Mnozí Maročané, kteří přežili páteční zemětřesení v oblasti Velkého Atlasu, dnes strávili čtvrtou noc a den venku v improvizovaných přístřešcích a obyvatelé zdevastovaných horských vesnic vyjadřovali pocity zmaru a zklamání, že jim úřady neposkytly pomoc. Informuje o tom agentura Reuters. Aktuální oficiální bilance obětí otřesů o síle 6,8 stupně stoupla na 2901, zatímco počet zraněných se více než zdvojnásobil na 5530, oznámila státní televize.
Páteční zemětřesení bylo v Maroku nejsilnější za více než sto let a vyžádalo si nejvíce lidských životů od roku 1960, kdy otřesy o síle 5,8 stupně usmrtily přes 12.000 lidí na západním pobřeží v regionu přístavního města Agádír.
Marockým pátracím týmům v posledních dnech pomáhají záchranáři ze Španělska, Británie a Kataru. Naopak Itálie, Belgie, Francie a Německo říkají, že jejich nabídka pomoci stále čeká na schválení marockými úřady. Speciální USAR (Urban Search and Rescue) tým českých hasičů zaměřený na prohledávání sutin, který byl v pohotovosti od soboty a byl připraven zamířit do Maroka, pohotovost zrušil, když do dnešního poledne nedostal oficiální souhlas Rabatu s nasazením.
V nejzoufalejší situaci jsou v Maroku lidé v odlehlých oblastech, odříznutých sesuvy půdy, které zablokovaly přístupové cesty. V dostupných lokalitách se mezitím záchranáři snaží pomoci těm, kteří přežili, budují se stanové tábory a rozdělují se potraviny a voda.
Čtyřiadvacetiletý Mahdí Aít Bujálí podle Reuters táboří pod širým nebem u silnice, která spojuje odlehlá údolí s Marrákešem, spolu s několika lidmi, kteří přežili a uprchli ze zničených vesnic. Říká, že jejich skupina dostala jídlo a deky od lidí, kteří projížděli kolem, ale od státu nic. „Na vesnice z tohoto údolí se zapomnělo,“ tvrdí. „Potřebujeme jakoukoli pomoc. Potřebujeme stany,“ kritizuje podle něj nedostatečnou pomoc ze strany marocké vlády.
Poblíž silnice se zdržuje také čtyřicetiletý Hamíd Aít Bujálí, který říká: „Úřady se soustřeďují na větší obce, ne na zapadlé vesnice, které dopadly nejhůř. V některých vesnicích jsou mrtví stále pohřbeni pod sutinami.“ Naděje, že se v troskách najde ještě někdo živý, rychle slábnou, především proto, že mnoho zdejších tradičních domů z nepálených cihel se rozpadlo na hliněnou suť, která nezanechala žádné vzduchové kapsy.
Řada vesničanů se po zemětřesení ocitla bez elektřiny i telefonického spojení a musela zachraňovat své blízké či vyprošťovat mrtvé z trosek zcela svépomocí. Pomáhat se snaží také obyčejní lidé jako šestatřicetiletý Brahim Daldálí z Marrákeše, když na motocyklu rozváží jídlo, vodu, oblečení a deky, které získal darem od přátel i cizích lidí. „Ti lidé nemají nic a hladoví,“ říká.
O štěstí mohou mluvit obyvatelé zničené vesnice Kettou. Zemětřesení přežili všichni, neboť odešli ze svých kamenných a hliněných domovů na svatební oslavu, která se konala venku za doprovodu tradiční muziky.
Ve velké vesnici Amizmiz na úpatí Atlasu, která se změnila v jakési centrum pomoci, dostali někteří lidé bez střechy nad hlavou od marockých úřadů žluté stany. Jiní se však stále schovávají pod provizorními přístřešky z dek a obávají se příchodu deště.
Epicentrum zemětřesení se nacházelo asi 72 kilometrů jihozápadně od Marrákeše. Zde byly poničeny některé historické budovy ve starém městě, jež je na seznamu světového dědictví UNESCO. Modernější čtvrti vyšly z katastrofy převážně bez újmy, včetně lokality poblíž letiště, kde se má v říjnu konat zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Setkání se má zúčastnit přes 10.000 lidí a marocká vláda trvá na jeho konání, informovaly zdroje Reuters.
Marocká státní tisková agentura dnes uvedla, že marocký král Muhammad VI. navštívil zraněné v nemocnici v Marrákeši a daroval zde krev.
Německo, jehož nabídku pomoci Maroko dosud nepřijalo, v pondělí vyjádřilo přesvědčení, že rozhodnutí Rabatu není politické. Avšak italský ministr zahraničí Antonio Taji v úterý rozhlasové stanici Rtl řekl, že Maroko se rozhodlo akceptovat pomoc pouze od zemí, s nimiž udržuje úzké vztahy.
Frustraci z toho, že jim nebylo umožněno pomáhat, dávají najevo i jiní. Arnaud Fraisse z francouzské nevládní organizace Záchranáři bez hranic řekl, že jeho neziskovka nabídla marocké ambasádě v Paříži tým devíti specialistů, kteří byli připraveni ihned odcestovat do Maroka. Z Rabatu však nepřišla žádná odpověď. „Dnes, po čtyřech dnech, už je pozdě někam odjíždět, protože my jsme tu od toho, abychom pracovali rychle a zachraňovali lidi zpod trosek, ne abychom objevovali mrtvá těla,“ řekl Fraisse. „To nám láme srdce.“
