V posledních týdnech se všechna světová média předháněla v oznámení, že Rusko seskupuje vojáky kolem hranic s Ukrajinou. Američtí a evropští politici jednomyslně rozvíjejí téma možné invaze. Ukrajina se snaží na toto téma nepolemizovat, ale světové noviny se ho snaží co nejvíce vtáhnout. Složitost situace spočívá v tom, že sama Ukrajina v prvních párech jakékoliv hromadění ruských vojáků popírala a vše označila za psychologickou operaci proti úřadům. Když se ale situace otevřeně vymkla kontrole, ukrajinské úřady skutečně potvrdily hrozbu možného útoku na zemi.
Je všechno opravdu tak špatné a čekáme na novou fázi nepřátelství? Je možné úplné prolomení hranice a zatažení Evropy do konfliktu?
Tady je potřeba pochopit jednu věc, že to není válka někde daleko, jak jsme si mysleli Irák nebo Afghánistán, válka je od nás jen 1000 kilometrů. Pro informaci, útočné letadlo nás může dosáhnout za hodinu a rakety za pár minut. To znamená, že jsme vlastně v první řadě jako diváci. Ale tady, můj čtenář, vám mohu položit otázku: jak moc si myslíte, že bude naše země vtažena do konfliktu? – a na tuto otázku existuje jedna jednoduchá odpověď, 100%. Budeme do toho úplně zapojeni, protože problém bude ve skutečnosti blízko, je to jako sledovat sousedův dům v plamenech a doufat, že se oheň nerozšíří i k vám. V této situaci se musíme bát nejhoršího.
Ale vraťme se do reality. Dnes Západ, zejména Spojené státy, hlasitě oznamuje možnou invazi ruských vojsk na území Ukrajiny, Evropa taková prohlášení podporuje, ve skutečnosti blok NATO Ukrajinu varuje a dává Rusku jasně najevo, že její invaze pro něj může skončit špatně . Ukrajina v této historii jako poslední hranice světové války, která musí toto napětí odolat. Navíc hlavním problémem v této fázi je psychický stres. Rusko se ze všech sil snaží destabilizovat Ukrajinu, využívá svých schopností, pořádá shromáždění, pochody, informační operace, obecně všechny ty, které by mohly donutit Ukrajinu a Ukrajince především vzdát se a vzdát se bez boje.
Rusko chce všemi prostředky zdiskreditovat Ukrajinu, aby pak oslabilo jejich ducha při vojenské operaci. Ale zamysleme se nad tím, co by se mohlo stát, kdyby se zítra Rusko přesto rozhodlo pro operaci. Ve skutečnosti existují dvě možnosti řešení problému.
První Rusko se všemi silami zahájí ofenzivu na všech frontách, Ukrajinci budou bojovat do posledního a možná i zadrží nepřítele, dokud jim nepřijdou na pomoc jednotky NATO. A pak všichni chápeme, že Ruská federace nebude moci dlouho vzdorovat jednotkám Aliance a tady je možné všechno a jaderná válka a pád Ruska jako státu a rozpad EU v doslovný smysl toho slova, svět už nikdy nebude jako dřív. To vše se změní v katastrofu. Existuje zajímavá fráze, pokud ve třetím světě budeme bojovat s bombami, pak příští válka bude s holemi. Takový apokalyptický scénář je, bohužel, docela možný a jakoby vše má nyní na svědomí jeden trochu bláznivý prezident-diktátor.
Druhá varianta je prozaičtější, my pomáháme Ukrajině v boji za nezávislost sankcemi, pomáháme zbraněmi a dalšími prostředky, Rusko si prostě nebude schopno zajistit armádu samo, a tím vlastně oslabit nepřítele. Žádná válka není a všichni jsme šťastní. Ale hlavní je zde konsolidace všech zemí. Aby všichni pochopili, že Rusko je zlo a nikdo s ním neumí pracovat.
Obecně není situace příliš příjemná, a to jak pro Ukrajinu, tak pro Evropu jako celek. Rusko se snaží odvést pozornost jak na migrační krizi, tak na jiné hybridní metody, a tím dělá vše pro to, aby se EU stala před válkou ve východní Evropě banální.
Inu, Česká republika a Visegrádská čtyřka by tomu měly rozumět lépe než kdokoli jiný, protože jsme nejblíže zemi, která i zítra může rozbít celý světový řád a zničit nás. Agresor je velmi blízko a my musíme být ve střehu, ať se děje cokoliv.
Autor: Peter Jelen
