Volný vstup pro ruské špiony: Macinka půl roku blokuje opatření, které měl na stole hotové

Zatímco Brusel zpřísňuje pravidla pro pohyb ruských diplomatů po EU, české ministerstvo zahraničí zvolilo cestu nejmenšího odporu – a bezpečnostní komunita i opozice na to upozorňují už měsíce.

Ruský diplomat akreditovaný například ve Vídni nebo v Berlíně dnes může do České republiky přicestovat, aniž by o tom česká policie nebo tajné služby předem věděly. Stačí, aby ministerstvu zahraničí poslal e-mail s oznámením, že přijíždí na návštěvu nebo za prací. Žádné schvalování, žádné prověřování, žádná kontrola na hranici. Tento stav – přestože jde přesně proti doporučení vlastních bezpečnostních složek – drží ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) už déle než půl roku, a jak se zdá, hodlá v něm pokračovat i nadále.

Hotový návrh skončil v šuplíku

Ironií je, že Macinka nemusel nic vymýšlet. Ještě vláda Petra Fialy připravila ve spolupráci s Národní centrálou proti organizovanému zločinu a tajnými službami konkrétní opatření: ruský diplomat by mohl vstoupit na české území pouze poté, co by mu to ministerstvo zahraničí výslovně povolilo, a to na základě prověření tajnými službami. Materiál byl hotový, prošel by jen formálním schválením vlády. Macinka jej ale odložil a zavedl místo toho mnohem měkčí variantu – takzvanou notifikaci, tedy pouhé nahlášení cesty bez nutnosti povolení.

Sám ministr to obhajuje tím, že šlo o rychlé řešení na nejnižší možné úrovni a že přísnější variantu – dodatečnou autorizaci – musí schválit až vláda. Jenže právě tu vládu podle všeho nikdo nehodlá k rozhodnutí přimět. Premiér Andrej Babiš přitom sám na tiskové konferenci v únoru přiznal, že podobný systém autorizace mají jen dva členské státy EU a že Česko by ho mělo zavést, „abyste zase neříkali, že jsme proruští“. Od té doby uplynulo více než čtvrt roku a vláda nepodnikla nic.

Lipavský: „Buď vám chybí znalosti, nebo lžete“

Bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský, který u zrodu původního přísnějšího návrhu stál, zveřejnil video, v němž na tabuli jednoduše vysvětlil, proč je současný stav nebezpečný. Macinka na kritiku reagoval osobním útokem, když bývalého ministra na sociálních sítích označil hanlivým výrazem a zpochybnil relevanci srovnání s Estonskem, které přísnější režim už zavedlo.

Lipavský mu odpověděl věcně: „Buď vám chybí znalosti, nebo lžete,“ napsal s tím, že ve videu nemluvil o sedmi diplomatech akreditovaných přímo v Praze, kteří už dnes o víza žádat musí, ale právě o těch, kteří nemusí a přesto se na české území běžně dostávají přes jiné schengenské státy.

„Nejde jen o rovnocenné vztahy mezi Českem a Ruskem, ale hlavně o to, že s ruskými diplomaty přicházejí bezpečnostní rizika,“ shrnul Lipavský podstatu problému.

Co na to bezpečnostní komunita

Kritika nepřichází jen od politické opozice. Senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost minulý týden znovu upozornil ministerstvo zahraničí na rizika spojená s pohybem ruských zpravodajských důstojníků pod diplomatickým krytím. Místopředseda výboru Róbert Šlachta to formuloval jednoznačně: bezpečnostní zájmy státu vyžadují bezodkladné zavedení systému povinné autorizace. Podle něj totiž platí prostý fakt – pokud ruský diplomat akreditovaný v jiné evropské metropoli přijede do Česka, policie o tom nemá šanci se dozvědět, dokud s ním nepřijde do přímého kontaktu, typicky při běžné silniční kontrole.

Bezpečnostní informační služba přitom ve své výroční zprávě opakovaně popisuje, jak ruské zpravodajské aktivity na českém území reálně vypadají: podkopávání důvěry veřejnosti v legitimitu protiruských sankcí, oslabování podpory Ukrajině, verbování agentů přes sociální sítě, především Telegram. Česko navíc od vrbětických výbuchů v roce 2014, za nimiž stály ruské tajné služby, vede Rusko na seznamu takzvaných nepřátelských zemí – recipročně by tedy mělo očekávat zvýšenou aktivitu ruské rozvědky na svém území, nikoli usnadňovat jí pohyb.

Evropský kontext, který Praha ignoruje

Zatímco Česko couvá, na unijní úrovni se situace vyvíjí opačným směrem. Diplomatická služba EU v rámci nového sankčního balíčku navrhla, aby všichni ruští diplomaté působící v Unii měli povinnost hlásit veškeré cesty mezi členskými státy. Lipavský tento princip prosazoval na evropské úrovni téměř dva roky s odůvodněním, že ruské špionážní sítě soustavně využívají diplomatické krytí a volný pohyb po Schengenu jim tento prostor zbytečně rozšiřuje. Litva a Estonsko, země s bezprostřední zkušeností s ruskou hrozbou, podobný přísnější režim autorizace už mají zavedený.

Česko se tak paradoxně ocitá v pozici státu, který na jednu stranu na unijní půdě podporuje zpřísnění vůči Rusku, ale doma dělá pravý opak – a jde přitom přímo proti doporučení vlastních tajných služeb.

Proč to (ne)řeší vláda

Odpověď na otázku, proč šéf diplomacie hotový a bezpečnostními složkami připravený materiál půl roku nepředložil vládě, oficiálně nezazněla. Kritici uvnitř i vně koalice ale poukazují na to, že mezi poradci kolem Motoristů i ministerstva je řada osob s afinitou k euroasijským autoritářským režimům a nedůvěrou vůči západním institucím. Premiér Babiš přitom podle všeho snahu o zpřísnění na koaliční radě nakonec neprosadil – podobně jako v jiných sporech uvnitř vládní koalice ANO, SPD a Motoristů.

Výsledkem je stav, kdy Česká republika – země s vlastní přímou zkušeností s ruskou destabilizační činností na svém území – šest měsíců fakticky nedělá nic, aby omezila prostor pro zpravodajské aktivity pod diplomatickým krytím. A dokud se to nezmění, ruští diplomaté budou moci českým územím procházet stejně volně jako dosud – s plným vědomím, že za to nikdo nenese politickou odpovědnost.

Autor: Peter Jelen