Kopečný | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz „Konflikt a jeho průběh nám jednoznačně ukázaly reálnou spotřebu techniky a munice,“ říká Tomáš Kopečný, náměstek ministryně obrany, který má na starosti průmyslovou spolupráci. Ukrajina se devátým měsícem brání ruské agresi také díky materiální podpoře Západu, přičemž většinu nedodávají vlády, ale soukromé firmy. Kdo zaplatí účty, proč Rusové používají papírové mapy a jaká je česká úloha při obnově Ukrajiny, popsal Kopečný pro iROZHLAS.cz.
Česko podporuje Ukrajinu dodávkami zbraní a munice od samého začátku války. Určitě jste ale také zaznamenal obavy, že tím oslabuje vlastní obranyschopnost a materiál, který posílá na Ukrajinu, bude v případě krize chybět…
Myslím, že obavy nejsou namístě. Nic z té techniky, kterou dáváme Ukrajině, naše armáda nevyužívá. Je pravda, že některé západní státy darovaly Ukrajině těžkou bojovou techniku, kterou využívaly pro výcvik svých jednotek. To ale není případ České republiky.
Kdyby se náhodou stalo, že ruský agresor dobude Ukrajinu a půjde dál, tak z čistě praktického hlediska jediné, na čem bude záležet, budou výrobní kapacity našich firem obranného a bezpečnostního průmyslu.
A těm se teď díky dodávkám pro Ukrajinu navyšují ohromným způsobem příjmy a ony peníze investují do nových výrobních linek s vědomím, že poptávka je a bude vysoká a že tu jsou velcí alianční sponzoři, kteří jim tu novou linku nebo stroje zaplatí.
A tak je to správné, protože jediné, co stojí mezi námi a tím, že by naše vlastní rodiny začaly být vyvražďovány, jsou ukrajinští vojáci.
Nejvíc pomáhají firmy
Jaká jsou aktuální čísla české vojenské pomoci?
Systém pomoci stojí na třech pilířích. Jsou to veřejné sbírky, pomoc českého státu a pak dary českých zbrojařských firem. Největší objem je na bázi komerční, to znamená pomoc od českých firem zbrojního průmyslu, která doteď činí přibližně 47 miliard korun. To je ta zdaleka největší část.
Český stát daroval vojenskou pomoc ve výši 4,5 miliardy. Informace o tom, o co konkrétně šlo, jsou správně obestřeny určitou clonou neprostupnosti informací. Má to bezpečnostní důvody, ale opakuji, že jde o poskytování techniky, která není aktivně využívaná u našich jednotek.
Kompenzuje nějak vláda materiál, který na Ukrajinu pošlou české firmy, tak jak se to děje v některých případech ve Spojených státech?
Ne, českým firmám platí buď ukrajinský stát, nebo někteří naši alianční partneři. A za techniku, kterou daruje český stát, dostaneme kompenzaci z Evropské unie, konkrétně z takzvaného evropského mírového nástroje.
Chápu tedy správně, že za to, co česká armáda pošle ze svých skladů na Ukrajinu, dostane Česko peníze z Bruselu?
Ano, vlastně to za docela dobré peníze prodáme. My to darujeme, ale pak následuje finanční kompenzace. Evropský mírový nástroj ale není k nákupu zbraní na Ukrajinu, je to kompenzační nástroj, který se vyplácí na základě toho, jakou účetní hodnotu uvedou členské státy za materiál, který poslaly na Ukrajinu.
Ty peníze půjdou zpět do rozpočtu ministerstva obrany?
Jdou do státního rozpočtu, ale samozřejmě se očekává, že vzhledem k tomu, že byly fakticky vydány z kapitoly ministerstva obrany, tak se použijí na něco v rámci resortu. Mělo by to vést k tomu, že to bude motivovat členské státy, aby vydávaly více staré techniky a aby si za ty peníze nakoupily techniku novou.
Satelity vs. papírové mapy
Kromě starší, sovětské techniky ale ukrajinští vojáci mají k dispozici také moderní západní zbraňové systémy, některé z nich jsou poprvé nasazené v konfliktu takové intenzity. Je něco, co vás v tomto ohledu překvapilo?
Jednak reálná spotřeba munice. Ty čtyři tisíce kusů dělostřelecké munice, které Česko darovalo Ukrajině ještě před válkou? To jsou tak dvě až tři hodiny toho, co ukrajinské dělostřelectvo dnes spotřebuje.
Dále je to neuvěřitelné umění válečnictví. Bez nadsázky každá válečná škola, každá univerzita obrany na světě teď hltá každým dnem poznatky, které přichází z ukrajinského bojiště. A my jako Česko máme výhodu, že je s námi Ukrajinci sdílí, protože jsme se ukázali v prvních dnech a týdnech jako spojenci, o které se mohou opřít.
A pak to, jak se ukrajinští vojáci dokázali rychle naučit s moderními systémy, konkrétně třeba s vyhodnocováním satelitních snímků. Oproti tomu vidíme fotky ruských velitelů, kteří používají papírové mapy jako v 19. nebo 20. století, je to neuvěřitelné.
