Bývalý pracovník kremelské propagandy učí v Plzni dějepis. Kauza odhaluje díru v systému prověřování pedagogů

Škola i kraj tvrdí, že v tom problém nevidí. Případ ale ukazuje, že český vzdělávací systém nemá nástroj, jak podobné situace vůbec zachytit dřív, než se o nich dozví novináři.

Na Střední škole informatiky a finančních služeb v Plzni učí dějepis a angličtinu muž, který podle zjištění Deníku N strávil šest let v Moskvě a část té doby pracoval pro státní agenturu Rossija segodňa – zastřešující strukturu, pod kterou spadají oficiální kremelská propagandistická média Sputnik, RIA Novosti a Russia Today. Miloš Flajšhans se podle vlastních slov popisuje jako „světoběžník“, který studoval v Česku, Německu, Británii, Turecku i Rusku. Po návratu do vlasti nyní vyučuje na střední škole v Plzni.

Ředitel školy pro Deník N uvedl, že o učitelově minulosti se dozvěděl teprve nedávno a že to pro něj problém nepředstavuje – z jeho pohledu jde v tuto chvíli o kvalifikovaného pedagoga. Plzeňský kraj, který školu zřizuje a je vedený hnutím ANO, jeho další působení rovněž obhajuje.

Proč na tom záleží

Kauza sama o sobě nedokazuje, že by dotyčný učitel skutečně předával žákům zkreslený výklad dějin – to by musel prokázat konkrétní obsah výuky, nikoli pouze jeho dřívější zaměstnavatel. Co ale kauza ukazuje velmi jasně, je systémová mezera: český vzdělávací systém v současnosti nemá formální mechanismus, který by při náboru pedagogů prověřoval jejich předchozí profesní vazby na zahraniční státní propagandistická média. Rozhodnutí, zda taková minulost vadí, nebo ne, tak fakticky zůstává na uvážení jednotlivého ředitele školy – a jak ukazuje plzeňský případ, výsledek se může diametrálně lišit od očekávání veřejnosti.

Ministerstvo školství ani kraje v tuto chvíli nemají jednotnou metodiku, podle které by se taková minulost hodnotila. Neexistuje ani registr, do kterého by se podobné informace systematicky zaznamenávaly. V praxi tak záleží na tom, zda se o dřívějším zaměstnání učitele dozví novináři, kolegové nebo rodiče žáků – a zda o tom vůbec někdo začne veřejně mluvit.

Koncept „agentů vlivu“ a proč je školství citlivé prostředí

Bezpečnostní analytici dlouhodobě upozorňují, že ruský vliv v Evropě se nešíří pouze prostřednictvím zjevné propagandy v médiích nebo dezinformačních kampaní na sociálních sítích, ale i skrze dlouhodobou přítomnost lidí s prokazatelnými vazbami na kremelské struktury v klíčových společenských institucích – ve školství, veřejné správě, kultuře či regionální politice. Na rozdíl od jednorázové dezinformace má takováto přítomnost potenciál působit dlouhodobě a v podstatě nenápadně, protože se neděje skrze konkrétní publikovaný text, ale skrze každodenní interakci s dětmi a mladými lidmi ve věku, kdy si teprve formují vlastní pohled na historii a politiku.

Školní vzdělávání je z tohoto pohledu obzvlášť citlivé prostředí. Výuka dějepisu se přímo dotýká interpretace klíčových historických událostí – od druhé světové války přes okupaci Československa v roce 1968 až po současnou ruskou agresi proti Ukrajině. Způsob, jakým učitel tato témata rámuje, může výrazně ovlivnit, jak si žáci utvoří vztah k demokratickým hodnotám, k roli Ruska v evropských dějinách i k probíhajícímu konfliktu na Ukrajině.

Jak se s podobnými případy vypořádávají jinde

Česko v tomto ohledu není výjimkou – podobné dilema řeší i další středoevropské země, které si teprve postupně budují nástroje k identifikaci a vyhodnocování rizik spojených s ruským vlivem v neziskovém sektoru, akademické sféře či školství. Většina evropských vzdělávacích systémů dosud spoléhá na standardní trestněprávní prověrky (výpis z rejstříku trestů), které ale vazby na zahraniční propagandistická média vůbec nezachytí – takové zaměstnání totiž samo o sobě není trestným činem.

Otevírá se tak otázka, zda by prověřování mělo jít nad rámec trestní bezúhonnosti a zahrnovat i transparentnost ohledně předchozí profesní kariéry v citlivých oborech, jako je právě práce pro státem kontrolovaná zahraniční média. Taková diskuse ale s sebou nese i rizika – příliš široce nastavená kritéria by mohla vést k neopodstatněnému vylučování lidí, kteří v minulosti pracovali v Rusku z čistě profesních důvodů a k Kremlu žádný vztah nemají.

Co dál

Plzeňský případ pravděpodobně bude pokračovat – ať už formou dalšího vyjádření školy a kraje, případně reakce ministerstva školství. Klíčovou otázkou zůstává, zda vedle veřejné debaty vznikne i konkrétní legislativní nebo metodický návrh, jak podobné situace řešit systémově, a nikoli až ve chvíli, kdy na ně upozorní investigativní žurnalistika.

Autor: Peter Jelen