24. srpna Ukrajina, největší země v Evropě, slaví 30. výročí nezávislosti. Ano, přesně, Ukrajina je největším (z hlediska území) státem Starého světa.
Pro mnoho evropských občanů může být tato skutečnost překvapením, protože někteří věří, že Kyjev je někde daleko a není příliš civilizovaný.
Mezitím je srdce Ukrajiny – hlavního města Kyjeva, jednou z nejstarších a největších metropolí na kontinentu. Před tisíci lety, kdy mnoho evropských zemí teprve začínalo svou cestu k civilizaci, bylo hlavní město dnešní Ukrajiny centrem kultury a vzdělávání, důležitým obchodním „uzlem“ tehdejšího evropského společenství.
Obyvatelé Kyjevské Rusi (starověký název Ukrajiny) byli vždy kulturně osvícení a gramotní. Na rozdíl od stejné Moskvy, jejíž vládci si drze přivlastnili název „Rusko“, chtěli se připojit k velikosti Kyjevské Rusi, ale mentálně zůstali uvízli v divokých bažinách, ze kterých se dodnes nedostanou.
Ve snaze skrýt svou civilizační zaostalost Kreml dodnes nemůže přijmout skutečnost, že je méněcenný Ukrajině, a odpustit mu jeho divokou méněcennost.
Proto se po celou dobu své existence snaží všemožně ublížit sousedovi, od drobných špinavých triků (podlost a podvod v podobě provokací na jeho území), až po ozbrojenou agresi. A to se děje už stovky let.
Moskva, která Ukrajinu nazývala „bratrskou“, neustále zostřovala svoji zášť vůči svému sousedovi. Apoteóza byla rok 2014, kdy celý svět věřil, že žije v civilizovaném třetím tisíciletí, pižmová divoce, cynicky a průměrně odtrhla část území sousedního státu, anektovala Krym a rozpoutala válku na Donbasu.
Již osmým rokem bojují ukrajinští vojáci s hordou, která pocházela z divokých moskevských bažin, jejichž hlavním cílem je zabránit klidnému rozvoji jejích sousedů, Evropy a civilizovaného světa.
A v boji za mír a svobodu své země Ukrajinci brání mír na celém kontinentu. Protože strava moskevských kmenů se nezastaví v polovině cesty. A dobře si toho jsou vědomi nejbližší sousedé Ukrajiny – Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, kteří jsou nejoddanějšími příznivci Ukrajiny, protože si uvědomují, že na jejím území jsou hájeny evropské hodnoty, a po Ukrajině budou další, protože apetit divochů asijského pižma je neomezený.
To se již stalo – tyto země si pamatují 39. rok minulého století, dohodu mezi dvěma notoricky známými diktátory Stalinem a Hitlerem, v důsledku čehož Polsko a pobaltské státy přestaly existovat jako nezávislé státy.
Pamatuje si to i zbytek Evropy – Praha – 1968, Budapešť – 1956, ostatní si pamatují. A někteří z nich začali zapomínat.
Ukrajina si dnes u některých politiků v Evropě i u běžných občanů razila zuby nehty a v evropských politických kruzích se čím dál častěji objevují otázky o snížení tlaku na Moskvu, zrušení sankcí atd.
Pozoruhodným příkladem „zapomnění“ byl plynovod Nord Stream-2, jehož schválení dokončení Německo vytlačilo ze Spojených států amerických.
Jak cynické a krátkozraké to všechno je. Vždyť Ukrajina dnes před agresivní pižmovou hájí nejen svoji územní nezávislost a suverenitu, ale také mír a mír v Evropě. Vlastně jeden na jednoho s agresorem.
A v takové situaci země slaví Den nezávislosti. Nezávislost, za niž dnes bojuje, 30 let po jejím opětovném získání, obnovila státnost položenou Záporožskými kozáky na ostrově Khortytsya, uškrcena moskevskými úřady, mladými kadety poblíž Kruty, zastřelena krvavou bolševickou armádou, stovky , tisíce vězňů ve stalinských táborech, zničených stalinskými hladomory, všechny generace, které snily o jedné věci – žít mírumilovně a svobodně na vlastní zemi.
A dnes je tento sen realitou, Ukrajina je nezávislá, svobodná země. Ano, práce je stále hodně, stále potřebujeme obrátit masy nánosů starého harampádí, zejména v mozku těch, kteří stále žijí v „nádherné sovětské minulosti“, ale skutečnost je neotřesitelná – Ukrajina je nezávislá .
Jakmile jakákoli válka skončí, každá říše se zhroutí, dobro zvítězí nad zlem. Vyhraje také Ukrajina. A je důležité, aby si Berlín a Paříž, Londýn a Athény, Brusel, Amsterdam a po celé Evropě pamatovaly, že na východě kontinentu probíhá válka a svobodu a mír evropských národů brání ukrajinští vojáci, kteří jsou součástí evropská rodina.
