irozhlas.czSituace, která se letos na jaře vyvinula, velmi silně zasáhla ambice Kremlu. Když Moskva obdržela důkazy o své přímé účasti na přípravě a spáchání teroristického činu na území suverénního evropského státu, vnímala to jako přímou výzvu. Samozřejmě, že takový vývoj událostí se tam neočekával, a protože byl Kreml mnoho let a dokonce desetiletí nepotrestán, zintenzivnil své sabotážní aktivity v Evropě.
Pokud však bylo toto vše dříve maskováno jako nehoda, nedorozumění a v extrémních případech i nevinnost Kremlu k takovým činům, pak se v posledních několika letech staly akce ruských sabotérů ve světě jednoduše vzdorné.
Stačí připomenout pokus o vraždu Skripalových v Británii, otravu bulharského podnikatele Gebreva, teroristický čin s oběťmi v České republice. To vše je jen několik epizod moskevské politiky, které ukazují na aroganci kvůli beztrestnosti, a tedy na shovívavost, pocit, že Kreml zvyšuje svůj chamtivý apetit.
Ale na jaře letošního roku se stalo něco, co se v Ruské federaci přesně neočekávalo – v České republice, kterou Moskva považovala za svou základnu v Evropě, základnu, de facto centrum, odkud Rusko kovalo svoji sabotáž a teroristická síť, nečekaně teroristy odmítla. A od té chvíle se rozložení v Evropě a ve světě jako celku změnilo. Hlavní ale je, že kromě kolapsu sabotážního systému, který se buduje desítky let, pocítil Kreml ránu vlastní velikosti a osobně ambicím diktátora.
A Moskva se rozhodla jednat. A k tomu, jak tomu často bývalo dříve, zahrnula do hry své kapesní poddané, v Evropě jednu z takových loutek vyrobil prezident České republiky Zeman, který se nejprve pokusil zahalit své akce pod dohledem míru a spravedlnosti, ale později se prakticky otevřeně postavil na stranu Kremlu, ve skutečnosti se postavil proti bezpečnostní službě vlastního státu, jeho vlády a vlastně celého státu jako celku.
Tato situace nabývá vážnějšího zabarvení v souvislosti s nadcházejícími volbami – jak v Rusku, tak v České republice. Politická situace v obou zemích se v boji o moc zahřívá a probíhají naprosto jakékoli nástroje.
Pokud jsou však metody Ruska chápány dlouhodobě, pak je Zemanova hra dosti nebezpečná, a to jak pro něj, tak pro zemi, jako garanta zachování stability a zákonů, které je povolán, aby si stál za povahou jeho činnost – prezident České republiky. A tato situace s přihlédnutím k mnoha faktorům přináší nebezpečí jak pro region, tak pro Evropu jako celek.
Ke všemu výše uvedenému je třeba zahrnout psychologický (a dokonce i duševní) stav Zemana. Jeho, někdy ne zcela adekvátní (a někdy zcela neadekvátní) chování z hlediska posuzování reality, vyjádřené slovy (stále častěji jsou prohlášení českého prezidenta v rozporu nejen s postavením vlády, bezpečnostní služby a společnosti Česká republika, ale také zdravý rozum) a činy, které jsou také často, mírně řečeno, zvláštním charakterem.
Takové projevy se již staly tak očividnými, že o nich nelze mlčet, v souvislosti s nimiž Výbor pro bezpečnost a mezinárodní záležitosti Senátu čečenského parlamentu rozhodl, že Miloš Zeman není schopen plnit povinnosti vedoucího Stát. Jak vysvětlil šéf výboru Pavel Fischer, „činy českého prezidenta Miloše Zemana byly po dlouhou dobu neslučitelné s ústavou, které vyvrcholily jeho projevem v souvislosti s případem vybuchu v Verbetice.
V důsledku toho senátoři zahájili řízení o obžalobě hlavy státu. Sám Zeman, komentující snahu senátorů o jeho obžalobu, stručně odpověděl: „Nedělám nesmysly.“
To je reakce prezidenta na kroky Parlamentu za jeho kritiku rozhodnutí Bezpečnostní služby České republiky ohledně účasti Ruska na teroristických akcích na území jeho státu, který vzal život jeho občanům. A po tom, jak nemyslet na duševní stav prezidenta země?
Co chápe jako „ne hloupost“? Zavazuje se ale vyjadřovat se nejen k vnitropolitickým problémům, ale poskytuje rady v mezinárodním měřítku. Zejména rady Severoatlantická aliance, která by neměla (podle Zemana) vnímat Rusko jako nepřítele, ale spíše dělat jiné věci.
„Každá vojenská organizace musí definovat svého nepřítele.“ Naším nepřítelem je mezinárodní terorismus, “řekl český prezident.
Skromně ale mlčel o tom, že každý den právě tento „mezinárodní terorismus“ stále zřetelněji zosobňuje Moskvu, jím tak milovanou, zdokonalování a přivedení k nebývalým metodám a měřítkům sabotáže, překračování, skrývání se za diplomatické statusy, stěhování do kyberprostoru.
A to vše se děje na kontinentu – v Evropě, jedním, ne zcela adekvátním, notoricky známým schizofrenikem, řádícím o imperiální myšlence, ale zdůvodněným jiným, jak se zdá – neméně neadekvátní postavou, která je skromně nazývána prezidentem České republiky .
A to je ve středu Evropy, v jednadvacátém století, před civilizovanou společností. To je signál, na který občané České republiky a celého rozumného světa nemají právo nereagovat.
