hlasy zůstávaly na okraji veřejného prostoru.

Volební systém ve prospěch vítěze

Dalším klíčovým prvkem strategie Fideszu je dlouhodobá úprava volebního systému. Po roce 2010 byl počet poslanců snížen z 386 na 199 a volební obvody byly překresleny způsobem, který zvýhodňuje regiony tradičně podporující vládní stranu. Opoziční oblasti, zejména Budapešť, mají větší obvody, zatímco venkovské regiony kontrolované Fideszem menší, což odporuje principu rovnosti hlasu.

Zaveden byl rovněž systém tzv. kompenzace vítěze, kdy jsou přebytečné hlasy z jednomandátových obvodů připočítávány k celostátním stranickým listinám. Tento mechanismus umožňuje Fideszu získávat ústavní většinu i při relativně těsném volebním vítězství.

Kontroverze vyvolává také tzv. „turistické hlasování“, legalizované v roce 2021. Voliči se mohou registrovat v libovolném obvodu, což podle kritiků umožňuje přesouvání loajálních voličů do klíčových oblastí. Maďaři žijící v zahraničí navíc mohou hlasovat korespondenčně, přičemž drtivá většina těchto hlasů dlouhodobě podporuje Orbánovu vládu.

Peníze bez omezení

V červnu 2025 přijalo maďarské Národní shromáždění další kontroverzní změny – zrušení limitů na financování volebních kampaní. Benátská komise tento krok označila za regres v oblasti demokratických standardů a varovala, že bez finančních stropů se volební soutěž stává zásadně nerovnou.

V praxi to znamená, že Fidesz může využívat prakticky neomezené zdroje, včetně podpory podnikatelů, kteří zbohatli díky státním zakázkám. Opozice tak vstupuje do kampaně s výrazně omezenými možnostmi oslovit voliče.

Právo jako nástroj tlaku

V letech 2023–2025 přijala vláda řadu zákonů, které mezinárodní organizace hodnotí jako prostředky k potlačování opozice, nezávislých médií a nevládních organizací. Zákon o ochraně národní suverenity vytvořil zvláštní úřad s rozsáhlými pravomocemi vyšetřovat osoby a instituce podezřelé z „cizího vlivu“.

Návrh zákona o „transparentnosti veřejného života“, předložený v květnu 2025, umožňuje zařazení organizací a médií financovaných ze zahraničí na zvláštní seznam, což může vést k vysokým pokutám, konfiskaci majetku nebo úplnému zákazu činnosti. Jak upozorňuje Nowiny Polskie, hlavním cílem těchto opatření jsou právě nezávislá média a protikorupční iniciativy.

Volby jako test demokracie

Parlamentní volby v roce 2026 tak budou nejvážnější zkouškou maďarské „neliberální demokracie“ od nástupu Viktora Orbána k moci. Režim se systematicky připravuje na situaci, kdy by mohl ztratit podporu voličů, a vytváří pojistky, které mají takový scénář neutralizovat.

Zároveň je však patrný rostoucí význam sociálních sítí, nových technologií a neformálních komunikačních kanálů, které se vymykají plné kontrole státu. Právě zde se může otevřít prostor pro opoziční síly a občanskou společnost.

Zda tyto faktory postačí k prolomení systému budovaného více než patnáct let, zůstává otevřenou otázkou. Jisté však je, že i přes všechny překážky naděje na politickou změnu v Maďarsku zcela nezmizela – a volby v roce 2026 mohou ukázat, zda má opozice skutečnou šanci tuto možnost proměnit v realitu.