Jak to? Rusko přece také má své družice a tudíž přístup k satelitním snímkům…
Mají, ale nedokážou je dostat k vojákům, do jejich tabletů, protože ruský voják nejen že nemá tablet, ale sotva má boty. Rusové nedokážou zajistit přenos a vůbec nezvládají integraci operací různých druhů sil.
Mysleli jsme si, že když Rusové investují tolik peněz do obrany, že mají zázračné zbraně, ale ukázalo se, že nemají nic, nebo respektive je mají možná odděleně, ale kvůli korupci pandemických rozměrů je nejsou schopní propojit.
A přesně kvůli této neschopnosti propojit jednotlivé složky dnes Rusové nevyužívají stíhací a bombardovací letectvo, takže všechno, co lítá na Ukrajinu, jsou rakety. Mají tedy sice drahé letectvo, ale je jim k ničemu.
Třetinu jejich legendárních helikoptér Kamov Ka-52 Alligator, které využívají na blízkou bojovou podporu, už sestřelili Ukrajinci pomocí MANPADS (přenosný protiletadlový raketový komplet velmi krátkého dosahu, raketa se odpaluje z ramene vojáka – pozn. red.).
Co zajímá Američany
Když jsme u letadel: ministryně obrany Jana Černochová (ODS) na konci července dostala od české vlády mandát, aby vyjednávala s Američany o možnosti nákupu stíhacích letounů 5. generace F-35. Pokud by to vyšlo, bude v této zakázce nějaký podíl českého obranného průmyslu?
Sekce průmyslové spolupráce je v tomto ohledu analytický útvar, tedy dělá analýzu potenciálu zapojení domácího obranného průmyslu neboli lokalizace.
U hotových produktů, jako jsou F-35, které nekupujeme v nikterak závratných počtech (Česko má zájem o 24 letadel – pozn. red.), je nemyslitelné, že by se nějakých třicet procent, jako to jde u jiných zakázek, mělo předělávat, aby se jeho části mohly vyrábět v Česku, to bychom se nedoplatili.
Podíl českých firem bude na infrastruktuře okolo letadel, například na rekonstrukci letiště v Čáslavi, na udržování životního cyklu letounů. A také lze zajistit, aby daná firma co nejvíc peněz investovala do českého výzkumného prostředí.
Takže jsou peníze na český výzkum něco, o co budete usilovat?
To už se děje, už přes rok propojujeme Lockheed (Lockheed Martin, americká firma vyrábějící stíhačky F-35 – pozn. red.) s českými výzkumáky a univerzitami.
Pro Lockheed nedává smysl kvůli případnému kontraktu s Českem zapojovat české firmy do výroby samotných letadel, pro ně je to zajímavé v momentě, kdy v Česku najdou něco technologicky pokročilého a konkurenceschopného a to zapojí do globálního dodavatelského řetězce.
A našli to?
Ano, v tuto chvíli vím o třech konkrétních technologických projektech.
Můžete je jmenovat?
Ne.
Marshallův plán pro Ukrajinu
Zpět k Ukrajině. Minulý týden se konala v Berlíně konference o poválečné obnově Ukrajiny, o tom stejném jednala v pondělí česká vláda přímo v Kyjevě. Podle německého kancléře Olafa Scholze ale nemůžeme s rekonstrukcí čekat, až válka skončí, musíme začít hned. Jaké vidíte příležitosti především tedy pro české obranné firmy, ale obecně pro českou ekonomiku?
Samotný fakt, že na ukrajinská města padají rakety, neznamená, že se země již neobnovuje. Česká ekonomika bude a měla by být s budoucím vývojem Ukrajiny velmi úzce svázaná, protože Marshallův plán pro Ukrajinu bude a my jsme Ukrajinou vnímáni jako jedni z těch nejvýznamnějších partnerů.
Díky vojenské pomoci jsme si tam dokázali udělat kontakty napřímo a díky tomu boxujeme o dvě kategorie výše, než kde bychom měli vzhledem k našemu rozpočtu na obranu, výrobní kapacitě a tak dále být.
Česko by se jednoznačně mělo zaměřit na energetickou a dopravní infrastrukturu, hlavně železniční: ukrajinské koleje mají jiný rozchod, stejný jako v Rusku, Ukrajinci se ale budou chtít napojit na evropskou železnici.
Reforma všech klíčových sektorů kritické infrastruktury běží na Ukrajině takovým způsobem, že je to nesrovnatelné s rychlostí, kterou jsme my postupovali, když jsme se chystali na členství v Evropské unii.
Od té doby, co Ukrajina dostala kandidátský status (Evropská rada ho Ukrajině udělila 23. června 2022 – pozn. red.), postupují vysokým tempem. A to jsou ještě ve fázi bez velkých peněz, které se tam teprve posypou. Jsem přesvědčený, že to bude největší ekonomická příležitost pro Českou republiku od pádu železné opony.
